Jeho proroctví se naplnila: Kaddáfí představil hodnoty Západu a OSN

Libyjský vládce Muammar al-Kaddáfí předpověděl Evropě přesně to, co se již dávno stalo: vlnu imigrace z Afriky a svatou válku na evropské půdě. A v roce 2009 se postavil proti OSN se „skandálním projevem“, který platí dodnes. Zřejmě proto musel být odstraněn. Zapomenutá a utajovaná historie, která se nejen naplnila, ale určuje i současnost a temnou budoucnost…

Jedním z největších a nejbystřejších vysvětlovačů světa byl německo-francouzský novinář, autor literatury faktu a publicista Peter Scholl-Latour, který zemřel v srpnu 2014. Jeho hlas rozumu chybí, zvláště v této době, která je zastíněna mezinárodními krizemi, válkami a vládními nařízeními proti občanům. Navíc většinou vystupoval proti mainstreamu a někdy zničující západní politice. Proto by bylo opět vhodné Scholl-Latourovo neustálé hledání pravdy. Naštěstí po sobě zanechal odkaz – v podobě svých slov, svých knih, v nichž údajně „hodákům“ držel před tvářemi zrcadlo, aby ukázal, že jsou to jen pokrytecké masky.

Kaddáfího proroctví, která se naplnila 

Scholl-Latour ve svém posledním díle –  Prokletí zlého skutku  – nechává ke slovu i libyjského vládce Muammara al-Kaddáfího, kterého svrhl Západ. Jeho téměř prorocký výrok zní dnes ještě aktuálněji než kdykoli předtím.

Vzhledem k hrozící intervenci Atlantické aliance Kaddáfí apeloval na Evropany v rozhovoru pro francouzský časopis:

„Pokud se mě pokusíte obtěžovat a destabilizovat, způsobíte zmatek, budete  hrát do karet al-Káidě a povzbudit ozbrojené povstalecké skupiny. Stane se toto: Zaplaví vás vlna imigrace z Afriky, která se do Evropy přelije z Libye. Nezůstane nikdo, kdo by je zastavil. Al-Káida se usadí v severní Africe, zatímco Mullah Omar převezme boj o Afghánistán a Pákistán.  Al-Káida bude u vašich dveří. V Tunisku a Egyptě vzniklo politické vakuum. Odtamtud k vám dnes mohou islamisté proniknout. Svatá válka se rozšíří do vašeho bezprostředního sousedství ve Středozemním moři. Anarchie se rozšíří z Pákistánu a Afghánistánu do severní Afriky .

(srov. Peter Scholl-Latour:  Prokletí zlých činů , Berlín 2014, s. 269)

A přesně tak se to stalo! Vše, co Kaddáfí předpověděl tváří v tvář blížícímu se pádu, se stalo skutečností! Ve skutečnosti se islamistický teror přenesl do Evropy, což dokazují mnohé zničující atentáty, sebevražedné atentáty a vraždy nožem. V současné době také v Afghánistánu opět panuje čistá anarchie kvůli Talibanu. Především tu byly a stále jsou migrační vlny z Afriky, takže EU zoufale hledá řešení.

Neúspěšný stát Libye

Od Kaddáfího pádu v roce 2011 zmítá Libye násilný konflikt. Politická nestabilita, kolaps veřejného pořádku a ekonomika dnes charakterizují každodenní život v severoafrické zemi. Podle OSN je tam přes 800 000 lidí závislých na humanitární pomoci ; polovinu z nich tvoří místní obyvatelé, ostatní uprchlíci a migranti, kteří se dostali do Libye jako tranzitní země. Obyvatelstvo enormně trpí nedostatkem potravin a pitné vody. Vážně je postižen zejména školský systém a zdravotnictví. Nemocnice a zdravotní střediska jsou opakovaně napadány, ničeny a drancovány. Kromě toho se Libye ukázala jako „hlavní tranzitní země“ pro africké uprchlíky, odkud se chtějí přes Středozemní moře dostat do států EU. V internačních táborech jsou navíc zadržovány tisíce migrantů; někdy týrán, mučen, znásilňován.

