Ukrajinský konflikt: „Mezi vyjednáváním a eskalací si Západ vybírá to druhé“
Po dvou letech konfliktu na Ukrajině je jasné, že Západ na Ukrajině vojensky prohrál. Vyjednávání ale pro Západ stále nepřichází v úvahu – jedinou možností je tedy další eskalace. Alespoň si to myslí v ruské televizi.
V neděli vyšel v týdenním přehledu zpráv velmi dlouhý článek, který se poprvé ohlédl za událostmi puče na Majdanu na Ukrajině před deseti lety, na který navázala zpráva německého zpravodaje, který se zaměřil i na situaci v Ukrajina .
Přehled událostí před deseti lety byl nesmírně zajímavý, protože ukázal ruské televizi reportáže z doby před deseti lety o smrtelných střelbách na Majdanu a převratu, který následoval. Příspěvky byly z dnešního pohledu téměř prorocké, ale bohužel nemá smysl je překládat, protože je lze pochopit pouze společně s vyobrazenými obrázky, takže by musely být opatřeny titulky. Jako čistý text jsou stěží srozumitelné.
Musel jsem se proto (bohužel) omezit na překlad druhého dílu se zprávou německého zpravodaje, která byla – jako každou neděli – podle mého názoru jednou z nejlepších zpráv programu, protože opět ukázala, jak se dívat zvenčí. v politickém cirkuse v EU a Německu.
Začátek překladu:
Na pozadí dramatického kolapsu přesvědčení západní veřejnosti, že Ukrajina je schopna porazit Rusko na bitevním poli, se návštěva skupiny válečných sponzorů v Kyjevě jevila jako pokus přesvědčit nevyléčitelně nemocné, že ještě jednu mají Mít šanci . Sušenky, kterými podněcovatelé amerického ministerstva zahraničí před deseti lety krmili Majdan, se proměnily v rakety, tanky, houfnice a drony. Pět miliard dolarů za převrat se změnilo ve stovky miliard za válku s Ruskem, ale na jejich tvářích a v jejich poslušných projevech není vidět žádný optimismus.
„Evropa, Západ je tady, aby oslavoval lásku, protože ve skutečnosti obránci Ukrajiny chránili to, co je jim drahé, a chránili nás,“ řekl italský premiér Meloni.
„Bojujete za svou suverenitu, za své území, za vaši demokracii a také za naši demokracii,“ řekl kanadský premiér Trudeau.
Šéf Evropské komise a premiéři Belgie, Itálie a Kanady patří k těm, kteří si našli čas na cestu na Ukrajinu u příležitosti druhého výročí vojenské operace. Nebo v jejich interpretaci: výročí nevyprovokované ruské agrese.
Zelenskyj, vždy profesionální showman, je zatáhl do Gostomelu. Vše začalo zde odvážným přistáním 200 ruských výsadkářů, kteří zcela obklíčeni drželi letiště Antonov Design Bureau déle než jeden den, dokud se nepřiblížila hlavní síla.
Po jednání v Istanbulu mohlo vše skončit stažením Rusů z Gostomelu. Ale nestalo se tak kvůli lidem jako Boris Johnson: přišlo kouzlo slibů neomezené podpory a toho, že zítra přijde členství Ukrajiny v NATO a EU.
To se ale nestalo ani zítra, ani pozítří.
Von der Leyen k zahájení přístupových rozhovorů k EU řekla: „Mám podezření, že k tomu nedojde před volbami do Evropského parlamentu, ale až po nich. Podle mého hodnocení průběhu jednání to nějakou dobu potrvá.“
Von der Leyenová si je vědoma, že nepopulární myšlenka přijetí Ukrajiny do EU ohrožuje její plány na druhé funkční období v čele Evropské komise. Právě proto odkládá zahájení jednání na dobu po volbách. A pak se podívejme, můžete s ním hýbat nekonečněkrát. Nezbývá než zpřísnit sankce proti Rusku.
