Válka v izraelském válečném kabinetu

Izraelský kabinet je sužován politickými a bezpečnostními rozdíly, umocněnými smrtelnými náklady na válku v Gaze. Nyní se dohadují, zda vyšetřit sérii neúspěchů – předtím, než nebo poté, co rozpoutají další válku s Libanonem.

Tři měsíce po nejdelší a nejnákladnější nekonvenční válce Izraele se ozbrojené síly země ukázaly jako významný nepřímý zdroj tlaku na extremistickou vládu premiéra Benjamina Netanjahua.

Tento vývoj přichází v rozhodující době pro Tel Aviv, jak politicky, tak z hlediska bezpečnosti. Kromě pokračujících vnitřních rozdílů ohledně poválečných strategií a navrhovaných rezolucí o požadavcích Hamasu na výměnu zajatců došlo k negativnímu posunu v mezinárodním a regionálním veřejném mínění ohledně 13týdenního útoku Izraele na pásmo Gazy, který vedl k další zátěži.

Vyhrocená situace na severní frontě s Hizballáhem zároveň donutila izraelskou armádu zřídit výbor, který má prošetřit politické, bezpečnostní a vojenské nedostatky, které vedly k zaplavení Al-Aksá 7. října.

Toto rozhodnutí izraelské armády vyvolalo politické pozdvižení, zejména mezi frakcí, která si není jistá, jak se vypořádat s rostoucí aktivitou palestinského odporu vyvolanou vytvořením koaliční vlády Netanjahua, která je i na izraelské standardy prošpikovaná extremismem a násilnými kontroverzními rozhodnutími.

Během nedávného zasedání kabinetu kritizovali krajně pravicoví a nacionalističtí sionističtí ministři rozhodnutí šéfa armády Herziho Haleviho vyšetřit zpravodajské a operační selhání, které vedly k odbojové operaci 7. října, a tvrdili, že zřízení vyšetřovací komise během probíhající války v Gaze poškozuje armádu, morálku a vojáky.

Někteří členové kabinetu protestovali proti výběru bývalého ministra obrany Shaula Mofaze do čela vyšetřovací komise, zejména kvůli jeho roli v izraelském plánu jednostranného stažení z Gazy v roce 2005.

Trhliny v koalici

Načasování zřízení vyšetřovacího výboru podtrhují ministr obrany Yoav Galant a člen nouzového kabinetu Benny Gantz, kteří energicky obhajují Haleviho rozhodnutí. Zdůrazňují, že je důležité poučit se z minulých chyb, zacelit bezpečnostní mezery a připravit se na možné velké konflikty, zejména s Hizballáhem v Libanonu.

Co je však méně jasné, je Netanjahuův postoj k této věci, i když schůzku naplánoval tak, aby zpočátku diskutovala o poválečných plánech – což je téma, kterému se premiér podle všeho zdráhá vzhledem k potenciálním rizikům pro jeho politickou a osobní budoucnost.

Členové Netanjahuova pravicového kabinetu vidí vyšetřování jako nástroj k dalšímu podkopání již tak nejisté vlády. Uvědomují si, že zjištění komise by mohla být obzvláště znepokojující pro jejich vládnoucí koalici, která od svého založení sledovala agendu zaměřenou na potlačování Palestinců žijících v okupaci a dusání jejich národních aspirací.

Je to agenda, o níž bezpečnostní a vojenští experti v Izraeli opakovaně varovali, že by mohla výrazně zvýšit míru odvetného násilí proti osadníkům a rozdmýchat bezpečnostní situaci jak v pásmu Gazy, tak na okupovaném Západním břehu Jordánu a Jeruzalémě.

Tyto elementy se proto snaží na Netanjahuův popud odložit veškeré diskuse a vyšetřování selhání a příčin, které vedly k zatopení Al-Aksá a jeho následkům, neboť od vyšetřování očekávají značné politické náklady.

