Jiří Paroubek: Výsledek evropské cesty čínského prezidenta
Budapešť už byla důležitější než Paříž, protože partnerství je lepší než hegemonie a konfrontace.
Americká expertní organizace (think tank) Brookings Institution připomíná, že vztahy Číny s EU byly ještě nedávno velice těsné. Francouzský prezident Emmanuel Macron usiloval o zlepšení vztahů s Čínou od svého zvolení. Po první návštěvě Číny roku 2018 slíbil, že se bude vracet alespoň jednou ročně. V následujícím roce přijal v Paříži čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, spolu s Angelou Merkelovou, tehdejší německou kancléřkou, a Jeanem-Claudem Junckerem, tehdejším předsedou Evropské komise.
Návštěva Si Ťin-pchinga ve Francii v roce 2019 přišla hned poté, co Evropská komise zveřejnila novou strategii EU-Čína, ve které Čína vystupuje hned ve třech rolích podle situace: je to strategický rival, ekonomický konkurent, ale současně partner. Macron se přesto snažil vystupovat jako reprezentant vstřícnější Evropy a stejnou ochotu zopakoval i při své cestě do Číny v roce 2023, kdy přijel s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.
V průběhu pandemie, došlo ke zpřetrhání globálních dodavatelských řetězců, což urychlilo snižování evropské závislosti na Číně. Následovaly snahy Pekingu ukázat, že to nebude tak snadné.
Loňská Macronova návštěva Číny zaujala, když novinářům řekl, že Evropa se nesmí stát vazalem Ameriky. To už bylo v době, kdy Rusko vedlo válku proti Ukrajině. Před cestou Macron tvrdil, že chce prezidenta Si přesvědčit, aby vedl Putina k ústupkům. To se mu nepodařilo.
Teď, kdy po pěti letech Si Ťin-pching znovu přiletěl do Paříže, si Emmanuel Macron kladl dva cíle. Tím prvním bylo přesvědčit prezidenta Si, aby ukončil nebo snížil svou podporu Putinovi ve válce proti Ukrajině, a zejména aby neposkytoval Rusku klíčový vojenský materiál. Druhým cílem bylo navázat se Si užší osobní vztah. Proto vzal Macron svůj čínský protějšek a jeho manželku Peng Liyuan na jihozápad Francie, aby navštívili dům Macronovy zesnulé babičky, k níž měl velmi blízko. Macron se občas uchyluje k podobným projevům osobního kontaktu, jako když v roce 2019 hostil Putina v pevnosti Brégançon.
Pozoruhodný je však jiný fakt. Předsedkyně Evropské komise von der Layenová byla do Paříže přizvána, ale německý kancléř Olaf Scholz nikoliv. Scholz navštívil Čínu dvakrát v posledních dvou letech a tehdy zase odmítal Macronův návrh, aby se k němu připojil, připomínají Brookings a dodávají, že Macron a Scholz se nicméně 2. května v Paříži setkali, aby se na Siovu návštěvu připravili. Jak shrnují, „tyto smíšené zprávy podkopávají dojem evropské jednoty“.
Brookings – a vlastně Američanům – se nelíbí snaha Si Ťin-pchinga podpořit Macronovu ambici posouvat Evropu ke strategické autonomii, což očima Washingtonu znamená, že USA mají být nahrazeny Čínou. Skutečný obsah Macronova záměru však prý spočívá v tom, aby Evropa dosáhla větší akceschopnosti v politické, ekonomické i bezpečnostní oblasti.
https://www.brookings.edu/articles/xis-visit-exposes-fault-lines-in-european-unity/
Ale tady je nutno dodat, že i kdyby se někde tato snaha aspoň trochu konkretizovala, je zpozdilá a mylně zaostřená. Silná Čína není jediným prvkem, který je schopen narušovat americkou hegemonii. Je jím cílevědomé budování multipolárního světa, o které usiluje řada různých seskupení globálního Jihu, zejména BRICS. A v Evropě třeba Srbsko a Maďarsko, další dva cíle cesty čínského prezidenta.
Maďarsko se k multipolárnímu světu přihlašuje také. Teď vlastně převzalo roli, o kterou se před lety pokoušel český prezident Miloš Zeman, když dosáhl uzavření smlouvy o strategickém partnerství, jehož součástí bylo i budování významného železničního terminálu evropské větve čínského projektu Pás a stezka. Političtí trpaslíci, kteří převzali štafetu české zahraniční politiky, dali přednost Tchaj-wanu, a tak se záměr strategické spolupráce přesouvá do Srbska a Maďarska.
Dalším cílem spolupráce s Čínou má být proměna Maďarska v centrum špičkové výroby elektromobility pro Evropu. Elektrobusy BYD už se vyrábějí v městě Komárom, baterie CATL v Szegedu, a teď má zamířit na maďarský východ i výroba osobních elektrických aut BYD. Z dokumentů o výsledcích návštěvy čínského prezidenta vyčteme, že byl ohlášen také záměr automobilky Great Wall tyto společnosti následovat. BYD se loňského roku vyšvihla do pozice největšího výrobce elektromobilů na světě a evropská výroba bude cestou, jak uniknout dopadu chystaných vysokých evropských cel na čínské exporty, kterým Evropa nedokáže jinak konkurovat.
Česko už je mohlo přihlížet. Ne, že by se nás to netýkalo, jsme zemí, kde je největší koncentrace automobilového průmyslu na světě, takže čínskou konkurenci obzvlášť pocítíme. Z uvedené triády možných vztahů (rival, konkurent, partner) jsme vyškrtli poslední možnost a vybrali si ty, které republice nic nepřinášejí. Maďarsko vsadilo na partnerství. Jen slepý nevidí, že jejich přístup má větší perspektivu.