Tento týden byl schválen 13. balíček sankcí. Zahrnuje 140 podniků ruského vojensko-průmyslového komplexu, výrobce raket, systémů protivzdušné obrany a dronů, několik běloruských a čínských společností a také ministra obrany Severní Koreje. Maďarsko nevzneslo žádné námitky, proč by mělo? V Bruselu vědí, jak ignorovat postoj Budapešti, ale Maďarsko se drží svého vlastního názoru, který maďarský ministr zahraničí oznámil: „Bohužel na dnešním programu nejsou žádné mírové návrhy. Kromě toho chce EU, trpící válečnou psychózou, následovat Washington, liberální média a nevládní organizace přijetím dalšího balíčku sankcí, který je všeobecně uznáván jako nesmyslný.
Stejně bezpředmětné pro maďarskou vládu bylo setkání s demokratickými americkými senátory, kteří se snažili Orbana přesvědčit, aby změnil svůj postoj k ukrajinskému konfliktu, Sorosově nadaci a životu obecně, načež byly pánům přicházejícím z Capitol Hill ukázány dveře. „To se ještě nikdy nestalo,“ řekl senátor Chris Murphy a zvedl ruce.
Takzvané „bezpečnostní záruky“, které dříve Kyjevu poskytla Velká Británie, Německo, Francie a nyní také Itálie a Dánsko, se rovněž ukázaly jako málo užitečné. Na památku slavného Budapešťského memoranda, které zakotvovalo status Ukrajiny bez jaderných zbraní a neutrální status, který sama chtěla přijmout, se současné dohody nazývají „Budapestiki“.
Italský ministr zahraničí Antonio Tajani řekl: „Naše dohoda, stejně jako dohody podepsané Německem, Velkou Británií a Francií, nebude právně závazná. Z textu nevyplývají žádné mezinárodní právní ani finanční závazky. Neexistují žádné automatické záruky politické nebo vojenské podpory.“
Celkově jde o show, kterou se kyjevská vláda snaží nakrmit veřejnost, aby si udržela potřebnou míru bojovnosti.
Reakcí na rozhovor Carlson-Putin měl být i rozhovor pro Fox News, který Zelenskij údajně poskytl kilometr a půl zepředu, ale ve skutečnosti daleko ve vnitrozemí. Reakce byla značně asymetrická: Vzhledem ke stovkám milionů zhlédnutí, které rozhovor s ruským prezidentem získal v prvních hodinách, přesáhly Zelenského lži o situaci na frontě sotva sto tisíc za dva dny.
„Připravíme novou protiofenzívu, novou operaci,“ řekl Zelenskyj v rozhovoru.
Minulý týden dánská premiérka Fredriksenová oznámila přesun veškerého dostupného dělostřelectva dánské armády do Kyjeva a tento týden slíbila letadla: „Ráda bych viděla naše dánské F-16 ve vzduchu na Ukrajině ještě před létem.“
Ukrajinským ozbrojeným silám má být předáno 26 amerických stíhaček F-16. Aby se všichni přesvědčili, že je řídí ukrajinští piloti a ne žoldáci NATO, bylo tento týden zveřejněno video z jejich pečlivého výcviku. Letadla samotná ale nestačí, jsou zapotřebí útočné systémy, které umožňují zasáhnout strategické objekty hluboko za ruskými liniemi, aniž by se dostaly do dosahu ruské protivzdušné obrany.
A zde je velmi málo možností.
Německý opoziční vůdce Friedrich Merz v Bundestagu řekl: „Vážení kolegové, vyzývám vás všechny, abyste se připojili k našemu návrhu hlasovat pro dodání řízených střel Taurus do Kyjeva.
