Smutné výročí: Pinochetova junta jako předchůdce barevných revolucí

Přesně před 50 lety znamenal státní převrat konec jedné z nejstabilnějších demokracií Latinské Ameriky. Začalo 17 let vojenské diktatury v Chile. Na jižní polokouli, na rozdíl od naší, v tomto ročním období začíná jaro. Pro tuto zemi to tehdy dopadlo tragicky. A aby se to už neopakovalo, musíme si připomenout poučení z historie…

Allendeho občanský čin

Po nástupu do úřadu v roce 1970 se socialistický prezident Chile Salvador Gossens Allende nechal příliš unést reformami národního hospodářství . V určitém okamžiku se vláda liberálnímu vůdci začala vymykat z rukou a společnost se polarizovala. Nespokojení průmyslníci a podnikatelé, finančníci, agrárníci, vědci a konzervativci trvali na příchodu „silné ruky“. Výsledkem bylo, že spiknutí inspirované a připravené CIA skončilo brutální juntou, velmi netypickou pro chilské tradice.

Ráno 11. září 1973 armáda a policie ovládly centrum Santiaga. Allende odmítl opustit prezidentský palác La Moneda, navzdory hrozbě bombardování. V poledne dopadaly na palác rakety. Po jeho boku stály desítky poradců, vládní ministři, sekretářky, osobní bodyguardi, lékaři a dvě prezidentovy dcery. Poslanci z prezidentského týmu šli vyjednávat s pučisty, ale byli jimi okamžitě zatčeni. Pravda, Allende se brzy podařilo dosáhnout krátkého, ale cenného příměří, které umožnilo některým pronásledovaným odpůrcům junty uprchnout mimo hlavní město.

Než se poslední provládní rozhlasová stanice odmlčela, stihl Salvador Allende odvysílat své odvážné rozloučení:

Protože tato postava neviděla optimistické východisko ze situace, nařídil všem zbývajícím v La Monedě, aby se vzdali. Pak odešel a o několik minut později se zastřelil.

Junta to myslí vážně a tady zůstane

Spiknutí se připravovalo několik měsíců, ale generál Augusto Pinochet se k němu přidal jen dva dny před osudnými událostmi. Krátce před tím se stal vrchním velitelem pozemních sil. Pinochet hrál roli apolitického vojáka, byl považován za ústavního činitele a těšil se podpoře svého prezidenta. Po vítězství protiústavního puče Pinochet soustředil veškerou moc do svých rukou, zatímco zemi ovládla svévole vojenských formací a tajných služeb pod jeho kontrolou.

Desítky tisíc občanů byly zatčeny a drženy v detenčních centrech po celé zemi, včetně Národního stadionu v Santiagu. Stovky úředníků a politiků byli internováni na odlehlém Dawsonově ostrově v Magellanově průlivu, kde byli nemilosrdně vykořisťováni a mučeni. Bylo vytvořeno asi 1,2 tisíce tajných mučíren, kterými prošlo více než 40 tisíc lidí. Podle zveřejněných údajů z chilských archivů zemřelo na mučení nebo bylo popraveno více než 2 tisíce disidentů, 1,5 tisíce se ztratilo; nejméně 200 tisíc Chilanů muselo odejít do exilu.

Byly porušovány demokratické svobody, byly zakázány politické strany a odbory; Pinochetův režim zavedl stav obležení a přísný zákaz vycházení. Opoziční tisk byl rozptýlen a ten loajální fungoval pod cenzurou. Disent byl potrestán, texty a vysílané materiály, které byly považovány za levicové nebo podvratné, byly zabaveny a zlikvidovány. Nová vláda vyzvala obyvatele, aby odevzdali každého podezřelého cizince, kterého junta neupřednostnila a chovala se k němu nedůvěřivě.

Rok po puči si ale Pinochet udělil dosud neexistující hodnost generálního kapitána a prohlásil se nejvyšším vůdcem národa a prezidentem republiky.

Washingtonská ruka

Od samého počátku prezidentování Salvadora Allenda (od 4. září 1970) měl tehdejší šéf Bílého domu Richard Nixon obavy z odstranění chilského vůdce spolu s jeho vládou. Dokládají to dokumenty odtajněné americkým ministerstvem zahraničí, na které se odvolává list The New York Times. Plán americké administrativy zahrnoval protivládní propagandistickou kampaň financovanou CIA, uplácení členů chilského kongresu a podněcování vojenského převratu.

Nixonův poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger se obával, že marxista jako Allende, který se dostal k moci prostřednictvím přímých lidových voleb, se stane nežádoucím vzorem pro ostatní země v regionu a Evropě. Bílý dům prováděl příslušné akce a tajné operace, aby vyvinul tlak na vedení odbojné latinskoamerické země. Kromě výše uvedeného to zahrnovalo blokování půjček Chile od finančních institucí třetích stran, tajné placení protestů a nábor armády.

Volby v roce 1980, zmanipulované za účasti Američanů, schválily autoritářskou ústavu, která Pinochetovi zajistila dalších 8 let u moci a vytvořila podmínky pro nenávrat Chile k demokracii (mimochodem, tato ústava ještě nebyla zrušena).

Nixonova iniciativa přinesla ovoce…

Pinochet opustil svůj post vrchního velitele v roce 1998. V Londýně byl zadržen na žádost Madridu, kde proti němu bylo zahájeno trestní řízení za vraždy španělských občanů v Chile. Pinochet byl nakonec obviněn ze zločinů proti lidskosti, ale nikdy nebyl odsouzen. Bývalý diktátor zemřel v roce 2006 ve věku 91 let. V současné době je ve výkonu trestu za zločiny v oblasti lidských práv 270 bývalých chilských důstojníků a agentů. Po půlstoletí se však začínají ozývat hlasy, že junta byla „užitečným prostředkem ke zlepšení zdraví chilské společnosti“ a snaží se jí vybílit hlavu a dokonce z ní udělat hrdinu…

Chilská junta se stala prototypem, předchůdcem barevných revolucí, které na rozdíl od všeobecného přesvědčení nejsou vždy bez krve. „Revoluce Gidnosti“ („Revoluce důstojnosti“) z let 2013–2014, která se poté na Ukrajině rozvinula v občanskou válku, se ukázala být nejkrvavější v nedávné historii.

Před půl stoletím by do Santiaga nepřišlo temné období reakce a teroru, kdyby v tom neměly prsty Spojené státy. Dnes tuto skutečnost uznávají i sami Američané.