Vše bylo přesně tak, jak libyjský vůdce Muammar al-Kaddáfí předpovídal. Libye, kdysi nejbohatší země Afriky z hlediska příjmu na hlavu , je nyní téměř neovladatelnou hromadou sutin. S utrpením, strádáním a smrtí – také a především pro naše vlastní obyvatelstvo. 

Kaddáfího tajné sociální úspěchy

Libye má největší zásoby ropy v Africe. To umožnilo šesti milionům obyvatel pozvednout se z jedné z nejméně rozvinutých zemí světa do nejbohatší země Afriky během velmi krátké doby. Libye je členem OSN od roku 1955. 

Za více než čtyřicet let, co zemi vládl Muammar Kaddáfí, došlo nepochybně k opakovanému zneužívání moci, obvinění z terorismu, mučení a vážnému porušování lidských práv. Ale navzdory těmto křivdám zlepšil situaci v oblasti lidských práv prostřednictvím sociálních reforem. Například byla posílena práva žen – na rozdíl od mnoha jiných arabských zemí. Ženy v Libyi měly právo na vzdělání, práci, rozvod, majetek a příjem. Prudce se zvýšil počet studujících žen. Navíc se nemuseli zahalovat.

Vzhledem k ropnému bohatství zde prakticky nebyli žádní bezdomovci, zato zde bylo bydlení pro veškeré obyvatelstvo. Byly posíleny sociální dávky pro rodiny. Matky, „pilíře společnosti“, dostávaly hotovost pro děti, bezplatné školky, zdravotní střediska a důchody ve věku 55 let. Libyjci měli bezplatnou zdravotní péči a vzdělání, stejně jako bezplatnou elektřinu a vodu. Libye měla nejvyšší hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu a nejvyšší očekávanou délku života v Africe. Pod hranicí chudoby tam žilo méně lidí než například v Holandsku, jak vysvětlil Du Bois Institute for African Research na Harvardově univerzitě. A: „Lybye za Kaddáfího byla zdaleka nejbohatší demokracií Afriky.“

A novinář Maximilian Forte ve své knize Slouching Towards Sirte: NATO’s War on Libya and Africa (str. 73) dospěl k následujícímu závěru:

„Ve skutečnosti byl Kaddáfí pozoruhodnou a jedinečnou výjimkou mezi všemi moderními a arabskými vůdci: protože tvrdošíjně praktikoval národní altruismus, protože financoval rozvojové programy v desítkách potřebných zemí, protože podporoval národně osvobozenecká hnutí, která neměla nic společného s islámem nebo Arabský svět proto, že prosazoval ideologii, která byla originální a nebyla pouze produktem zděděné tradice nebo opice vnějších vlivů, a protože poskytl Libyi přítomnost na světové scéně, která byla nepřiměřená jejímu obyvatelstvu.  

Ale všechna tato fakta byla potlačena západními politiky a západními fake news médii. Jako vždy Libye byla a je o geopolitice a zásobování energií. V tomto případě – o oleji. A o „světovém řádu“, který hlásá Západ – a tedy převážně Anglo-Američané –, kterému nesmí nic odporovat. Jak moc se Kaddáfí proti tomu obrací, se ukázalo 23. září 2009, kdy přednesl projev na Valném shromáždění OSN, ve kterém uvedl své  cíle a hodnocení. A v nichž kritizoval OSN, zejména války vedené jejími – většinou západními členy veta – a atentáty na hlavy států. 

