Pepe Escobar: Jak se íránská „strategická trpělivost“ změnila na vážné odstrašování

Ruská strana je v kontaktu s íránskými partnery ohledně situace na Blízkém východě po izraelském útoku na íránský konzulát v Sýrii.Rjabkov dodal: „Jsme v neustálém kontaktu [s Íránem]. V blízké budoucnosti se očekávají nové hluboké rozhovory o celé řadě otázek týkajících se Blízkého východu i v rámci BRICS.“

Poté nastínil Velký obraz:

Souhlas s izraelskými akcemi na Blízkém východě, které jsou jádrem politiky Washingtonu, se v mnoha ohledech stává hlavní příčinou nových tragédií.

Zde nám stručně řečeno vrchní diplomatický koordinátor Ruska v BRICS – v roce ruského předsednictví této multipolární organizace – nepřímo vzkázal, že Rusko kryje Íránu záda. Je třeba poznamenat, že Írán se teprve v lednu stal plnohodnotným členem BRICS+.

Letecké poselství Íránu z tohoto víkendu to potvrdilo v praxi: jeho raketové naváděcí systémy využívaly čínský satelitní navigační systém Beidou i ruský systém GLONASS.

Jedná se o rusko-čínské zpravodajské vedení zezadu a názorný příklad BRICS+ v pohybu.

Rjabkovovo „zůstáváme ve stálém kontaktu“ plus informace o satelitní navigaci potvrzují hluboce provázanou spolupráci mezi rusko-čínským strategickým partnerstvím a jejich vzájemným strategickým partnerem Íránem. Na základě rozsáhlých zkušeností z Ukrajiny Moskva věděla, že biblická psychopatická genocidní entita bude pokračovat v eskalaci, pokud Írán bude pouze pokračovat ve „strategické trpělivosti“.

Přeměna „strategické trpělivosti“ v novou strategickou rovnováhu musela nějakou dobu trvat – včetně výměn na vysoké úrovni s ruskou stranou. Koneckonců stále existovalo riziko, že izraelský útok na íránský konzulát/rezidenci velvyslance v Damašku by se mohl ukázat jako remix zabití arcivévody Františka Ferdinanda v roce 2024.

A nezapomeňte na Hormuzský průliv

Teheránu se přece jen podařilo zvrátit masivní západní psychologické operace, jejichž cílem bylo dotlačit jej ke strategickému přešlapu.

Írán začal s mistrovským tahem na špatné nasměrování. Ve chvíli, kdy se americko-izraelské porno strachu, podporované pochybnými západními „informacemi“, rozjelo na plné obrátky, provedl Sbor islámských revolučních gard (IRGC) rychlý úkrok stranou a poblíž Hormuzského průlivu se zmocnil kontejnerové lodi patřící Izraeli.

Byl to nesmírně elegantní manévr – připomněl Západu, že Teherán má Hormuzský průliv v rukou, což je pro celý západní ekonomický domeček z karet nesrovnatelně nebezpečnější než jakýkoli omezený úder na jejich „letadlovou loď“ v západní Asii. K tomu ale stejně došlo.

A opět s jistou dávkou elegance. Na rozdíl od oné „morální“ armády specializované na zabíjení žen, dětí a starců a bombardování nemocnic, mešit, škol, univerzit a humanitárních konvojů se íránský útok zaměřil na klíčové izraelské vojenské objekty, jako jsou letecké základny Nevatim a Ramon v Negevu a zpravodajské centrum na okupovaných Golanských výšinách – tedy tři centra, která Tel Aviv využil při úderu na íránský konzulát v Damašku.

Jednalo se o vysoce choreografické představení. Četné signály včasného varování darovaly Tel Avivu dostatek času, aby využil amerických informací a evakuoval stíhačky a personál, což bylo náležitě následováno množstvím amerických vojenských radarů koordinujících obrannou strategii.

Byla to americká palebná síla, která rozbila většinu z toho, co mohlo být rojem 185 bezpilotních letounů Shahed-136 – s použitím všeho od lodní protivzdušné obrany až po stíhačky. Zbytek sestřelila nad Jordánskem armáda Malého krále – arabská ulice mu jeho zradu nikdy nezapomene – a poté desítky izraelských stíhaček.

