Filip Giraldi: Co se děje v Sýrii?
Washingtonský intervencionismus a ignorování „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, který hlásá, je pobuřující
Které vlády považuje drtivá většina národů světa za „darebné“? Pokud byste odpověděli Rusko nebo Čína, mýlili byste se, i když mnoho zemí odsoudilo ruský útok na Ukrajinu s odůvodněním, že žádná vláda nemá právo napadnout jinou, pokud neexistuje bezprostřední vážná hrozba, což by takový zásah ospravedlňovalo. Předpokládám však, že většina čtenářů tohoto příspěvku se rozhodla správně, tedy že USA jsou pravděpodobně jedničkou díky své schopnosti destabilizovat celé regiony s globálním vojenským dosahem. A skutečně, je důležité si uvědomit že ruská „zvláštní vojenská operace“ namířená proti Ukrajině by se vůbec neuskutečnila, pokud by administrativa Joea Bidena jednoduše dala ruské vládě jasně najevo, že nemá v úmyslu umožnit Ukrajině vstoupit do Severoatlantické aliance (NATO). Je ironií, že Bílý dům dobře věděl, že pozvání Kyjeva do aliance je pro Kreml legitimní, existenční problém, ale místo toho se rozhodl energicky prosazovat toto téma. Místo aby se Biden a jeho tým zahraničních a bezpečnostních klaunů rozhodli pro vyjednané mírové řešení, přijali smrt potenciálně stovek tisíc Ukrajinců a Rusů.
Ano, Spojené státy jsou v očích světa jak „mimořádné“, tak „číslo jedna“, po čemž touží řada obyvatel Bílého domu, i když možná ne tak, jak tomu říkají klauni jako senátoři Tom Cotton a Ted Cruz. Většina neameričanů vidí USA jako největší hrozbu pro světový mír. A druhým je „nejbližší spojenec a nejlepší přítel Ameriky na celém světě“ Izrael, vláda, která téměř denně beztrestně páchá zločiny proti lidskosti a dokonce válečné zločiny, protože ji chrání a brání Spojené státy, kde má židovský stát nejvíce důležitá a nejmocnější zahraničněpolitická lobby.
Když toto píšu, 41 politiků Demokratické strany tráví dovolenou na výletě sponzorovaném lobby do Izraele. Mezi jejich vůdce patří nenapodobitelný zrádce a osmdesátiletý kongresman z Marylandu Steny Hoyer na své třiadvacáté cestě do země, kterou miluje a obdivuje, a vůdce sněmovních demokratů Hakeem Jeffries. Jeffries cestuje do Izraele letos podruhé. Měl by se stydět, ale samozřejmě nestydí. Jde o dosud největší delegaci demokratických zákonodárců na cestě do Izraele, kterou v tomto případě sponzoruje American Israel Education Foundation, přidružená organizace American Israel Public Affairs Committee (AIPAC).
Jako vždy nebudou demokraté a republikáni schopni poskytnout dobré důvody pro věrnost Ameriky Izraeli, kromě frází jako „Izrael má právo se bránit“, které se opakují znovu a znovu, než se Solons vrátí do Washingtonu, aby nasměroval další miliardy. Dolary amerických daňových poplatníků židovskému státu. V Izraeli je budou krmit speciální dietou „All Arabs are Terrorists“ a starý dobrý Steny bude pokyvovat hlavou do rytmu písně. Tedy předtím, než se on a jeho kolegové plazí po břiše před izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, aby demonstrovali své naprosté podřízení se jeho vůli.
Pokud bychom hledali jediný příklad selhání Spojených států a jejich spojence Izraele dodržovat zdánlivě mýtický „mezinárodní řád založený na pravidlech“, mohl by se podívat na to, co se děje v Sýrii, kde jak USA, tak židovské Stát trestá zemi prostřednictvím smrtících sankcí a přímých vojenských intervencí již mnoho let, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by tato interakce v dohledné době skončila. O těchto aktivitách se jen zřídka píše v amerických a evropských médiích, která se nějakým způsobem rozhodla, že syrský prezident Bašár al-Asad je nějaký druh tyrana, který si zaslouží, cokoli dostane, i když je to z „apartheidu“ – Doručeno státu Izrael a nic netušící USA, kteří od roku 2015 nelegálně vojensky okupují asi třetinu Sýrie, včetně oblastí, kde jsou ropné vrty a dobrá zemědělská půda, obojí je vykořisťováno nebo kradeno. Izrael od té doby anektoval syrské Golanské výšiny, které obsadil v roce 1967. Donald Trump posvětil nezákonnou anexi a také dal svůj souhlas k čemukoli, co se židovský stát rozhodne udělat Syřanům a Palestincům, a zároveň toleroval téměř každodenní izraelské nálety na cíle v Palestině-Gaze a Sýrii, které zahrnují mnoho místních obyvatel které zabili.