Kaddáfího projev na Valném shromáždění OSN 23. září 2009

Níže jsou uvedeny některé stručné úryvky z Kaddáfího „proslovu smrti“ :

„OSN založily tři až čtyři země, aby bojovaly proti Německé říši. To byly země, které se ve druhé světové válce spojily proti Třetí říši. Tyto země vytvořily Radu bezpečnosti a staly se stálými členy s právem veta. Nikdo z nás tam v tu chvíli nebyl. OSN byla založena s ohledem na tyto tři země, aby podnikly kroky proti Německu (…)“

Stalo se tak za nepřítomnosti 165 zemí, poměr jedna ku osmi, jedna byla přítomna, osm chybělo (…)

Úvod je atraktivní a nikdo proti němu nic nenamítá. Následující články však úvodu zásadně odporují. Tyto články odmítáme a nikdy je nepodpoříme; skončily druhou světovou válkou. Úvod říká, že všechny země, velké i malé, jsou si rovny. Existuje tato rovnost, pokud jde o stálá místa v Radě bezpečnosti? Ne, nejsme si rovni. Úvod doslova říká, že všechny země, velké i malé, jsou si rovny. Máme právo veta? Jsme si rovni? Úvod říká, že máme stejná práva, bez ohledu na to, jak velká nebo malá. To říká úvod a co bylo dohodnuto. Proto právo veta a stálá sídla odporují duchu zakládací listiny. Neakceptujeme ani neuznáváme právo veta.

V úvodu dokumentu se říká, že nesmí být použity žádné ozbrojené síly kromě obecného blaha. To je to, co stojí v úvodu, že jsme podepsali a vstoupili jsme do OSN, abychom to podpořili. Říká, že ozbrojené síly mohou být použity pouze pro společné dobro všech zemí. Ale co se stalo od té doby? Od založení OSN a Rady bezpečnosti vypuklo 65 válek – 65 válek s miliony obětí více než ve druhé světové válce. Jsou tyto války pro obecné dobro? Ne, byly v zájmu několika zemí a ne v zájmu obecného dobra.

Pojďme se bavit o tom, zda tyto války byly v zájmu jedné země nebo všech zemí. Jasně odporují zakládající chartě OSN, kterou jsme všichni podepsali – a dokud nebudou přijata opatření v souladu s touto chartou, odmítneme je a nebudeme se vyhýbat tomu, abychom to dali diplomaticky najevo. Nyní pojďme mluvit o budoucnosti OSN. Pokrytectví a diplomacii bychom měli nechat stranou, protože jde o budoucnost světa. Je to právě toto pokrytectví, které umožnilo 65 válek od založení OSN.

V úvodu se také říká, že pokud jsou nasazeny síly, musí to být síly OSN; v důsledku toho vojenská intervence ze strany OSN se souhlasem všech členů OSN a ne několika zemí, které nasazují své ozbrojené síly. Celá OSN rozhoduje, zda vést válku, aby zajistila mezinárodní mír a bezpečnost. Od založení OSN v roce 1945 jsou všichni členové povinni bránit agresi jedné země proti druhé.

Pokud by nějaká země, například Libye, zaútočila na Francii, reagovala by celá OSN, protože Francie je suverénním členem OSN a my všichni máme odpovědnost chránit nezávislost států. Přesto se odehrálo 65 válek, aniž by jim OSN zabránila. Členové moci veta vedli osm velkých, hořkých válek s více než 2 miliony obětí. Tyto země nás nutí věřit, že brání suverenitu zemí, ale ve skutečnosti své národy utlačují. I když bychom rádi věřili, že tyto země jednají pro mír a světovou bezpečnost, uchýlily se k válčení a nemírovým prostředkům. S využitím práva veta, které si udělili jako stálí členové Rady bezpečnosti, vedli války, které si vyžádaly miliony životů.

Zásada nevměšování se do vnitřních záležitostí států je zakotvena v ustavujícím dokumentu OSN. Žádná země tedy nemá právo zasahovat do vnitřních záležitostí jakékoli země, ať už jde o demokracii, diktaturu, socialistickou nebo kapitalistickou, pokrokovou nebo reakční. To je individuální odpovědnost každé země. Je to vnitřní záležitost jeho obyvatel (…) .