Jejich odpůrci v těchto otázkách jsou osobnosti preferované Washingtonem jako Halevi, Gallant a Gantz. Ten například, nepochybně podporovaný USA, usiluje o vedení v příštím politickém cyklu Izraele, podpořený příznivými průzkumy veřejného mínění a osobní popularitou u svého hlavního rivala Netanjahua.

Napětí mezi dvěma klíčovými izraelskými osobnostmi – Netanjahuem a Gallantem – existuje již před 7. říjnem, umocněno spory o politické rozdíly a jejich velmi odlišné vztahy s USA.

Po vytvoření Netanjahuovy extremistické koalice se mu Bílý dům vyhýbal jako mor, zatímco Gallanta vítali ve Washingtonu. Izraelského premiéra tato lehkovážnost rozzlobila a pokusil se zabránit svému tehdejšímu ministrovi obrany v návštěvě Spojených států kvůli jednání o bezpečnosti. Spor byl nedávno obnoven, když Netanjahu údajně zablokoval Gallantovi osobní setkání s hlavami Mossadu a Shin Bet. Izraelský ministr obrany obvinil premiéra z „poškozování bezpečnosti státu“ a toto rozhodnutí zveřejnil.

Náčelník generálního štábu Halevi je v neustálé úzké koordinaci s americkou vládou a snaží se vyhnout tomu, aby se stal obětním beránkem za politické selhání, které vedlo k masivnímu vzplanutí na palestinských územích: masakry v Nábulusu a Huwara loni v únoru, provokativní Izraelec útoky na mešitu Al-Aksá, násilné útoky osadníků – hrůzy, které v podstatě vedly k povodňové operaci Al-Aksá palestinského odporu.

Pohled na sever

Stejně důležitá jako politický rozměr nadcházejícího vyšetřování je příprava Izraele na možný konflikt s Hizballáhem podél severní hranice okupované Palestiny. Navzdory diplomatickému úsilí Bidenovy administrativy o vyřešení krize „vysídlených“ izraelských osadníků, kteří opustili své domovy, aby utekli před střety na hranicích, je v tomto bodě zhoršujícího se konfliktu repatriace osadníků nemožná. Politický tlak desetitisíců Izraelců bez domova ale nezmenšuje – a stejně jako jejich jižní protějšky vytlačení událostmi ze 7. října zpochybňují všechny aspekty kompetence své armády.

Ztráta důvěry v odstrašovací schopnosti Izraele proto představuje výzvu, kterou armáda řeší prosazováním nových obranných plánů a značnými náklady na opevňování osad.

Zároveň Spojené státy pod vedením zvláštního vyslance Amose Hochsteina pomocí francouzských kanálů přesvědčují Hizballáh, aby se stáhl několik kilometrů od hranic. Tento návrh je součástí širší koncepce řešení, která zahrnuje i řešení sporu mezi Libanonem a Izraelem o 13 hraničních bodů.

Tyto snahy jsou na každém kroku podkopávány sílícím izraelským sborem, který obhajuje znovuobsazení jižního Libanonu až k hranici Litani jako jediné řešení, které by zajistilo bezpečnost izraelských osad. Nedávno vůdce Jisrael Beiteinu Avigdor Lieberman navrhl obsadit jižní Libanon a umístit oblast mezi řekou Litani a hranicí s okupovanou Palestinou pod izraelskou kontrolu a dohled OSN.

Tváří v tvář potenciálně katastrofálním důsledkům rozsáhlé konfrontace s Hizballáhem, který má rozsáhlé – a neznámé – útočné, zbrojní a zpravodajské schopnosti, je izraelská armáda dychtivá řešit příčiny svých nedávných neúspěchů, než se pustí do dalších bojů.

Hizballáh ze své strany podmiňuje jakoukoli diskusi o vojenské akci s Izraelem ukončením genocidní války v Gaze. Libanonský odboj zdůrazňuje, že vedlejší akce zaměřené na nalákání Hizballáhu do války, jako jsou útoky na vůdce Hamasu v Libanonu, nejsou předmětem diskuse.