Německá média a politický establishment zvažují, zda zakázat politické preference pětině obyvatel

Od 19. června se průzkumy pro pravicově populistickou „Alternativu pro Německo“ trvale pohybují na úrovni 20 procent a výše. Díky tomu je druhou nejpopulárnější stranou v Německu – těsně před vládní stranou SPD a za CDU/CSU. Minulý týden poskytl šéf Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (BfV) Thomas Haldenwang ve veřejnoprávních médiích rozhovor, ve kterém stranu znovu obvinil, že „hostuje značný počet lidí, kteří opakovaně šíří nenávist a nenávist projev proti menšinám“. Přes vážnou otázku, zda jsou Haldenwangovy opakované pomluvy vůbec oprávněné, s tímto hodnocením okamžitě souhlasili mluvčí všech velkých stran.

Je také důležité, že sám Haldenwang je členem CDU. Křesťanští demokraté by ve skutečnosti měli být velkými vítězi v opozici, protože vládní koalice Olafa Scholze se potácí od jedné krize ke druhé. Angela Merkelová udělala straně medvědí službu, když zatáhla křesťanské demokraty do katastrofální pandemické reakce, pokračující krize masové migrace a dokonce i vzestupu zelených klimatických politik. Křesťanští demokraté nedokázali nabídnout skutečnou alternativu současné vládě, místo toho sklízí ovoce AfD.

Den po Haldenwangových obnovených varováních zveřejnil spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier úvodník v Der Spiegel, ve kterém odsoudil AfD tak přímo, jak to dovoluje etiketa, a v jednu chvíli dokonce vyzval k „militantnímu“ odporu vůči straně:

Naše ústava snese i ty nejtvrdší a nejostřejší spory. Nemůže však integrovat nepřátele ústavy – a nesmíme ignorovat nebezpečí, které představují. Politická opozice je jedna věc, nepřátelství k ústavě druhá.

Tak co dělat? V boji proti extremismu existuje historická lekce, která se jako červená nit táhne prvním návrhem ústavy v Herrenchiemsee – a platí dodnes: demokracie musí být posílena proti svým nepřátelům. Už nikdy nesmí být demokratické svobody zneužity ke zrušení svobody a demokracie. Umět se bránit v každodenním politickém životě především znamená být otevřený politickým debatám a nemravně či konejšivě přijímat lži nepřátel svobody a tím jim podávat pomocnou ruku. Demokratické strany jsou vyzývány, aby ukázaly jasnou, odhodlanou, až militantní opozici…Tato militantní opozice již existuje. V pátek večer byl augsburský politik AfD Andreas Jurca knokautován při cíleném politickém útoku migrantů a utrpěl těžké pohmožděniny v obličeji a zlomeninu kotníku.

Hesenská Antifa také zveřejnila osobní adresy všech kandidátů AfD pro zemské volby v říjnu. Pochybuji, že takové informace lze tak snadno získat bez vládní pomoci.

Předsedkyně SPD Saskia Esken se včera vyslovila pro zákaz AfD, pokud ji ústavní ochránci zařadí mezi „potvrzené pravicové extremisty“, což téměř jistě dříve nebo později bude: „Boj proti AfD je boj, který musí vést celá společnost, všichni demokraté společně“.

Existují vážné pochybnosti o proveditelnosti zákazu. Oliver Maksan z berlínského úřadu Neue Zürcher Zeitung poukazuje na to, že strana zdaleka nesplňuje kritéria, a dokonce pro argumentaci akceptuje všechny charakteristiky establishmentu týkající se jeho „antidemokratických“ tendencí:

Spolková vláda, Bundesrat nebo Bundestag by musely přesvědčit Spolkový ústavní soud, že celá strana, nejen jednotliví členové, zařadila protiústavní cíle do svého programu a prosazuje je systematicky, bojovně a efektivně. …

Ani Spolkový úřad pro ochranu ústavy … nevidí v AfD jednotný blok. Ještě ve výroční zprávě za rok 2022 se píše: „Vzhledem k přetrvávající heterogenitě uvnitř strany z hlediska obsahu… nelze všechny členy strany považovat za příznivce extremistických snah“.Stejně tak nestačí poukázat na plošné odmítání EU, sympatie k Rusku nebo skepsi vůči NATO. Takové postoje lze považovat za chybné, nejsou zakázány. Muselo by se prokázat skutečné úsilí o úplné nebo částečné odstranění svobodného demokratického základního řádu, konkrétně principů demokracie, lidské důstojnosti a právního státu.

Mohl bych sdílet Maksanův optimismus, kdyby to nebylo pro Covid. Německý stát si zřejmě udělá, co chce, a pak přemýšlí, jak to zdůvodnit. Přesvědčivější je Maksanův argument, že formální procedura zákazu by měla za následek zdlouhavé procesy a mezitím by přinesla obrovskou podporu AfD. Zdá se, že BfV podstupuje toto riziko:

„Politický střed v současnosti taje jako led na slunci,“ řekl nedávno na požádání WELT vysoce postavený východoněmecký představitel BfV. Na východě jsou nyní okrsky, ve kterých AfD nevolilo jen 20 až 30 procent, ale dokonce 40 či 50 procent.

Velké strany mohly kdykoli stáhnout významnou podporu AfD pouhým zmírněním svého politického programu. Nejhrozivějším aspektem tohoto vývoje je obecné odmítání vůbec uvažovat o této cestě. Jak jsem řekl jinde, pro ty, kdo jsou u moci, není demokracie politickým systémem, ale souborem požadovaných výsledků. Formální demokratické procesy, které tyto výsledky ohrožují, jsou považovány za nedemokratické a již nejsou uznávány. Nebyla to AfD ani její příznivci, kdo se radikalizoval; mnohá prohlášení AfD, která média odsuzovala jako extremistická a fašistická, byla již před dvěma desetiletími politicky běžná. Politický establishment se stal spíše extrémním která do značné míry ztratila kontakt s voliči. Obávám se, že je to jednosměrný, sebeposilující proces a naši vůdci nikdy nenajdou cestu zpět.