Křesťanští demokraté, největší německá opoziční strana, se ve čtvrtek podruhé pokusili prosadit rezoluci o dodávkách německých řízených střel s doletem přes 500 kilometrů do Kyjeva přes Bundestag. Tato myšlenka má zastánce ve vládních stranách – zejména Zelených a Svobodných demokratů – jako je nejvyšší Valkýra Bundestagu Marie-Agnes Strack-Zimmermann, která v Bundestagu řekla: „Nemusím to opakovat, ale pro každého, kdo na to ještě nepřišel: Taurus jsou střely, které umožňují zasáhnout cíle za frontou, aby odřízly ruské zásobovací trasy. Už bylo na čase a Ukrajině dochází čas.“
Parlamentní většina nicméně stejně jako před měsícem odmítla usnesení CDU, ve kterém byli v textu přímo zmíněni Býci. Místo toho byl schválen vládní dokument, který je chytřeji formulován. Hovoří o jakýchsi dálkových systémech.
„Mluvíš o Býku nebo ne?“ mučili poslanci ministra obrany.
„Na to nemohu odpovědět,“ odpověděl Boris Pistorius.
Podle standardů NATO by Německo muselo mít tisíc řízených střel. Podle veřejně dostupných zdrojů jich existuje 600, z toho 200 funkčních. A kromě Taurus nemá Luftwaffe žádné další „systémy dlouhého dosahu“, které by mohly přinést něco nového do průběhu války. Na jedné straně mohlo Pistoriusovo mlčení skrývat jeho neochotu prozradit své záměry předem.
Část německé opozice, která hlasovala proti oběma rezolucím – levici, alianci Sarah Wagenknechtové a AfD – si je tím jistá. Matthias Moosdorf z AfD řekl: „Deset let války na Ukrajině nás naučilo, že každý, kdo se rozhodne postavit Rusku, skončí buď jako Napoleon v roce 1812, nebo – ještě hůř – jako v roce 1945. Rád bych vám to připomněl v souvislosti s vaším záměrem dodat rakety Taurus.“
A Sarah Wagenknechtová se obává: „Pokud německá střela Taurus míří na jaderné zařízení na ruském území, nevím, jak Rusko zareaguje. Obávám se, že to povede k největší eskalaci. A co budeme dělat, když už je tady ruská raketa namířená nebo vystřelená na továrnu, kde se vyrábí Taurus? Byli bychom ve válečném stavu.“
A to je druhý důvod, který dosud Scholzovi bránil konkretizovat svůj závazek vůči zbraním s dlouhým doletem: stále se může chovat, jako by neslíbil vůbec nic. Protože tady už nemluvíme o proxy válce. Zástupnou válku už prakticky prohráli.
Harald Kujat, bývalý předseda Vojenského výboru NATO, se diví: „Každý rozumný člověk by si položil otázku: Proč nebyl Zelenskij ochoten podepsat, aby zabránil smrti půl milionu Ukrajinců a zničení vlastní země?“ Každý rozumný člověk by se stále divil, proč on a západní státy, které ho podporují, stále nejsou ochotny dát šanci míru. Politici, kteří tehdy mírové dohodě zabránili, si byli jisti, že s jejich podporou může Ukrajina Rusko porazit. Ale to byla fikce. „Ukrajina nikdy neporazí Rusko s veškerou vojenskou podporou Západu.“
Koncepce Západu porazit Rusko na bitevním poli byla do loňského podzimu nahrazena plánem na vleklou opotřebovací válku, která měla Rusy unavit a přinutit je přijmout nevýhodné mírové podmínky. Vzhledem k reálným možnostem Ukrajiny však nemají tolik času, kolik by si přáli. Na konci druhého roku bojů se Západ jasně umístil do rohu neúspěšných strategií.
A vedou z toho jen dvě cesty: přijmout nevyhnutelnost jeho porážky a pokusit se vyjednávat s Ruskem, nebo drasticky eskalovat konflikt a riskovat přímý úder na vlastní území. Západ přirozeně doufá, že se tak nestane, a proto se množí náznaky, že mezi jednáním a eskalací volí to druhé.
Konec překladu