Vstoupili jsme do OSN v domnění, že jsme si rovni, jen abychom zjistili, že jediná země může potlačit všechna naše rozhodnutí. Kdo dal Stálé radě bezpečnosti toto privilegium? Čtyři země si daly toto privilegium. Jedinou zemí, která získala toto privilegium prostřednictvím voleb Valného shromáždění Rady bezpečnosti, je Čína. Stalo se to demokraticky. Ostatní stálá místa však byla přidělena nedemokraticky, diktátorským zásahem, proti naší vůli a neměli bychom je přijímat (…)

Chceme-li reformovat OSN, není cestou šíření velmocí. Řešením je kultivace demokracie na světové úrovni přenesením pravomoci Rady bezpečnosti na Valné shromáždění. Rada bezpečnosti by pak pouze prováděla rozhodnutí Valného shromáždění. To by pak byl parlament, tak říkajíc zákonodárná moc světa.

(…) Jak můžeme být spokojeni se světovým mírem a bezpečností, když celý svět ovládá 15 zemí? Jsme ve 192 zemích a jsme jako Speakers‘ Corner v londýnském Hyde Parku. Jen mluvíme a nikoho nezajímá, co se říká. Jsme čistá dekorace bez obsahu. Jsme řečníci jako v Speaker’s Corner, nic víc, nic míň. Dáme řeči a pak zmizíme. Toto jste v tuto chvíli.

(…) Od této chvíle by se Rada bezpečnosti měla skládat ze společenství států. Budeme se proto těšit spravedlnosti a demokracii a Rada bezpečnosti se již nebude v podstatě skládat ze zemí, které mají jaderné zbraně, jsou velkými ekonomickými centry nebo mají špičkové technologie. To je terorismus. Nemůžeme přenechat Radu bezpečnosti velmocím. To by byla také forma terorismu.

Chceme-li mít jednotný, mírový a bezpečný svět, měli bychom podle toho jednat. Nebo zůstaneme ve světě definovaném válkou; to záleží na vás. Budeme pokračovat v konfliktech a válkách až do Soudného dne nebo do konce světa. Všichni členové Rady bezpečnosti by měli mít právo veta, jinak by měl být celý koncept práv veta jednoduše odstraněn při sestavování nové Rady (…)

To by znamenalo, že všechny země by měly stejné postavení v Radě bezpečnosti, jako mají ve Valném shromáždění. Ve Valném shromáždění máme všichni stejná práva, pokud jde o členství a hlasování. To by mělo platit i pro Radu bezpečnosti. V současnosti mají některé země právo veta, jiné nikoli; někteří mají stálé sídlo, jiní ne. Neměli bychom přijmout tuto nebo jakoukoli rezoluci přijatou současnou Radou bezpečnosti. Byli jsme kolonizováni a nyní jsme nezávislí. Dnes se scházíme, abychom demokraticky rozhodli o budoucnosti lidstva, aby byl zaručen mír a bezpečnost pro všechny země, velké i malé. Jinak jsme vystaveni terorismu. Protože terorismus neznamená jen Al-Káidu, může mít různé podoby.

(…) Demokracie není pro bohaté, mocné nebo ty, kdo provádějí terorismus. Všechny země by si měly být rovny.

V současnosti je Rada bezpečnosti organizována feudalistickým způsobem, politickým feudalismem pro ty, kteří mají stálé sídlo. Vzájemně se chrání a využívají všechny ostatní. Měla by se jmenovat Rada teroristů a ne Rada bezpečnosti. V každodenním politickém životě privilegovaní používají Radu bezpečnosti proti nám, když je to pro ně výhodné. Jinak bude ignorována. Pokud chcete posunout projekt nebo mít osobní zájem, pak je OSN respektována, oslavována a kapitola VII je použita proti chudým zemím. Ale pokud chtějí porušit pravidla OSN, celá instituce je prostě ignorována.

Dát právo veta stálým členům Rady bezpečnosti, kteří tu moc stejně mají, je nespravedlnost a terorismus a neměli bychom to tolerovat. Neměli bychom žít ve stínu takových nespravedlností.

