Při náletu přišla o celou rodinu, ale zatím jí to nikdo neřekl

Ayah Sha’ban byla mezi 14 členy její mučednické rodiny ve městě Gaza. Byla považována za mrtvou a zabalená do bílé rubáše, ale ochranka v Al-Shifa‘ si všimla jejího dýchání a zachránila ji. O osudu své rodiny stále neví.

Její tvář stále nesoucí škrábance a jizvy po několika hodinách uvíznutí pod troskami trpělivě čeká na zprávu od zbytku své rodiny. Netuší, že byli všichni zabiti během masakru v Tal al-Hawa, a nikdo jí není schopen sdělit zprávu ze strachu o její psychickou pohodu.

V noci 27. října byla Ayah Sha’ban (10), nalezena vedle 14 členů její rodiny. První zasahující předpokládali, že celá rodina byla zabita, ale když je přivezli do nemocnice Al-Shifa‘ a zahalili je do bílých rubášů, jeden z bezpečnostních pracovníků si všiml, že holčička mezi těly stále dýchá. Přiložil ucho k jejím ústům, a když uslyšel slabé zachroptění, okamžitě ji vytáhl z pláště a zalarmoval lékařské týmy v nemocnici. Ayah byla resuscitována pomocí KPR a doplňkového kyslíku.

Tento zachránce, 41letý Fawzi al-Ma’sawabi, má dva syny a novorozenou dceru, ale když se ho zeptám, kolik má dětí, řekl, že je otcem čtyř dětí, včetně jména Ayah.

Ayah se zoufale držela Fawziho a prosila ho, aby ji neopouštěl, protože její rodina byla stále pod troskami a ona nikoho neměla. Fawzi se o Ayah od té chvíle staral a zůstával po jejím boku, když čekal, až do nemocnice dorazí vzdálený příbuzný, aby ji vyzvedl. Nikdo to neudělal. Už věděl, že její blízcí rodinní příslušníci, včetně jejích rodičů, prarodičů, sourozenců a několika tet a strýců, byli všichni s ní při náletu a že ona jediná přežila. Nemohl ji nechat samotnou.

Ayah by mu řekla, že její rodina je stále uvězněna pod troskami a že budou brzy zachráněni. Fawzi se nedokázal přimět k tomu, aby jí řekl pravdu, nadále ji ošetřoval, aby se uzdravila a staral se o ni v následujících dnech.

Když Fawzi a jeho rodina uprchli na jih poté, co evakuovali nemocnici po masakru Al-Shifa , vzal Ayah s sebou. Přijeli do Evropské nemocnice ve východním Khan Younis a všichni spolu žijí v jedné místnosti.

S přibližováním se a mluvením s Ayah je třeba zacházet s velkou opatrností, informuje mě Fawzi vážně a dává mně a dalším novinářům přísné pokyny, abychom omylem nenechali uniknout pravdě.

Ayah žije mezi Fawziho dětmi, opravdu jako by byla jejich sourozencem. Ayah vypráví svůj příběh.

„Bydleli jsme v Tal al-Hawah v našem domě,“ říká. „Přišlo varování, že okupační válečná letadla vybombardují celý obytný blok, kde byl náš dům, a tak jsme utekli a šli do domu jednoho z našich sousedů, dokud bombardování neustalo.“

Ale bombardování je následovalo tam, kam šli.

„Bylo nás 14 lidí ve stejné místnosti,“ pokračuje Ayah ve vyprávění o chvílích před bombardováním. „Nevím, co se stalo potom.“

Ayah mi pak vypráví zbytek svého příběhu – nebo fiktivní příběh, který jí vyprávěl Fawzi: Izrael rozdělil Gazu na dvě části, oddělil sever od jihu a její rodina se k ní nemohla připojit a nemohla jí zavolat. kvůli neustálým výpadkům internetového a telekomunikačního pokrytí.

Fawzi se snaží chránit Ayah před pravdou, ale její neustálé otázky ho nutí říkat jí lži, které ho začínají přivádět do nemožné pozice. Vypráví mi, že se mu při jedné příležitosti podařilo najít a zavolat jedné z přeživších Ayahových tet, která uvízla v jiné části Gazy, a požádal ji, aby po telefonu napodobila hlas Ayahiny matky, aby malou holčičku uklidnila. Ayahina teta souhlasila a řekla Ayah, že její rodina je v pořádku a že uvízli na severu.

Ale Fawziho lež přiměla Ayah klást ještě více otázek a požadovat, aby každý den mluvila s matkou po telefonu. Fawzi však nebyl schopen udržet kontakt s Ayahovou tetou kvůli výpadku komunikace v Gaze.

Fawzi říká, že řada lidí, kteří znají její příběh, ji často navštěvuje a snaží se ji utěšit, ale vždy je varuje, aby nenechali pravdu uniknout – nyní se zdá, že o její rodině ví každý v Evropské nemocnici kromě Ayah. Přicházejí jí dělat společnost nebo jí přinášet dárky. Jedním z dárků byl plyšový medvídek, ale dodnes ho neotevřela a šetří ho pro svého bratříčka Majda. Řekne Fawzimu, že Majd tuto hračku miluje, a když ho uvidí, dá mu ji.

Kdykoli Ayah zjistí, že do Evropské nemocnice dorazili pacienti z Al-Shifa‘, stěží dokáže potlačit své vzrušení a naléhat na Fawziho, aby šli za pacienty, kteří mohou být jedním z jejích rodinných příslušníků. Fawzi na nějakou dobu odejde a pak se znovu objeví a předstírá, že se vrátil z rozhovoru s doktory. Nepodařilo se mu najít nikoho z její rodiny, lže – stále jsou na Al-Shifově JIP a budou se s ní moci znovu setkat po skončení války.

Fawzi říká, že se sotva drží pohromadě. Někdy se stáhne někam do soukromí a propadne pláči, protože není schopen unést břemeno takového tajemství. Říká mi, že neví, jestli udělal správnou věc, nebo udělal chybu, která se mu vrátí, ale tvrdí, že jí to ještě nemůže říct, že ona tu zprávu nezvládne. Říká, že kdyby ztratila pár členů rodiny – pokud by přežil i jeden člen rodiny – řekl by jí to. Ale je jí teprve deset let a všichni její nejbližší rodinní příslušníci byli vyhlazeni.

Fawzi stále drží naději, že jakmile válka skončí, bude se moci vrátit do města Gaza na severu a najít některé z jejích přeživších příbuzných, možná více tet a strýců, kteří by ji byli schopni přijmout, a možná a když je obklopena známými tvářemi, mohli by jí to říct.

Mezitím Ayah žije ve vyhlídce na shledání se svou rodinou a často Fawzi říká, že stále slyší matčin hlas, který ji nezmizel z ucha od chvíle, kdy ho poprvé slyšela po telefonu.

Úvodní fotografie: AYAH SHA’BAN (UPROSTŘED) V EVROPSKÉ NEMOCNICI S FAWZI AL-MA’SAWABI (NA OBRÁZKU VLEVO) A JEHO DVĚMA SYNY (NA OBRÁZKU VPRAVO). (FOTO: TAREQ HAJJAJ/MONDOWEISS)