Obrana Izraele byla de facto nasycena kombinací sebevražedných dronů a balistických raket. Pokud jde o balistické rakety, několik jich proniklo hustým bludištěm izraelské protivzdušné obrany, přičemž Izrael oficiálně uvádí devět úspěšných zásahů – zajímavé je, že všechny zasáhly super relevantní vojenské cíle.

Celá show měla rozpočet megahitu. Izrael – a to ani nepočítáme cenu amerických, britských a izraelských stíhaček – jen vícevrstvý záchytný systém vyšel podle izraelského představitele nejméně na 1,35 miliardy dolarů. Íránské vojenské zdroje vyčíslují náklady na jejich drony a raketové salvy na pouhých 35 milionů dolarů – 2,5 procenta výdajů Tel Avivu – vyrobených plně domácí technologií.

Nová západoasijská šachovnice

Íránu stačilo jen několik hodin, aby strategická trpělivost konečně metastázovala ve vážné odstrašení, čímž vyslal svým protivníkům mimořádně silný a mnohovrstevnatý signál a mistrně změnil hru na celé západoasijské šachovnici.

Kdyby se bibličtí psychopati pustili do skutečné horké války proti Íránu, Tel Aviv nemá šanci zachytit stovky íránských raket – ty nejmodernější jsou ze současné show vyloučeny – bez mechanismu včasného varování rozloženého do několika dnů. Bez zbraňového deštníku Pentagonu a finančních prostředků je izraelská obrana neudržitelná.

Bude fascinující sledovat, jaká ponaučení si z této hojnosti světel na západoasijské obloze odnese Moskva, jejíž šibalské oči sledují zběsilou izraelskou, politickou a vojenskou scénu, zatímco na pomalu se vařící – a nyní křičící – žábě stále přituhuje.

Co se týče USA, západoasijská válka – kterou si samy nenapsaly – nevyhovuje jejich bezprostředním zájmům, jak potvrdila e-mailem jedna staronová stálice Deep State:

To by mohlo vést k trvalému konci oblasti jako regionu produkujícího ropu a k astronomickému zvýšení ceny ropy na úroveň, která by zhroutila světovou finanční strukturu. Lze si představit, že podobně by se mohl zhroutit i bankovní systém Spojených států, pokud by cena ropy stoupla na 900 dolarů za barel, pokud by došlo k odříznutí nebo zničení blízkovýchodní ropy.

Není divu, že Bidenovo komando několik dní před íránskou reakcí horečně prosilo Peking, Rijád a Ankaru, aby Teherán mimo jiné zadržely. Íránci by možná i souhlasili – kdyby Rada bezpečnosti OSN zavedla trvalé příměří v Gaze, aby uklidnila regionální bouři. Washington byl němý.

Otázkou nyní je, zda zůstane němý. Mohammad Bagheri, náčelník generálního štábu íránských ozbrojených sil, přešel přímo k věci:

Prostřednictvím švýcarského velvyslanectví jsme Americe předali vzkaz, že americké základny se stanou vojenským cílem, pokud budou v budoucnu použity při agresivních akcích sionistického režimu. Budeme to považovat za agresi a budeme podle toho jednat.Dilema USA potvrzuje i bývalý analytik Pentagonu Michael Maloof:

Máme asi 35 základen, které obklopují Írán, a tím se stávají zranitelnými. Měly sloužit jako odstrašující prostředek. Je zřejmé, že odstrašení zde již nepřipadá v úvahu. Nyní se stávají americkou „Achillovou patou“ kvůli své zranitelnosti vůči útoku.

Je otázkou, jak se americko-izraelská kombinace přizpůsobí nové íránské realitě odstrašení. To, co pro tuto historickou chvíli zůstává, je pregnantní letecká show muslimského Íránu, který sám vypustí stovky bezpilotních letounů a raket na Izrael, což je výkon, který je oslavován po celých zemích islámu. A zvláště pak zbídačenou arabskou ulicí, podmaněnou zchátralými monarchiemi, které s Izraelem nadále obchodují přes mrtvoly Palestinců v Gaze.