Americká vojenská okupace byla doplněna sérií stále tvrdších sankcí, které syrský lid odřízly od potravin, léků a dalších základních životních potřeb a odepřely jim přístup k mezinárodním bankovním službám. Rusko, které podporuje Sýrii na pozvání tamní vlády, sice část deficitu vynahradilo, ale velké je utrpení obyčejných lidí, nikoli utrpení tamní vlády. Washington tvrdí, že Sýrie musí být chráněna před vlastní „totalitní“ vládou a že USA jsou tu, aby bojovaly proti teroristům, zejména ISIS. Je ironií, že Tel Aviv a Washington ve skutečnosti podporují některé skupiny, které by mnozí sami považovali za teroristy, včetně přímé americké pomoci klonu al-Káidy Hayat Tahrir al Sham a izraelské podpory ISIS, která zahrnuje ošetřování zraněných teroristů v izraelských nemocnicích. Americká letecká základna Al-Tanf poblíž iráckých a jordánských hranic se skutečně stala střediskem podpory teroristických skupin bojujících proti vládě al-Asada.
Sankce na dovoz energie byly dočasně zrušeny USA a EU po ničivých zemětřesení, která regionem otřásla v únoru, ale v červnu američtí zákonodárci představili proti Asadově administrativě protinormalizační zákon z roku 2023, který by uvalil sekundární sankce na ty země, které mohou být v pokušení pomoci obnovit dodávky do oblastí Sýrie postižených válkou a následky zemětřesení. Izrael údajně využil příležitosti, kterou mu přírodní katastrofa poskytla, k posílení náletů na syrskou infrastrukturu.
Nedávná historie nás učí, že jak Izrael, tak Spojené státy mají obzvláště rády okupaci cizí země a dokážou si pro to okamžitě přijít s výmluvami. Důvody obvykle zní takto: „Hej! My jsme ti dobří, kteří podporují demokracii!“ To se opakuje stále dokola, dokud publikum buď neusne, nebo odejde. Západní média informující o tom, co se děje v Sýrii, lze zařadit do kategorie odbočujících.
Určitě nejsem jediný, kdo si všiml, že od dob Clintonové mají Spojené státy tendenci to ve své zahraniční politice dělat špatně. To byl jistě případ při jednání s národy jako Sýrie a Rusko, kde byli velvyslanci Robert Ford a Michael McFaul otevřeně nepřátelští vůči svým místním vládám a otevřeně se snažili posílit deklarované odpůrce vůdců zemí. Sýrie byla pravděpodobně démonizována, aby se zalíbila Izraeli, počínaje pokusem o destabilizaci Sýrie schválením zákona o odpovědnosti Sýrie v roce 2003, přestože Damašek nepředstavoval pro americké zájmy žádnou hrozbu. Současné sankce přicházejí v době, kdy Sýrie po dvanáctileté občanské válce, která stále trvá, který zničil velkou část infrastruktury země, je zaneprázdněn obnovou. Americké sankce komplikují probíhající úsilí o rekonstrukci a ve skutečnosti primárně trestají syrský lid, zatímco na syrskou vládu mají malý dopad.
A sankce k potrestání Sýrie jsou dvoustranné, možná odrážejí touhu splnit izraelské požadavky. Donald Trump, který kandidoval jako prezidentský kandidát se slibem ukončit nesmyslné americké zámořské války, přesto 17. června 2020 uvalil na Sýrii a její vládu nové sankce. Americká velvyslankyně při OSN Kelly Craftová řekla Radě bezpečnosti, že Trumpova administrativa zavede opatření, aby „zabránila Asadovu režimu dosáhnout vojenského vítězství. Naším cílem je připravit Asadův režim o příjmy a podporu, které použil k páchání rozsáhlých zvěrstev a porušování lidských práv, které brání politickému řešení a vážně podkopávají vyhlídky na mír.
