Gideon Levy: Izrael pěstuje další generaci nenávisti vůči sobě samému
Truchlící otec, jehož osmiletého syna zastřelili vojáci, stál tento týden u vchodu do jeho domu na okraji uprchlického tábora Jenin a řekl jednoduchou pravdu: „Tyto děti vojákům nikdy neodpustí. Vyvoláváte další generaci odporu. Nyní naše děti chtějí, aby byly zabity i izraelské děti.“
Navštívil jsem dům otce Samera al-Ghoula po návštěvě tábora Jenin, kde izraelské síly v posledních dnech opět způsobily hroznou úroveň ničení. Asi 80 domů bylo zničeno, všechny ulice tábora byly roztrhány a splašky, jejichž infrastruktura byla zničena, tečou do ulic a šíří odporný zápach. Děti z tábora Jenin se v něm válejí.
Na druhém konci okupované zóny jsou nyní zabíjeny tisíce dětí. Nejnovější snímky z Jabalyi ukazují, že ani Bůh, ani izraelská armáda nemají s malými dětmi slitování. V Gaze je každých 15 minut zabito dítě. Každých pár minut je dítě přivedeno do pozůstatků nemocnice a položeno na špinavou podlahu, někdy i bez doprovodu.
Někdy nikdo neví, jestli v jeho rodině ještě někdo zůstal, a dítě se skelnýma očima, nechápavě, dívá na to, co se kolem něj děje. Jeho tělo a tvář jsou pokryty prachem; bylo vytaženo z trosek. Tyto snímky jsou nepřetržitě vysílány na všech televizních kanálech, které vědí něco o žurnalistice, s výjimkou izraelské televize, která nic z toho neukazuje, protože byla plně mobilizována ve službách války.
Všechny tyto děti – mrtvé, umírající, krvácející, stonající, raněné, postižené, osiřelé, vystrašené, bezdomovci a nemajetné – mají sourozence a přátele, kteří s nimi vyrůstají. Jsou další generací a nikdy se na ně nezapomene. Zatímco Izrael je zaneprázdněn vyrovnáváním se se svým strašlivým a oprávněným hněvem na to, co mu Hamás provedl, a léčením svých ran a raněných, téměř nikdo není naštvaný tím, co izraelská armáda dělá v Gaze a Jeninu.
Nikdo nepřemýšlí o traumatu, v jehož stínu budou vyrůstat děti z Gazy, o nepředstavitelném utrpení desítek tisíc dětí, které nyní bezmocně a v existenčním strachu pobíhají ve zničených ulicích. Nemají žádný protiletecký kryt, žádné centrum odolnosti, žádné psychologické poradenství a dokonce ani domov.
Možná je přípustné a přirozené, aby se národ soustředil pouze na svou vlastní bolest a ignoroval daleko větší bolest, kterou působí jinému národu. To je velmi pochybné. Ale toto ignorování bude mít také cenu, kterou budou Izraelci jednoho dne nuceni zaplatit, a tato cena je – alespoň to – musí znepokojovat.
Bezuzdný a strašně krutý útok na Gazu vytváří nenávist k Izraeli, jakou jsme nikdy předtím neviděli, v Gaze, na Západním břehu, v palestinské diaspoře, v arabském světě a všude po světě, kde lidé vidí to, co Izraelci dělají, kteří to nevidí a nechtějí vidět. A co hůř, tato nenávist bude oprávněná. Nic už nebude ospravedlněno.
Podívejte se na nenávist, která byla zaseta do srdcí téměř všech Izraelců jediným barbarským útokem. Zničili zbytky mírového tábora, proměnili výkřik „Smrt Arabům“ v něco anachronického a umírněného. Nyní je to „Smrt všem Arabům“. Někdo to říká nahlas, někdo si to jen myslí. Představte si, že semena nenávisti klíčí na každém místě, které je nyní vystaveno hrůzám, od Shujaiya přes Manhattan až po Ammán.
Lze vidět hrůzy v Gaze a nenávidět ty, kteří je způsobují? Může člověk zažít to, co se děje v Gaze, a nesnít o pomstě? Generace Palestinců rozvinuly nenávist k Izraeli kvůli první Nakbě a další generace si nyní vyvinou ještě větší nenávist kvůli druhé Nakbě, která jim byla slíbena.
„Příští generace spí ve vedlejší místnosti / slyším ho dýchat / Další generace sní ve vedlejší místnosti / mumlá strachy ve spánku,“ zpívá Hanan Yovel slovy Ehuda Manora. Další palestinská generace také mumlá strachy ve spánku, ale ne ve vedlejší místnosti – nemají místo.
A za pár měsíců se dobří Izraelci vrátí do Paříže a Londýna, Dubaje a New Yorku a budou šokováni, jak moc nás nenávidí. A proč? Co jsme udělali špatně?
