Nová zpráva OSN o Libyi je tvrdá
Zpráva Komise expertů OSN ze dne 29. září 2023 shrnuje neudržitelné poměry v Libyi a ty, které vládnou na východě a západě země.
Před válkou NATO v roce 2011 byla Libye bezpochyby nejrozvinutější zemí Afriky, zemí, ve které se dalo žít v bezpečí. Džamáhíríja pod vedením Sajfa al-Isláma Kaddáfího pracovala na ústavě, která měla být brzy přijata a do jejíhož návrhu se zapojili všichni Libyjci. Muammar al-Kaddáfí, o kterém se v této zemi stále mluví jako o „diktátorovi“, tvrdě zakročil proti odpůrcům sponzorovaným ze zahraničí, kteří byli příznivci islamistického extremismu, ale jeho krajané, a zejména ženy, požívali rozsáhlých práv. Měli míru svobody, která je v jiných arabských zemích, jako je Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty, zcela neznámá.
Jak je dobře známo, NATO ukončilo pokrok, kterého Libye dosáhla v oblasti lidských práv, válkou v roce 2011. Plukovník Kaddáfí byl brutálně zavražděn, státní orgány byly rozpuštěny a země byla uvrhnuta do stále se zhoršujícího chaosu s občanskými válkami a soupeřícími milicemi, které vyvrcholily katastrofou přehrady Derna s odhadovaným počtem více než 10 000 mrtvých.
Bývalý německý ministr vnitra, ministr obrany de Maizière, v březnu 2011 na okraj jednání ministrů obrany NATO v Bruselu varoval: „Vojenské akce musí být promyšleny až do konce. „Neměli byste sklouznout do něčeho, o čem nejste později přesvědčeni a co nemůžete prosadit.“ [1] Do této doby se Francie, USA a Velká Británie již dávno rozhodly ponechat Libyi chaosu. Nezměnilo to ani německé zdržení se v Radě bezpečnosti OSN za vlády Merkelové.
Od roku 2011 vládnou v Libyi extremističtí islamisté, zločinci, gangy a milice, jejichž jediným cílem je osobní obohacení. Píše se na Libyi a tamní lidi. To nyní dokazuje nedávná expertní zpráva Organizace spojených národů, která odhaluje šokující detaily.
Východní region a rodina Haftarů
Zpráva panelu expertů OSN odhaluje plán rodiny Haftarových získat větší kontrolu nad „vojenskými, finančními a strategickými operacemi libyjské armády“ a také nad společenským a ekonomickým životem ve východní Libyi. Zpráva zahrnuje období od 25. dubna 2022 do 17. července 2023.
Khalifa Haftar je vrchním velitelem Libyjské národní armády (LNA), která vojensky ovládá východ a jih Libye. Jeho druhý syn Khaled velí 106. brigádě, zatímco 155. brigádě velí Ayoub Bousif al-Ferjani, zeť Chalífy Haftara, a Bassem al-Buaishi, bratranec Chalífy Haftara.
Zpráva dochází k závěru, že „tyto pozice nejen posílily vliv Haftarovy rodiny na armádu, ale měly také za cíl zkomplikovat možný vzestup vojenské osobnosti mimo Haftarovy kruhy v řadách armády“.
Nejnovější příklad této strategie se objevil 3. května, kdy Haftar vydal rozkaz umístit 115. brigádu pod velení 106. brigády, čímž přinutil velitele Abdela Fattaha an-Naduriho, syna náčelníka generálního štábu Abdelrazeka an-Nadouriho, byl umístěn přímo pod dohled Khaleda Haftara. Abdelrazek an-Nadouri se podle expertů OSN marně snažil tomuto kroku odporovat a mobilizovat kmenovou podporu.
V některých oblastech, jako je Tobruk, si místní kmeny zachovaly určitý stupeň autonomie a vlivu, což jim umožnilo bouřit se proti autoritě generálního velení. V současnosti však na východě neexistuje žádná významná vojenská síla, která by nebyla pod přímou kontrolou Haftarova vnitřního okruhu.
Zpráva OSN poukazuje na tlak, který další syn Chalífy Haftara, Belgasim Haftar, vyvíjí na parlament a jím jmenovanou vládu, aby posílily dominanci rodiny Haftarů i nad těmito institucemi: „Rodina Haftarů vybudovala síť patronů, která dává mu schopnost provádět rychlé vojenské přesuny i kontrolovat veřejný sektor a politický rozhodovací proces. To znamená, že má přímý vliv na národní politický proces, který se bez jejího souhlasu nemůže pohnout kupředu.
Ve východních regionech tak rodina Haftarových v nebývalé míře vykonává kontrolu nad armádou, financemi a politickými orgány a také nad velkou částí společenského a ekonomického života.
