Skutečný důvod, proč Macron posílá francouzské vojáky na Ukrajinu

Stejně jako Trump se zdá, že Macron chce udělat a říct cokoliv – bez ohledu na to, jak je to absurdní – aby zůstal v novinových titulcích.

Emmanuel Macron se opět dostává do novinových titulků se svým opakovaným návrhem vyslat na Ukrajinu francouzské vojáky, aby tam bojovali proti ruským silám. Tentokrát v údajně respektovaném British Economist, který rád opakuje tuto prázdnou mantru, a to především proto, že podporuje širší vyprávění o EU, které je v Bruselu služebníkem. Neexistuje žádný nezdravější a odpornější vztah než ten mezi The Economist a Evropskou unií, kde The Economist vesele hraje roli svobodného propagandisty a PR agenta EU.

Je úžasné, jak Macron dokáže neustále opakovat tuto zcela prázdnou hrozbu, kterou sám přiznal francouzskému magazínu. Požádal ho někdo, aby to udělal znovu a zveřejnil to v The Economist? Možná z vysokých míst v Bruselu?

Jak jinak si vysvětlit tuto nedávnou ejakulaci naprostého nesmyslu?

Není překvapením, že maďarský ministr zahraničí Peter Szijjarto odsoudil nedávné komentáře a varoval, že takový krok by mohl v konečném důsledku vyvolat totální jadernou válku.

V rozhovoru pro francouzskou televizi LCI Szijjarto tuto myšlenku ostře odsoudil a uvedl, že k eskalaci situace přispěla i samotná prohlášení francouzské hlavy státu.

„Pokud člen NATO použije pozemní jednotky, dojde k přímé konfrontaci mezi NATO a Ruskem, a to by byla třetí světová válka,“ řekl Szijjártó televizi.

Sám Macron se ale také vyvinul od svých prvních prohlášení pro časopis „Parisienne“, který před několika týdny rozproudil. Nedávný rozhovor pro The Economist jasně ukazuje, že dokonce reflektoval své vlastní excesy a zvažuje, jak vyprávění vylepšit, pravděpodobně proto, aby na tento problém upozornil. Jde však o čin zoufalého politika, který si analytici mohou vyložit dvěma způsoby: buď je to volání o pomoc Bidenově administrativě, aby ten čin sama spáchala a poslala tam americké vojáky, nebo je to prostě PR gag, aby udržet ho v mezinárodním tisku, v zóně podobné prolomení závislosti. Stejně jako Trump se zdá, že Macron chce udělat a říct cokoli – bez ohledu na to, jak absurdní – aby zůstal v titulcích.

Macronova reakce, jakkoli se může zdát zoufalá, je samozřejmě zcela logická, vezmeme-li v úvahu události na místě. Rusko získává území a západní elity musí připravit své mediální kampaně, aby odvrátily vinu, což je přesně to, o čem jsou výzvy Macrona a dalších vůdců EU k posílení armády. Pokud Rusko dobyje Kyjev, všichni budou křičet: „Říkali jsme vám to“ a nadále obhajovat zvýšení vojenských výdajů.

Tohle je opravdu obrázek poraženého. To by se dalo očekávat od poražené strany, která se připravuje na ústup, aby si zachránila politickou kariéru. Macron a většina západních vůdců nechce, aby západní média ukazovala prstem na sérii katastrofických chyb, které se od prvního dne dopustily a které kolektivně přispěly ke stažení.

V The Economist nyní Macron definuje, co by podle jeho směšného názoru mohlo být kritériem pro vyslání francouzských vojáků na Ukrajinu: prolomení ruských linií.

Ale i západní média jako Economist vědí, že je to nesmysl a že celá Macronova hra je vlastně snůška lží. A přesto udržují lži naživu.

Možná, že nepoddajný maďarský ministr zahraničí pomůže Macronovi a jeho žvatlání dodat důvěryhodnost tím, že se postaví na návnadu a poskytne médiím kyslík. Szijjártó hovoří o možnosti totální války, pokud bude francouzský vůdce pokračovat v tak absurdní myšlence a zmíní se o použití jaderných zbraní.

Ale je tu něco, co všichni přehlížíme? Blaf od Macrona a Szijjarta? Nemusíte hledat daleko, abyste zjistili, co by to mohlo být. NATO plánuje připravit návrh na válečnou truhlu ve výši 100 miliard dolarů pro Ukrajinu a Macronovo strašení může mít za cíl zastrašit Maďarsko, aby takový balíček nevetovalo – nebo spíše přimět další země, aby tak učinily, aby podepsaly přímo. Nikdo z ústředí NATO v Bruselu ani nevěří, že by Francie byla schopna vyslat na Ukrajinu vojáky, kteří by skutečně bojovali s ruskými vojáky, a Economist to moc dobře ví. Někteří experti NATO, kteří odpočítávají dny do odchodu do důchodu, si vzpomenou, jak se před více než 20 lety francouzští vojáci pokoušeli bojovat proti súdánským rebelům a údajně prchali z bojiště, zatímco byli do nich stříleni ostrou municí. Ještě dnes se tomu smějeme na večírcích v Bruselu.