Supervelmoci mají komplikované globální zájmy a na obranu těchto cílů využívají právo veta. V Radě bezpečnosti například využívají moc OSN k zastrašování a terorizaci třetího světa a odsuzují jej k existenci teroru.

Od svého založení v roce 1945 Rada bezpečnosti nedokázala zajistit bezpečnost. Naopak to vyvolalo teror a sankce. Bude použito pouze proti nám (…)

65 válek; buď malé země, které mezi sebou bojují, nebo velmocenské války vedené proti nám. Rada bezpečnosti, v jasném rozporu s mandátem OSN, nedokázala zasáhnout, aby zastavila tyto války proti malým zemím.

(…) Nejsme lehkomyslní a dáváme moc veta, aby s námi mohly zacházet jako s občany druhé kategorie a outsidery. Nebyli jsme to my, kdo dal velmocím jejich postavení a právo vládnout 192 zemím.

Budeme ignorovat všechny rezoluce Rady bezpečnosti, protože tyto rezoluce jsou namířeny výhradně proti nám a ne proti supervelmocím, které mají stálá křesla a právo veta. Tyto pravomoci proti sobě nikdy nevyužívají právo veta.

Používají to však proti nám, a to udělalo z OSN parodie, která obhajuje války a porušování suverénních práv nezávislých států. Vedlo to k válečným zločinům a genocidě. To vše představuje porušení mandátu OSN (…)

Necítíme se povinni dodržovat pravidla a rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Jeho současná podoba je nedemokratická, diktátorská a nespravedlivá. Nikdo nás nemůže nutit, abychom vstoupili do Rady bezpečnosti v její současné podobě nebo abychom plnili její rezoluce.

Navíc neexistuje žádný respekt k OSN a Valnému shromáždění, které je skutečnou OSN. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, mezinárodních právních institucí, se zaměřují pouze na malé země a země třetího světa. Mocné země jsou Soudem buď přehlíženy, nebo rozhodnutí nejsou dodržována (…)

(…) Proč musíme mít tak polarizovaný svět? Odmítáme takový svět a usilujeme o rovnoprávnější svět (…)

Války, které se odehrály po založení OSN, jak k nim došlo? Kde byla Rada bezpečnosti, mandát OSN, OSN? To by bylo potřeba prošetřit a mít právní důsledky. Jak k masakrům došlo? Můžete začít korejskou válkou , protože se odehrála po založení OSN. Jak mohla vypuknout válka a vyžádat si miliony obětí? Mohly být použity jaderné zbraně. Osoby odpovědné za tuto válku musí nést odpovědnost a měli by zaplatit odškodnění.

Pak přišla v roce 1956 válka v Suezském průplavu. Tento soubor by měl být znovu otevřen. Tři země se stálými křesly v Radě bezpečnosti a právo veta zaútočily na členský stát OSN. Egypt, nezávislá země, byl napaden a jeho armáda zničena. Tisíce Egypťanů přišly o život a mnoho měst bylo zničeno. To vše proto, že Egypt chtěl znárodnit Suezský průplav. Jak se něco takového mohlo stát pod očima OSN? Jak lze předpokládat, že se něco takového nebude opakovat, pokud nebudou splatné žádné reparace? Byly to nebezpečné události a spisy o korejské válce a Suezském průplavu by měly být znovu otevřeny.

Pak přijde vietnamská válka. O život přišly 3 miliony lidí. Za 12 dní bylo svrženo více bomb než za 4 roky druhé světové války. Byla to hořká válka a odehrála se po založení OSN, kde bylo rozhodnuto, že už žádné války nebudou.

V sázce je budoucnost lidstva. Nemůžeme mlčet. Jak bychom se tam mohli cítit bezpečně? Jak můžeme nečinně přihlížet? Jde o budoucnost světa a my ve Valném shromáždění OSN musíme pracovat na tom, aby se podobné války neopakovaly.