Starý přístav Benghází se používá k pašování dotovaných ropných produktů. Od května 2022 bylo pozorováno 24 malých ropných tankerů přibližujících se k Benghází s vypnutým sledovacím systémem. Podle zprávy satelitní snímky ukazují, jak byl starý přístav postupně přeměněn na improvizovanou čerpací stanici. Haftarova armáda prý stále zabírá obchodní lodě v námořních oblastech, které kontroluje, a poté požaduje výkupné za jejich propuštění.
Podle zprávy OSN LNA v Súdánu podporovala síly rychlé podpory (RFS) Mohameda Dagala (alias Hemeti) prostřednictvím leteckého mostu z letiště Benina (Benghazi) do Kufry. Kromě toho bylo přes hraniční přechod Ain Zuwit do Súdánu přepraveno vojenské vybavení pro RFS.
A zatímco v Derně ve východní Libyi se z pod sutin a v moři stále vytahují těla, Haftarův syn Khaled se vyhřívá na okouzlujících recepcích v Tripolisu. [2]
Západní region a milice
Podle expertní zprávy OSN ozbrojené skupiny využívají současné špatné bezpečnostní situace a politické roztříštěnosti k prosazování svých vlastních ziskových zájmů. Jsou chráněni před soudním stíháním a mohou nerušeně provozovat svou trestnou činnost a ovlivňovat libyjskou politiku a ekonomiku. V západním regionu jsou nadále hlavní silou politického procesu.
Dabaibská „vláda“ lpí na moci a postoj milicí k volbám závisí na tom, jak sami vyhodnotí rizika a přínosy.
Většina libyjského území je stále pod kontrolou ozbrojených skupin, přičemž středem mocenského boje je ropný sektor. Milice systematicky používají svévolné zadržování proti odpůrcům svých politických spojenců a úřadů.
Zpráva odkazuje na notoricky známého obchodníka s lidmi Abdel-Rahmana Milada Bidju, který byl schopen použít falešné cestovní doklady, aby obešel zákaz cestování, který mu byl uložen. V roce 2018 byl Bidja sankcionován OSN za pašování, byl vydán zákaz cestování a jeho bankovní aktiva byla zmrazena. Generální prokurátor má nyní dokument od Generálního ředitelství pro pohraniční bezpečnost, který nařizuje, aby Bidjovo jméno nebylo zahrnuto do systému sledování příletů a odletů, aby mohl volně vstupovat do Libye a opouštět ji i přes zákaz cestování. Bidja proto mohl opustit Libyi s majetkem. Dne 11. dubna 2021 byla Bidja propuštěna z vazby a od té doby dostává vojenský plat, což je porušení rezolucí OSN. Mezitím byl dokonce „vládou“ Daibaba na námořní akademii v Janzuru povýšen do vojenské hodnosti.
Al-Bidja, Muhammad Kashlaf al-Qasab a Usama al-Koni jsou obviňováni z mučení zadržovaných migrantů. Bidja a další důstojník libyjské pobřežní stráže Haitham at-Toumi zneužili své postavení tím, že zatýkali migranty na moři a vraceli je do nelegálních zadržovacích středisek. Své operace koordinovali s místními překupníky a pašeráky v pobřežních oblastech Sabrata, az-Zawija a Zuwara.
Znásilnění, sexuální napadení, mučení a kruté zacházení s migranty bylo hlášeno v osmi známých záchytných střediscích. Pašerácké sítě mají obrovské finanční zisky.
Zlověstná zahraniční vojenská přítomnost
Zpráva expertů OSN také jasně ukazuje, že roztříštěná bezpečnostní situace, nedostatek důvěry mezi různými stranami a vnější vliv brání účinnému stažení zahraničních bojovníků z Libye.
Navzdory zbrojnímu embargu OSN se zásoby zbraní v Libyi nadále zvyšují, což umožňuje budoucí konflikty. Teroristické skupiny jsou také stále aktivní v Libyi. Turecko poskytuje vojenský výcvik „vládním“ milicím Dabaiba, což je rovněž porušení rezolucí Rady bezpečnosti. Syrští žoldáci loajální Turecku jsou stále přítomni v Tripolisu.
Libye byla využívána jako mezipřistání pro lety přepravující migranty a žoldáky.
Expertní zpráva ukazuje celou politicky zamotanou a neudržitelně katastrofální situaci pro libyjské obyvatelstvo. Válku NATO proti Libyi v roce 2011 lze hodnotit jen jako zločin proti lidskosti, ti, kdo za ni nesou odpovědnost, bezmezně ignorovali osud Libye a tisíců lidí a připravovali se na smrt nebo na život v pekle na zemi.
Řešením pro Libyi může být pouze uspořádání předčasných voleb, z nichž nebude vyloučena žádná politická strana.
[1] https://www.spiegel.de/politik/ausland/buergerkrieg-in-libyen-merkel-verlangt-gaddafis-sofortigen-rueckzug-a-750300.html
[2] https://twitter.com/elseddikhaftar/status/1707733764682424731
