Jiří Vyvadil: Tak kdy vyrazíte na Ukrajinu, pane Macrone?
Nejsem jistě sám, kdo pokládá Emanuela Macrona za mluvku, by přímo tlučhubu. Podstatnější je, že se na něj tak dívají i samotní Francouzi. A to je vážné. A nejen to.
Po velikánech Francoise Mitterranda, Jacquese Chiraca klopýtá zřejmě k potupné porážce v eurovolbách. Podle posledního výzkumu IFOB by jeho koalici v eurovolbách volilo pouze žalostných 16%, zatímco vlasteneckou stranu Národního shromáždění Marine Le Pen by volilo vysokých 32% spadající do eurospektické frakce Identita, kam rovněž patří i naše SPD boří jeho sen, že bude po volbách diktovat v EU, jak se mají věci odvíjet se rozplývá, jak to mohl ve spolupráci s Angelou Merkelovou prosadit před pěti lety.
Mimochodem, ještě štěstí, že ho není třeba brát vážně.
V těchto dnech, kdy Rusko překvapivě prorazilo obranu kolem Charkova přece podle jeho plánů měla být překročena jeho červená linie a Francie měla nasadit svá vojska.
Ale Macron mlčí. Těch důvodů může být vícero.
Jedním z nich je, že nikdo relevantní z paktu NATO s takovým postupem nesouhlasí, zejména ne generální tajemník NATO či prezident Biden.
Tím druhým je fakt, že byl velmi razantně vykázán ze zemí Sahelu a dnes již i s USA, což je zcela bezprecedentní a dokazuje to úpadek prestiže Francie, ba přímo odpor k ní.
Konečně dalším nepochybně bude, že si Rusové vedou velice obstojně v bojích a je otázka, jak by dopadli Francouzi, když se dnes ukazuje, jak Rusové drtí v podstatě s minimem vojáků ukrajinský odpor a jak ukrajinská obrana byla zcela nepřipravená.
A nepochybné je, že Putin personálními změnami, zejména ve funkci ministra obrany zajistil s novým ministrem Bělousovem zásadní přeměnu vojensko-průmyslového komplexu k ještě větší efektivitě.
Volby do Evropského parlamentu se blíží. I u nás kandidující strany samozřejmě myslí především na svůj výsledek.
Ale ukazuje se, že bychom rovněž měli vidět jejich hlavní úkol: snahu o změnu evropské politiky. A to by nás mělo inspirovat.
