Nenávist živená oběma stranami: izraelští vůdci popisují Araby z Gazy jako zvířata

Člověk se musí snažit zachovat si určitý odstup od událostí a politických proudů v Izraeli, i když je masové vraždění civilistů spáchané Hamasem neomluvitelné, nesmí pro ně docházet k bagatelizaci nebo ospravedlňování. Ale nenávist je živena oběma stranami – a to je důležité pro pochopení konfliktu. Shromáždili jsme několik ověřitelných citací od předních izraelských politiků, kteří v průběhu let opakovaně přilévali olej do ohně. Může mít takový jazyk místo v ústavní demokracii?

Dehumanizace druhých vždy začíná tím, že se jedna skupina povyšuje a vidí tu druhou jako méněcenné lidi s menšími schopnostmi, ale i právy. Jednou z nejhorších forem toho je nazývat ostatní zvířata. Každý, kdo se považuje za člověka, ale prohlašuje jeho protivníky za zvířata, podporuje všechny formy násilí, ale také protinásilí. Vytváříte nespravedlnost, která nakonec může vést pouze k občanské válce, pokud nebude zahájen skutečný mír a proces porozumění.

Lidé na Západě mohli podobný proces pozorovat nejpozději od roku 2020, kdy byli odpůrci koronavirových opatření a skeptici očkování prohlášeni za nedůstojné životy a za podlidi, kteří již nemají právo vstupovat do ulic a obchodů nebo dokonce existují v příslušných zemích. To byl fašismus ve své nejčistší podobě – a k tomu by v demokracii nikdy nemělo dojít. Naopak mírumilovná, pokroková civilizace musí dbát na umírněnost slov, zejména v politice.

V Izraeli se taková umírněnost bohužel nekoná, tady jsou ve vrcholné politice agitátoři, kteří říkají věci, které jsou třeba v Německu a Rakousku považovány za nevyslovitelné a okamžitě by to vedlo k obvinění z pobuřování. Takové zákony zjevně v Izraeli neexistují nebo neplatí – možná proto, že politici požívají určité úrovně ochrany prostřednictvím imunity svého úřadu.

Rabín Eli ben-Dahan je náměstkem izraelského ministra obrany od roku 2015. V srpnu 2013 řekl: „[Palestinci] jsou zvířata, nejsou to lidé.“ Prohlášení je z prosince 2013: „Žid má vždy mnohem vyšší duši než nežid, i když je homosexuál.“

Tyto výroky je samozřejmě nutné vždy vnímat v kontextu doby. Znovu a znovu dochází k hrozným, krvavým incidentům. Teroristé například vstupují do Izraele z Gazy, vkrádají se do domů civilistů a způsobují strašlivé masakry mezi tamějšími rodinami, ušetřeny nejsou ani děti. Rodiny pachatelů pak dostávají měsíční důchod od „palestinského“ úřadu, který je zase financován z peněz USA, OSN, EU a Německa.

Ale bez ohledu na to, jak krutá a nelidská je druhá strana, je to povolení stát se stejnou? Nebylo by lepší jít příkladem pro dodržování lidských práv, zákonů a demokracie? V průběhu let by to jistě poskytlo lepší obraz a možná by to dalo umírněným Arabům z Gazy pauzu. Pokud je ale neustále urážíte jako nižší bytosti a podobně, vede to k větší nenávisti, většímu hněvu a většímu násilí.

Po jednom takovém krvavém teroristickém útoku na civilisty v březnu 2015 Avigdor Lieberman , bývalý ministr zahraničních věcí, obrany a financí, řekl: „S těmi, kteří jsou proti nám, nemůžete nic dělat – musíme vzít sekeru a useknout jejich hlavy.“

Známou zastánce tvrdé linie, na Západě by ji nazvali pravicovou extremistkou, je Miriam Regevová , bývalá ministryně sportu a kultury, nyní ministryně dopravy, v květnu 2012 řekla: „Jsem hrdá na to, že jsem fašistka“.

Zakladatel strany (Zehut), bývalý člen Knessetu a místopředseda Knessetu Moshe Feiglin v roce 2014 řekl: „Vlas na hlavě izraelského vojáka je cennější než celé obyvatelstvo Gazy, které hlasovalo pro Hamás a podporuje a povzbuzuje každého, kdo vraždí Izraelce.“

Dlouholetý premiér Benjamin Netanjahu , který měl opakovaně vážné problémy s izraelským justičním systémem, v roce 2016 při posílení ochrany hranic řekl: „Musíme se bránit divokým šelmám. Tím měl na mysli jak Araby z Gazy, tak Araby v celém regionu.

Moshe Yaalon, bývalý izraelský ministr obrany, komentoval hrozbu, kterou představovali „Palestinci“, když sloužil jako velitel armády v roce 2002: „Palestinská hrozba skrývá rakovinové vlastnosti, které je třeba odstranit. Pokud jde o rakovinu, existují nejrůznější řešení. Někdo říká, že je nutné amputovat orgány, ale momentálně používám chemoterapii.“

Bezalel Smotrich , úřadující ministr financí, v aktuálním roce 2023 po únorových krvavých nepokojích požadoval: „Myslím, že vesnice Huwara musí být vymazána. Myslím, že by to měl udělat Stát Izrael.“ V lednu 2018 řekl o Arabech z Gazy: „To je problém, když máte co do činění s komáry. Pokud zabijete komáry, můžete jich získat 99, ale stý komár, kterého jste nezabili, vás zabije. Skutečným řešením je odvodnění bažiny.“

Všechna tato – a mnoho dalších prohlášení – zůstala zcela bez následků. V Izraeli mohou vrcholní politici učinit taková prohlášení, aniž by byli vyzýváni k rozumu nebo umírněnosti. Je zřejmé, že to vede k masivní nenávisti na druhé straně – mezi Araby v celém regionu. A přesto: Sprostá slova nikdy neospravedlňují vraždu a teror. Pokud se ale ptáte, proč se „mírový proces“ na Blízkém východě nerozbíhá, pak byste měli také vědět, že izraelští politici jsou – slušně řečeno – extrémně nemotorní a nediplomatičtí. Určitě musí dojít k odbourání slov, aby člověk mohl vůbec přemýšlet o míru. To platí také pro obě strany, protože zde nelze ignorovat skutečnost, že „palestinští“ politici a vůdci terorismu obecně požadují vraždu všech Židů a že je to zakotveno i v programu Hamásu.

Komentář od Williho Hubera