Nizozemsko začalo s eutanazií postižených lidí, aby „zachránilo planetu“

Lékaři v Nizozemsku dostali příkaz, aby začali s eutanazií občanů s autismem a jinými menšími zdravotními postiženími beze strachu z trestního stíhání, i když pacient už neprojeví přání zemřít.

Kingstonská univerzita provedla vyšetřování případů eutanazie v Nizozemsku provedených v letech 2012 až 2021. Zjistila, že bylo násilně usmrceno přibližně 40 lidí, kteří byli identifikováni jako autisté nebo mentálně postižení.

Pět lidí mladších 30 let, které zabili lékaři, mělo autismus uveden jako jediný důvod rozhodnutí ukončit svůj život, zjistila britská studie.

List New York Post uvádí:

V těchto případech se odborníci ptali, zda se zákon umožňující lékařům zabíjet smrtícími injekcemi pacientů se sebevražednými pohnutkami příliš nevzdálil od svých původních záměrů, když byl schválen v roce 2002.

Kasper Raus, etik a profesor veřejného zdraví na belgické univerzitě v Gentu, uvedl, že typy pacientů, kteří vyhledávají sebevraždu s asistencí lékaře, se za poslední dvě desetiletí výrazně změnily v Nizozemsku i Belgii, kde je to také legální.

Začalo se a nevyléčitelně nemocnými a velmi trpícími, později se okruh kandidátů rozšířil

„Když se Nizozemsko stalo první zemí, která legalizovala lidskou eutanazii, diskuse se zaměřovala na nevyléčitelně nemocné lidi s rakovinou a ne na lidi s autismem,“ řekl profesor Raus.

Aby byli pacienti způsobilí k eutanazii , musí splňovat přísné požadavky včetně té, že trpí nevyléčitelnou chorobou, která jim způsobuje „nesnesitelné“ fyzické nebo duševní utrpení. Avšak o tom, kdo se pro eutanazii kvalifikuje, nakonec rozhodnou vždy lékaři.

Během přibližně 10letého období, na které se studie zaměřila, se podle nizozemského vládního výboru pro hodnocení eutanazie rozhodlo v Nizozemsku zemřít prostřednictvím eutanazie téměř 60 000 lidí. Z těchto úmrtí výbor ve snaze o transparentnost zveřejnil dokumenty a údaje o 900 případech.

Vědci z Kingstonské univerzity se podívali na těchto 900 případů a zjistili, že 39 z nich (4,3%) mělo autismus nebo mentální postižení. Z 39 bylo 18 mladších 50 let.

Mnozí pacienti uvedli jako důvod ukončení svého života množství duševních, fyzických a věkem podmíněných chorob – včetně nesnesitelné osamělosti.

Osm lidí však jako jedinou příčinu svého utrpení uvedlo faktory související s jejich mentálním postižením – sociální izolace, nedostatek strategií zvládání života, neschopnost přizpůsobit se změnám nebo nadměrná citlivost na podněty.

Jedna z hlavních autorek zprávy Irene Tuffrey-Wijneová, specialistka na paliativní péči z Kingstonské univerzity, zpochybnila etiku ukončování života autistů.

„Není pochyb o tom, že tito lidé trpěli,“ řekla.

„Je však společnost opravdu v pořádku s vysláním této zprávy, že neexistuje žádný jiný způsob, jak jim pomoci a že je lepší, když budou mrtví?“

Jedním z osmi lidí uvedených ve studii byl autista ve věku 20 let. Podle poznámek k případu se cítil od dětství nešťastný a byl pravidelně šikanován.

Mladý muž „toužil po sociálních kontaktech, ale nedokázal s ostatními navazovat vztahy“ a nakonec se rozhodl, že chce zemřít, protože „žít tímto způsobem další roky by byla ohavnost“.

Nizozemský psychiatr Dr. Bram Sizzo je tímto trendem znepokojen

„Někteří z pacientů jsou přímo nadšeni z vyhlídky na smrt,“ řekl Dr. Sizoo. „Myslí si, že tohle bude konec jejich problémů a konec problémů jejich rodiny.“

Podle studie ve třetině případů nizozemští lékaři zjistili, že u lidí s autismem a mentálním postižením neexistuje „žádná vyhlídka na zlepšení“.

Ředitel Centra pro výzkum autismu na Cambridgeské univerzitě Simon Baron-Cohen se obává, že takto postižení lidé nemusí zcela chápat rozhodnutí ukončit svůj život.

Nazval „ohavným“ to, že jim nebyla nabídnuta větší podpora a místo toho byli jednoduše usmrceni.

Autor: Sean Adl-Tabatabai, Zdroj: thepeoplesvoice.tv