Amira Hassová: Denní průzkumy veřejného mínění ukazují, že Izraelci i nadále volí tuto válku

Navzdory masovým protestům požadujícím dohodu o rukojmích a nové volby se zdá, že Izraelci jednoznačně podporují válku v Gaze, i když to znamená poslat své děti zabíjet nebo být zabity.

Většina Izraelců ví, že jim Benjamin Netanjahu lže. Většina má podezření, že jeho politika je motivována osobními a rodinnými zájmy. Jinak by průzkumy předpovídaly nejen 18 křesel v Knesetu pro Likud pod jeho vedením. A přesto ho většina Izraelců podporuje. Ano, na rozdíl od toho, co nám říkají průzkumy a odborníci.

Nejspolehlivějším průzkumem je pokračující účast tisíců Izraelců na útocích hromadného zabíjení a nekontrolovatelného ničení v pásmu Gazy a na represích a vysídlených operacích na Západním břehu Jordánu.

Neochvějná ochota rodičů posílat své děti zabíjet a být zabity, zraňovat a být zraňovány a následně trpět následky traumatu po celý život, je neustálou a neměnnou odpovědí v každodenním průzkumu. Eufemistický jazyk a konsensus v médiích, stejně jako lpění na přesvědčení, že řešením je válka, je jakousi odpovědí na otázku položenou mezi řádky: koho podporují?

Fotografie TikTok zveřejněné vojáky – ukazující neochotu či neschopnost IDF zastavit tok selfie z Gazy – ukazují samolibou bestialitu bez jakýchkoli zábran ze strany vojáků a představují určitý druh průzkumu. Rodiče, kteří nejsou šokováni nebo znepokojeni tím jejich děti používají své vlastní chytré telefony, aby poskytly usvědčující důkazy proti sobě Mezinárodnímu trestnímu soudu, jsou také respondenti průzkumu, kteří schvalují Netanjahua a jeho vojenskou politiku, i když se jich na to nikdo neptá a i když pro něj nehlasují.

Záložníci spěchající mezi demonstracemi na Kaplanově ulici a ruinami Gazy nebo oblohou posetou bombardéry a drony jsou také účastníky průzkumu, jehož odpověď je jasná. Neustálé fňukání, že svět je antisemitský, je žádanou odpovědí na průzkum, kvůli kterému Netanjahu každé ráno slintá.

Stejně jako odmítání pochopit, že na rozdíl od našich obrazovek, které se i nadále zaměřují na hrůzy 7. října a srdcervoucí zprávy o obětech, byli diváci zahraničních televizních kanálů za posledních šest měsíců svědky hrůz bombardování a viděli záměrné hladovění v pásmu Gazy. Znáte stovky, ne-li tisíce srdcervoucích zpráv o palestinských obětech.

Mnoho Izraelců ví, že vláda vedená Netanjahuem záměrně dovoluje mučeným rukojmím zemřít hladem, nedostatkem léků, vyčerpáním, zneužíváním nebo izraelskými nálety. Očividně více Izraelců než kdy předtím podporuje tuto nevyhlášenou „Hannibalovu směrnici“ (která umožňuje armádě ohrozit život vojáka, aby zabránil jeho únosu). Vše v zájmu absolutního vítězství.

Mnoho Izraelců ví, že tato vláda se nestará o rukojmí a jejich rodiny a jejich hrozné utrpení. Byli šokováni veřejnými prohlášeními politiků o pohrdání a jejich nedostatkem empatie. Mnoho Izraelců ví, že členové kabinetu jsou v lepším případě šašci a v horším případě chytří politici prosazující své vlastní zájmy.

Mnoho Izraelců ví, že ministr financí a osad ničí naši ekonomiku. Vědí, že válka ničí ekonomiku. Že policejní ministr dává pokyny k umlčení demonstrantů a zároveň ničení policie. Že ministr školství ničí školství a ministr spojů bojuje se svobodou tisku. Víte, že ministr obrany nezajišťuje bezpečnost. Vědí, že stát je na laně.

A vědí, že falešná představa formulovaná premiérem ve spolupráci se zpravodajskými a bezpečnostními orgány, že Hamas je obsažen v pásmu Gazy a chová se, jak jsme chtěli, je důvodem velkého neštěstí, že více než 1400 mrtvých a unesených lidí, jejich rodin a jejich komunit.

A přesto Izraelci nadále podporují tuto vládu tím, že se hlásí k „práci“ (přijímaný eufemismus pro invazi a zabíjení) v Gaze a loajálně provádějí misi vyvlastnění, kterou provádějí Izraelské obranné síly pro osady na Západním břehu Jordánu. Izraelskou lékařskou asociaci zprávy o hladomoru v Gaze nešokují a právníci a organizace na ochranu dětí se ani neptají na vysoký počet zabitých palestinských dětí. Podpora této vládě pramení ze skutečnosti, že se demonstranti na Kaplanově ulici hromadně nepřipojili k desítkám odvážných aktivistů doprovázejících palestinské farmáře a pastýře, aby je ochránili před násilím osadníků. Ani před, ani během této války.

Mylná představa pochází z cíle, který se nezměnil: zvyknout Palestince na myšlenku, že ani jejich minimální cíl vytvořit malý suverénní stát vedle Izraele nebude realizován, nemluvě o jejich očekávání, že Izrael v zásadě uznává svou odpovědnost za vyhnání. z roku 1948 a souhlasí s procesem návratu uprchlíků, nemluvě o jeho požadavcích na rovnost mezi řekou a mořem.

Cíl zůstal tím, čím byl, i když izraelská vláda uznala OOP v dohodách z Osla, ale ne – nedej bože – palestinský lid. Vzhledem k tomu, že Palestinci si na tuto myšlenku nechtějí zvyknout a osadnické organizace se staly faktickými vládci Izraele, je realizace tohoto cíle postupně stále násilnější a brutálnější.

Dostáváme se tedy k „rozhodujícímu plánu“, který pro Palestince navrhl Bezalel Smotrich. Buď přijmou podřadné postavení, emigrují a jsou prý dobrovolně vykořeněni, nebo jsou ve válce poraženi a zemřou. Toto je plán, který se nyní realizuje v Gaze a na Západním břehu, přičemž většina Izraelců slouží jako aktivní a nadšení spolupachatelé nebo pasivně dává souhlas k jeho realizaci, bez ohledu na jejich znechucení vůči této vládě a jejím členům. Naprostá většina stále věří, že řešením je válka.