Poté byla napadena Panama, i když to byl nezávislý stát OSN. Čtyři tisíce lidí přišlo o život a prezident této země byl zajat a uvězněn. Noriega by měl být uvolněn – tento soubor by měl být otevřen. Jak můžeme povolit zemi, která je členem OSN, aby zaútočila na jinou zemi a zajala jejího prezidenta a uvěznila ho jako zločince? Kdo může něco takového přijmout? Mohlo by se to opakovat. Neměli bychom mlčet. Měli bychom zahájit řízení. V této situaci by se mohl ocitnout kterýkoli člen OSN, zvláště pokud agrese pochází z členského státu, který má stálé křeslo v Radě bezpečnosti.

Pak přišla válka proti Grenadě. Země byla okupována, přestože byla členem OSN. Napadlo ji 15 válečných lodí, 7000 vojáků a desítky letadel, přestože jde o jednu z nejmenších zemí světa. Stalo se tak po vytvoření OSN, Rady bezpečnosti a práva veta. Prezident Grenady, pan Maurice Bishop byl zavražděn. Jak se to mohlo stát a zůstat nepotrestáno? Je to tragédie. Jak můžeme zaručit, že OSN je dobrá? Že je určitá země dobrá? Že budeme mít zajištěnou budoucnost? Můžeme věřit Radě bezpečnosti? Můžeme OSN věřit?

Měli bychom vyšetřit bombardování Somálska. Somálsko je členem OSN. Je to nezávislá země pod vládou Aidída. Chceme vyšetřování. Proč se to stalo? Kdo to dovolil? Kdo dal zelenou k útoku?

Pak šlo o bývalou Jugoslávii. Nikdo nebyl mírumilovnější než Jugoslávie, která ji od Hitlerova zničení krok za krokem znovu vybudovala. Tito dal dohromady tuto mírumilovnou zemi, kousek po kousku, a pak jsme přišli a roztrhali ji z imperialistických důvodů, stejně jako Hitler. Jak to nemůžeme komentovat? Proč nemůžeme být nikdy spokojeni? Pokud se mírová země jako Jugoslávie stane obětí takové tragédie, mělo by Valné shromáždění zahájit vyšetřování, aby určilo, kdo by měl být postaven před mezinárodní soud.

Pak přijde válka v Iráku, největší neštěstí ze všech. To by měla prošetřit i OSN (…). Okupace Iráku byla také porušením mandátu OSN. Bylo provedeno bez odůvodnění stálými členy Rady bezpečnosti OSN. Irák je nezávislou zemí a členem Valného shromáždění OSN. Jak mohly tyto země zaútočit na Irák? Jak je stanoveno v Ústavě OSN, členové OSN měli zasáhnout, aby útok zastavili.

V té době jsme pracovali na zastavení války. Byli jsme proti invazi do Kuvajtu a arabské státy bojovaly po boku cizích mocností proti Iráku jménem OSN.

Poprvé byl respektován mandát OSN. Když jsme se pokusili využít OSN k zabránění válce ve druhé válce v Iráku, bylo to ignorováno. Proč se to stalo? Pan Treki a Valné shromáždění by měli prošetřit, zda byla invaze do Iráku vůbec oprávněná. Protože důvody tohoto útoku jsou stále záhadné a nejasné. To samé se může stát i nám.

Proč byl Irák okupován? Invaze byla vážným porušením mandátu OSN a byla zásadně neopodstatněná. Byl to masakr, genocida. Zemřelo více než 1,5 milionu lidí. Budeme pracovat na tom, aby byl případ Iráku předložen Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC) a chceme, aby byli ti, kdo jsou za tyto masové vraždy zodpovědní, postaveni před soud.
(…)

Jako předseda Valného shromáždění by měl pan Ali Treki zahájit další vyšetřování vražd. Kdo zavraždil Patrice Lumumbu a proč? Chceme to vědět jen za účelem zdokumentování africké historie. Chceme vědět, jak byl zavražděn africký vůdce, osvoboditel. Kdo ho zabil. Chceme, aby si naši synové mohli přečíst o tom, jak byl zavražděn Patrice Lumumba, hrdina konžského osvobozeneckého boje. Chceme znát fakta i po 50 letech. Tento případ by měl být znovu otevřen.