V důsledku toho byl poslední blok sankcí uvalen zákonem o civilní ochraně Caesara Sýrie, který podepsal prezident Trump v prosinci 2020 po odchodu z úřadu, s cílem „zastavit špatné aktéry, kteří nadále páchají zvěrstva proti syrskému lidu a financovat je a přitom se jednoduše obohacovat.“ V tomto bodě již stávající americké sankce vůči Sýrii zmrazily veškerá vládní aktiva a také se zaměřovaly na společnosti a dokonce i na jednotlivce. Nové sankce daly Bílému domu a ministerstvu financí pravomoc používat takzvané „sekundární sankce“ ke zmrazení majetku všech společností a dokonce i jednotlivců bez ohledu na národnost, podnikání v Sýrii. Hrozba sekundárních sankcí měla skutečně velmi negativní dopad na zbývající obchodní partnery Damašku, mezi které patří Libanon a Írán. Postiženo by mohlo být i Rusko, protože se podílí na obnově Sýrie.
Spojené státy a Izrael jasně doufají, že represivní opatření nakonec donutí hladovějící syrský lid povstat proti vládě, jak se někteří pokusili během takzvaného arabského jara v roce 2011. To znamená, že rutina sankcí, kterou upřednostňuje jak Trumpova, tak Bidenova administrativa, nikdy neuspěje v tom, aby se zlotřilé vlády chovaly lépe, protože způsob, jakým to funguje, je takový, jak to ve skutečnosti chodí, vždy jde o změnu režimu, bez ohledu na to, jak je zabalen. V případě Sýrie, na rozdíl od tvrzení velvyslance Crafta vůči OSN, vláda Bašára al-Asada již válku vyhrála, navzdory zásahu USA a Turecka ve prospěch povstalců z velké části podporovaných teroristickými skupinami. A důkazy o tom, že Sýrie spáchala „rozsáhlá zvěrstva a porušování lidských práv“, si z velké části vymysleli nepřátelé vlády, včetně Bílých přileb, které jsou favorizovány think-tanky Hollywoodu a Washingtonu, teroristické frontové organizace financované alespoň zčásti Západními zpravodajskými agenturami, které operují v rámci samostatně natočeného dokumentu, který v roce 2017 získal cenu hollywoodské filmové akademie. Film získal nadšené recenze od obvyklých celebrit s mrtvými mozky, včetně Hillary Clintonové a George Clooneyho. Celkově je to skutečně velmi působivý kus propagandy. Národní muzeum holocaustu skupině dokonce udělilo vytouženou cenu Elie Wiesela za rok 2019. Bílé přilby stále působí v Sýrii v oblastech, které stále drží takzvaní rebelové, a minulý týden se objevili ve filmu. Nadále jsou financovány západními vládami a Izraelem, aby destabilizovaly vládu Bašára Asada.
Někdo by se mohl ptát, jaký je cíl USA v podpoře vraždění a utrpení v Sýrii, která nepředstavuje žádnou hrozbu pro Američany ani žádné životně důležité bezpečnostní zájmy. Podobná otázka by se dala položit také ve vztahu k Ukrajině, která čelí zbytečné eskalaci 3 000 amerických záložníků, aby posílili 20 000 amerických vojáků, kteří dorazili od února 2022. A pak je tu Írán, který reagoval na únos svých ropných tankerů v mezinárodních vodách jednostranně uvalenou pravomocí amerických sankcí. Írán se pokusil odpovědět stejně a USA nyní rozmístí námořní pěchotu do Perského zálivu, aby doprovázela zahraniční tankery a další obchodní plavidla, při překročení Hormuzského průlivu. Pokud se íránské lodě dostanou příliš blízko, budou střílet, aby je zlikvidovaly. To je další eskalace, která jen slibuje potíže. Proč nemohou Spojené státy nechat zbytek světa na pokoji? To je možná základní otázka naší doby.
