Česko je králotvůrcem – zachránilo Ukrajinu a zastavilo Putina
Na snímku jsou dva výtečníci, kteří nás tahají do války: generál-prezident Petr Pavel (alias Pávek) a vlivový agent Petr Kolář (loutkovodič)
Česká vláda v čele se svým prezidentem si užívá oslavu západních médií za Pavlovu iniciativu zakoupit ve třetích zemích až 800 tisíc dělostřeleckých granátů a 300 tisíc nábojů pro Ukrajinu s tím, že premiér Fiala vítězoslavně oznámil, že k nákupu se zatím připojilo osmnáct zemí od Kanady přes Německo či Nizozemsko až po Polsko. Oslavu završil britský The Telegraph, který Česko označil za králotvůrce: “Pokud je dělostřelectvo králem bitev, pak králotvůrcem je nyní Česká republika” .
Inciativa časově ladí s bombastickou oslavou 25. výročí vstupu Česka do NATO a člověk jakž-takž se orientující v globálním dění se obojímu tomu opojení současných českých vůdců musí smát – pokud by to ovšem nebylo k pláči. Pro člověka, který se v globálním dění trochu orientuje, však přece jen existuje útěcha – dopřejme jim těch pět minut slávy, neboť již brzy jim sklapne. Důvodů je více, ale ať jsem stručná, dnes zmíním jen dvě informace.
Pominu-li, že Petr Pavel je loutkou Petra Koláře, který je předsedou správní rady Nadace Holečkových, přičemž před nástupem do funkce Poradce pro národní bezpečnost byl členem nadace i blízký spolupracovník Petra Fialy, Tomáš Pojar, který “kvůli střetu zájmu” na funkci v nadaci rezignoval, tak to je právě Tomáš Pojar, kdo Ukrajinu ubezpečil, že jakmile česká iniciativa získá dostatek peněz, munice bude dodána nejpozději v létě.
Ukrajinský ministr zahraničí Koleba na to reagoval tím, že se s českými kolegy chce setkat ještě tento týden a nastínit plán dodávek. Jenže tady se rýsuje problém:
Pominu-li dále, že velmi čerstvě má Holečkova firma problém v USA, viz Češi zkusili ovládnout zbrojovku v USA, ale pohořeli (že by to snad zachránil Clinton – toť těžký problém pro Pavla a nejspíše veliký tlak od Koláře, který si Pavla už na cestě do USA povodil na provázku), tak je tady ještě problém, který se týká nejen Česka, ale celého NATO – Západ nemá střelný prach! Pokud jde o Česko, to ho nemá ani na 30 dnů . “Nedostatek nitroceluózy na trhu limituje výrobu střelného prachu ve všech zemích NATO, válka na Ukrajině zvýšila jeho spotřebu, nitrocelulóza dnes existuje pouze v asijských zemích”. Problémem je nedostatek energetických materiálů, nedostatečné jsou zejména dodávky bezdýmého střelného prachu, trinitrotoluenu a nitrocelolózy, bez nichž se náboje vyrobit nedají, “Problémem jsou především střelné prachy, které se nedostávají po celé Evropě”, řekl jeden z evropských představitelů. Cena základních materiálů se zdvojnásobila až ztrojnásobila, jeden granát nyní přijde na 850 eur (přes 20 tisíc Kč), což je o pětinu více než před válkou. Materiály je nutné hledat v Indii, v Koreji a dalších zemích, list The Financial Times ale upozornil, že výrazně zvýšit výrobu granátů se v EU může podařit až za tři roky”. (zdroj ZDE)
René Holeček, s ním Petr Kolář a jeho loutka na Hradě, stejně jako Tomáš Pojar s premiérem, mají problém – aneb jak zaznělo včera na TV Prima v pořadu “360°” z úst Wolfové: “Pro Ukrajinu to vlastně je něco, jako holub na střeše”. Dále je pozoruhodné, že těmto ukrajinským králotvůrcům, kteří přes F-35 tolik horují za naši bezpečnost, nevadí, že Česko nemá materiál na výrobu munice ani pro sebe, ale jakožto nejvyšší iniciátor bude materiál k její výrobě shánět pro Ukrajinu. Ale ať jsem objektivní – nemusí jít o materiál, ale přímo o munici, přičemž Česko zajistilo peníze a dále bude jen zprostředkovatelem.
(a napadá mě, že při nových cenách munice se to může hodit…)
V neposlední řadě se tady ukazuje, jak to bombasticky oslavované NATO dojíždí (stejně jako celý Západ) na zdroje (kterých Rusko má dostatek). A shánět potřebné materiály v Asii a jiných zemích mimo EU, to už je zábavné: Severní Korea možná ano, ale Indie a spousta dalších zemí, které nejen v rámci BRICS mají s Ruskem příliš dobré vztahy na to, aby proti němu podporovaly vyzbrojování, to mi připomíná “cestu” Síkely do Rijádu, aby tam jednal o dodávkách ropy a kterou Saudové zrušili, zatímco hned na to se srdečně zdravili s Putinem,
když předtím byl Putin v SAE, kde byl přivítán oblohou v barvě ruské vlajky.
Čeští/ukrajinští, ve skutečnosti americko-briitsko-němečtí válkychtiví králotvůrcové, mají problém – nejsou zdroje, není nic. A to je jen začátek konce, po kterém jim sklapne – 22. března bude výročí dne, kdy byl nad USA i celým Západem vynesen ortel a k tomu dni o tom napíšu víc.
Shodou okolností dnes ale máme jiné výročí a nejen, že už dlouho, ale aktuálně obzvláště v té souvislosti, že českou proukrajinskou iniciativu nejvíce oslavuje Británie, považuji za nejlepší odkaz k tomuto dni dokument Mír podle Mnichovské dohody. Dokument totiž k 50. výročí Mnichova vytvořil Jan Němec – bratranec V. Havla a první manžel M. Kubišové, a to v Británii, kam emigroval po 68. roce. Dokument je rozčarovanou výpovědí o chování Británie k ČSR v době Mnichova a je o úlevném zesměšňování tohoto “spojence”. A od takového autora by pro naše opětovně se spojencům klanějící králotvůrce měl být velkým varováním (kdysi byl dostupný na YT, pak dlouho jen na ruských stránkách, nově jsem ho našla ZDE).