Kdo zabil generálního tajemníka Hammarskjölda? Kdo střílel na jeho letadlo v roce 1961 a proč?

Pak došlo k atentátu na amerického prezidenta Kennedyho v roce 1963. Chceme vědět, kdo ho zavraždil a proč. Byl tam někdo, kdo si říkal Lee Harvey Oswald, kterého pak zabil Jack Ruby. Proč ho zabil? Jack Ruby, Izraelec, zastřelil Harveyho Oswalda, Kennedyho vraha. Proč tento Izraelec zabil Kennedyho vraha? Pak Kennedyho vrah za záhadných okolností zemřel, než mohl přijít před soud. Musíme tento případ znovu otevřít. Celý svět ví, že Kennedy chtěl prozkoumat izraelský reaktor v Dimoně. To zaplétá mezinárodní mír a bezpečnost se zbraněmi hromadného ničení. Z tohoto důvodu bychom měli tento případ znovu otevřít.

Pak atentát na Martina Luthera Kinga, černošského pastora a bojovníka za lidská práva. Jeho vražda byla plánována a my bychom měli vědět, proč byl zabit a kým (…)

Poslední soubor je o masakrech. Při masakru v Sabře a Šatíle bylo zabito 3000 lidí. Tato oblast pod ochranou izraelské armády byla dějištěm katastrofálního masakru, při kterém bylo zavražděno 3000 palestinských mužů, žen a dětí. Jak můžeme mlčet? Libanon, suverénní členský stát OSN, byl okupován. Sabra a Shatila byly pod kontrolou izraelské armády a poté došlo k masakru.

V roce 2008 pak došlo k masakru v Gaze, při kterém bylo zabito a zraněno 1 000 žen a 2 200 dětí. Bylo poškozeno 60 zařízení OSN a 30 nevládních organizací (NGO). 50 klinik bylo zničeno a 40 lékařů a sester zemřelo při provádění své humanitární práce. To vše se stalo v prosinci 2008.

Všichni pachatelé jsou stále naživu a měli by být postaveni před Mezinárodní trestní soud (ICC). Měli bychom postavit před soud pouze znevýhodněné, slabé, chudé z třetího světa a ne důležité, chráněné osobnosti? Podle mezinárodního práva by měli být všichni postaveni před soud za spáchaná zvěrstva. V opačném případě nebude pravomoc Mezinárodního trestního soudu (ICC) nikdy uznána. Pokud se neuplatňují rozhodnutí ICC, Valné shromáždění a Rada bezpečnosti nic neznamenají a Mezinárodní agentura pro atomovou energii prospívá pouze některým zemím a organizacím, jaká je potom role OSN? Znamenalo by to, že OSN je bezvýznamná. Kde je? OSN neexistuje.

Pokud jde o palestinskou situaci, řešení dvou států je nepraktické a neproveditelné. V současné době se oba státy zcela překrývají. Rozdělení by bylo odsouzeno k neúspěchu. Tyto dvě země spolu nesousedí, jsou geograficky a populačně propojeny. Nemůžete vytvořit nárazníkovou zónu, protože půl milionu izraelských osadníků žije na Západním břehu Jordánu a milion arabských Palestinců žije v takzvaném Izraeli.

Proto je řešením demokratický stát, bez náboženského fanatismu a rasismu. Generace Sharon a Arafata skončila. Je potřeba nová generace, ve které by každý mohl žít v míru. Podívejte se na izraelskou a palestinskou mládež; Všichni chtějí mír a demokracii, všichni chtějí žít společně v jednom státě. Tento konflikt otravuje svět.

Moudrá kniha obsahuje řešení. Jak zde již bylo zmíněno, řešení je: Isratine. Arabové nejsou vůči Izraelcům nepřátelští, jsme příbuzní a jsme stejné rasy. Chceme žít v míru a všichni uprchlíci by se měli vrátit.

