Petr Michalů: Něco k zamyšlení o povaze Čechů…
Něco k zamyšlení o povaze Čechů… k jejich „statečnosti“, či té jejich věčné vypočítavosti a nevděčnosti.
- května 1945 se v Berlíně konala první přehlídka vítězů – vojáků Rudé armády a…
až teprve po vítězství Rudé armády (kdy výsledek války byl již rozhodnutý a zcela jasný)
se pomaloučku v Praze rozhoupali vzbouřit se nadvládě německých fašistů a dne 5. května 1945 začalo tak zvané Pražské povstání českého národa proti nenáviděným německým okupantům!!
Tedy v době, kdy už v Berlíně první vojenskou přehlídkou oslavovali porážku Německa!! Češi, konečně povstali proti okupantům, a ještě přitom rozhlasem volali Rudou armádu o pomoc!
A nyní pliveme na památku našich osvoboditelů a oslavujeme hitlerovce, banderovce, české, slovenské a ukrajinské fašistické a nacistické kolaboranty a udavače! Není to ke zblití?!
Omluvte mě, ale co jsme to my, Češi, za národ? Ano, vím, ne všichni. Věřím, že většina z mé generace je na tom stejně jako já. Ale co ti druzí?! Co ti mladí, jež tvoří budoucnost národa?! Ano, dávno, dávno vidím budoucnost českého národa temně, velice temně! Jako národ nepřežijeme! Bohužel!
(A vůbec mě nemusíte poučovat, že v květnu 1945 byla v Čechách ještě silná skupina německých vojsk. Vím to dobře a historii znám dobře… přesto… psal jsem o té naší povaze.) K ZAMYŠLENÍ.
Mgr. Petr Michalů
