Cenzura a diktatura: Éra svobody se chýlí ke konci
Svoboda slova a svoboda tisku byly kdysi považovány za symboly svobodné, demokratické a liberální západní republiky. Ale tato elementární základní práva jsou nyní stále více omezována a podrobována cenzuře. Za jak dlouho zažijeme podmínky, které jinak známe jen z autokracií a diktatur?
Když Francie týdny doslova hořela, byla to především „alternativní“, svobodná média, která o tom hojně informovala. Mainstream praktikoval eufemismy a „zapomněl“ poukázat na drobnou kriminální kariéru Severoafričana, kterého zastřelil policista. Ale podávání zpráv o pravdě a skutečném pozadí není vítáno – zvláště když zpochybňuje narativy podávané globalistickými elitami. Údajný pravdivý tisk (zejména státní média jako ARD/ZDF, ORF, BBC & Co, ale i mnohá korporátní média), který varuje před „fake news“ a „dezinformacemi“, vždy vypadá jako „Hannibal Lecter“, který chce dávat výživové tipy.
Francouzský prezident Emmanuel Macron obvinil z nepokojů sociální média a počítačové hry, ale zapomněl zmínit fakt, že pokračující masová migrace z Afriky a Blízkého východu vedla k založení paralelních společností. Paralelní společnosti, ve kterých mladí lidé a mladí dospělí nemají šanci na společenský postup, protože francouzská ekonomika nemá odpovídající kapacity. Ani pro samotnou francouzskou mládež, ale místo toho vyzval k cenzuře zpravodajství, aby se nepřilévalo více paliva do ohně. I mezinárodní komentátoři si všímají rostoucího šílenství cenzury v Evropě.
I jinde narůstá všeobecné politické klima – jak v Německu a Rakousku, tak i v EU jako celku –, ve kterém již svoboda projevu a svoboda tisku nemají místo . Když se pravda stane „nenávistnou řečí“ nebo „dezinformací“ jednoduše proto, že se nehodí do převládajícího vyprávění, je něco špatně. Totéž platí o všech snahách ztížit monetizaci „alternativním“, svobodným médiím, nebo ji úplně selhat. Nedávné zrušení darovacího účtu Report24 je jedním z takových příkladů (a je jich mnohem více – velké reklamní skupiny jako Google AdSense dříve či později vyloučí téměř všechna alternativní média).
Pokus Evropské komise zakročit proti údajným „falešným zprávám“ a „online dezinformacím“ se však týká pouze alternativních a svobodných médií. Vážně věříte, že velké mediální skupiny jako Springer, DuMont, Bertelsmann & Co nebo státní média ARD, ZDF, ORF & Co budou za své fake news a dezinformace v posledních letech v souvislosti s Covid-19 a experimentálními genovými injekcemi od Pfizer/BioNTech a Moderna kárány či dokonce potrestány? Vůbec ne. Koneckonců, tato média jsou páteří šíření narativů globalistů.A to jsou: Covid je nebezpečný a genové injekce jsou bezpečné a dobré. Kdo tvrdí opak (i na základě ověřitelných studií a zpráv), musí být potrestán. Totéž nyní vidíme ve vztahu ke změně klimatu, kde například BBC tvrdí, že „konspirační teoretici“ přecházejí od „popírání Covidu k popírání klimatu“.
Lidé odmítají svobodu slova a svobodu tisku
Ale dokud budou mít slovo politici utápějící se v cenzuře (sociální demokraté, zelení, centristé, liberálové, socialisté…), nic se nezmění. S těmito stranami lidé odhlasují svobodu slova a svobodu tisku. A to v dobách, kdy zjevné lži a nepravdivé informace lze díky internetu ve velmi krátké době vyvrátit a vládní zásahy jsou tak vlastně zcela zastaralé. Obdobná situace je i ve vztahu k údajnému „nenávistnému projevu“. V případě pochybností musí soud rozhodnout, zda je prohlášení skutečně trestné podle zákona, nebo ne, a ne anonymní „ověřovatelé faktů“ a online cenzoři z korporací sociálních médií bez jakéhokoli právního vzdělání.
Jen sledujeme, jak vládnoucí politici sabotují demokratické základy a nastolují názorovou diktaturu, ve které by už evidentně nemělo docházet k žádným veřejným polemikám. V minulosti, během honů na čarodějnice a „svaté inkvizice“, byli kacíři mučeni a zabíjeni a kritické spisy, které neodpovídaly převládajícímu vyprávění, byly spáleny. Dnes už člověk neskončí v „železné panně“ nebo na hranici, pokud se postaví proti směrnicím globalistických elit – ale díky „shadowbanningu“ nebo mazání účtů na sociálních sítích a demonetizaci (vyloučení reklamními společnostmi a zrušení bankovních účtů) lze umlčet i kritické hlasy. A v určité chvíli se všichni probudíme v systému názorové a postojové diktatury, v níž se nikdo neodváží říci nic, co by neodpovídalo shora předepsaným narativům. Naše éra relativní svobody se chýlí ke konci.