Z problému Harírího jste udělal problém OSN. Jste obchodníky s jeho mrtvolou. Chcete se jen vrátit do Sýrie. Libanon je nezávislý stát; má zákony, soudy, soudce a policii. V tuto chvíli už nejde o dopadení pachatelů za účelem nápravy Harírího, ale spíše o návrat do Sýrie. Případy Khali al-Wazira, Lumumby, Kennedyho a Hammarskjölda měly být také postoupeny OSN, pokud si případ Harírího zaslouží tolik pozornosti.

Valné shromáždění je nyní pod libyjským vedením. To je naše právo. Libye by vás všechny uvítala, abyste usnadnili přechod ze světa obtíží a napětí do světa lidskosti, míru a tolerance. Osobně předložím tuto obavu Valnému shromáždění, prezidentu Trekimu a generálnímu tajemníkovi. Nebudeme malicherní, pokud jde o osud lidstva, boj třetího světa a 100 malých zemí za vytvoření trvalé mírové existence.

Toto jsou úryvky z projevu Muammara al-Kaddáfího z 23. září 2009 na Valném shromáždění OSN. Jako nikdo nikdy předtím ani potom diskutoval o tom, jak hlavní západní mocnosti pošlapaly Chartu OSN, aby prosadily své vlastní zájmy. Není divu – o dva roky později byl Kaddáfí se silnou podporou Západu svržen a pravděpodobně zabit „rebely“. Tím byl odstraněn největší kritik OSN.

Další zdroje:

• Erhard Crome: The West’s Libyan War , Berlín 2011
• Fritz Edlinger (ed.): Libye – pozadí, analýzy, zprávy , Vídeň 2011
• Johannes M. Becker/Gert Sommer (eds.): Válka v Libyi – ropa a „odpovědnost chránit“ , Berlín 2012
• Armin Wertz: Světoví vládci – vojenské operace a operace tajných služeb USA , Frankfurt/Main 2015, s. 192, 207-209, 281-285, 300-308
• Daniele Ganser: Ilegální války – Jak země NATO sabotují OSN – Kronika od Kuby po Sýrii , Curych 2016, s. 229-249
• Jörg Kronauer/Wolfgang Schneider (eds.): Soumrak despotů – „Arabské jaro“, Izrael a zájmy Západu , Hamburk 2011
• Mark Altten: Kaddáfího spiknutí , Berlín 2011
• Tim Anderson: Špinavá válka proti Sýrii – Washington, změna režimu a odpor , Marburg 2016
• Kurt Pelda: Kaddáfího odkaz – zbraně, ropa a chamtivost Západu , Curych 2012
• Diana Johnstone: Královna chaosu – Hillary Clintonová a zahraniční politika samozvané světové velmoci , Frankfurt/Main 2016
• „Předseda parlamentu v Tobruku říká, že ‚armáda‘ ‚osvobodí‘ západní Libyi stejně jako v Benghází a Derně“ v: The Libya Observer , 15. července 2018
• https://www.faz.net/aktuell/politik/ausland/unterstuetzt-putin-general-haftar-in-libyen-14835324.html
• https://www.sueddeutsche.de/politik/naher-osten-wettlauf-ohne-ziel-1.3378856
• https://www.spiegel.de/politik/ausland/islamischer-staat-in-libyen-der-is-ist-besiegt-der-krieg-geht-weiter-a-1112299.html
• http://www.spiegel.de/politik/ausland/islamischer-staat-in-libyen-tagebuch-aus-dem-fegefeuer-a-1045861.html
• https://www.spiegel.de/politik/ausland/jean-claude-juncker-ueber-fluechtlinge-in-libyen-die-hoelle-found-a-1180606.html

Autor Guido Grandt ( gugramediaverlag )

Knihy od Guida Grandta lze nalézt na adrese:  gugramediaverlag.wordpress.com