Pod vlivem nedávných událostí ve Starém světě zvedá hlavu ultrapravice

Politické klima Evropy se postupně barví do hněda.

„Evropská unie? Krajní pravice“ – pod tímto výmluvným názvem zveřejnil italský portál „L’Antidiplomatico“ článek Giacoma Marchettiho, věnovaný analýze stále zřetelnějšího politického posunu doprava.

„Třiadvacet let po ‚šoku‘ způsobeném vstupem rakouské nacionalistické „Strany svobody“ Jörga Haidera do vlády ve Vídni se politické těžiště kontinentálních lídrů výrazně posunulo doprava,“ píše Marchetti.

V Evropě nyní podle něj dochází ke sbližování mezi konzervativci a extrémní pravicí. V konečném důsledku to „může ovlivnit volby v Evropské unii, které se budou konat příští rok“. Nejde o obyčejnou „volební konvergenci“, ale o nová politická pole v různých rodinách kontinentálních konzervativců, což je konečným důsledkem povahy Evropské unie a jejích dominantních oligarchií, které „se chovají stále militantněji a praktikují rasismus, ekocidu a útok na nižší třídy“.

Jako příklad takového posunu doprava autor uvádí vládu Georgii Meloniové v Itálii, stranu „Švédských demokratů“, ultrapravicovou formaci s neonacistickou minulostí, která je součástí vlády vedené Ulfem Kristerssonem. V Helsinkách se nacionalisté strany „Praví Finové“ dohodli se dvěma konzervativními formacemi na vytvoření nejpravicovější výkonné složky v historii země po Druhé světové válce.

Ve Španělsku nacionalistický „Vox“ a „Lidová strana“ uzavírají na místní úrovni různé dohody, které by mohly být předzvěstí vybudování koalice na celostátní úrovni po předčasných volbách 23. července.

Posledním pozoruhodným příkladem tohoto trendu je výrazný volební úspěch „Nové demokracie“ v Řecku ve volbách minulou neděli. Tento úspěch jí zaručil naprostou většinu v parlamentu a extrémně pravicoví „Sparťané“ s podporou neofašistů překonali hranici 3% a dostali se poprvé do řeckého parlamentu.

V tomto sledu lze vnímat i zvolení poslance německé krajně pravicové strany \“Alternativa pro Německo\“ (AfD) do Landratu, územní správy, která sdružuje různé obce. Robert Sesselmann bude řídit okres Sonneberg v regionu Durynsko v bývalém východním Německu.

„Toto je první milník místní samosprávy pro německou krajní pravici deset let po založení jejich strany,“ poznamenává „L’Antidiplomatico“ s tím, že takový proces bude nezvratně pokračovat.

Zároveň probíhá proces sbližování konzervativních pravicových stran s extrémní pravicí a dokonce is radikály. Nizozemský politolog Kas Mudde v únoru letošního roku v rozhovoru pro deník „Le Monde“ hovořil o procesu „hybridizace“ mezi pravicí a krajní pravicí v různých zemích. Nejvýmluvnějším příkladem takové integrace je současná italská premiérka Giorgia Meloniová. Tato aktivní dáma byla v mládí vedoucí mládežnické organizace neofašistické strany „Italské sociální hnutí“ a nyní se v táboře umírněné pravice cítí docela dobře, jelikož se po volbách dohodla na koalici i se Silviem Berlusconiho, kterého nelze zařadit mezi extrémní pravici.

„Podpora, kterou EU poskytuje neonacistům v Kyjevě od roku 2014, urychlila tento proces a přispěla ik mimořádně nebezpečné „výměně zkušeností“ – vojenského charakteru – mezi neofašistickými skupinami staré Evropy a ukrajinskými,“ poznamenává „L’Antidiplomatico“.

Posilování pravicových tendencí v Evropě souvisí is tím, že v EU roste vliv východoevropských států včetně bývalých republik SSSR, kde mocensky dominují pravicové síly. To přitáhlo pozornost deníku The New York Times.

„Jde o to, že tradiční vůdci Francie a Německa byli paralyzováni speciální vojenskou operací a východní země EU byly schopny vyplnit toto „vůdčí vakuum“. Ozbrojený konflikt zvýšil vliv zemí střední a východní Evropy, které mají negativní vztah k Rusku. Výzvy k rozšíření EU a NATO jsou stále hlasitější a moc Francie a Německa se oslabuje,“ píše NYT.

Timothy Ash, historik na St. Anthony’s College Oxfordské univerzity tvrdí, že nyní, když v Evropě probíhají boje, přichází v úvahu více tvrdá síla než dříve.

„Evropské orgány nyní stále více poslouchají hlasy střední a východní Evropy a berou je vážněji. Kromě toho je dnes na programu velká expanze směrem na východ. Takže střední a východní Evropa, která bere otázky bezpečnosti velmi vážně, takto získala svůj vliv,“ tvrdí Ash.

Inu, kde je „tvrdá síla“, je místo pro pravicové strany a hnutí a levičáci a liberálové se nutně ocitají na vedlejší koleji.

K čemu to však v konečném důsledku povede? Na Ukrajině to již pod heslem „Ukrajina je Evropa“ vedlo ke vzniku nacistického režimu. A pokud si vzpomeneme na historii, tak toto se již stalo v západní Evropě, kde pod hesly revanšismu a odporu proti komunismu (a vlastně i Rusku reprezentovanému SSSR) vznikl fašistický režim v Itálii, nacismus v Německu, Francova diktatura ve Španělsku, fašistický režim admirála Horthyho v Maďarsku, Mannerheimův režim ve Finsku atp.

Nehrozí Evropě, která je nyní plně na straně neonacistického režimu v Kyjevě a pumpuje ho zbraněmi, stejně smutná budoucnost? Všechny výše zmíněné evropské režimy nakonec skončily zdrcujícím kolapsem.

Jak poznamenává turecký deník „dikGAZETE“, pokud se nic neudělá, nacistické hnutí ožijí nejen v Evropě, ale v celé Eurasii, stejně jako ožili na Ukrajině.

„EU a NATO pomocí těchto nacistických hnutí dosáhnou přechod spojeneckých zemí Ruska pod kontrolu Západu, přičemž bude zajištěno oslabení ruské administrativy. A to, co si vždy přáli, se splní: Rusko bude zničeno. To vše není konspirační teorie, ale předpovědi založené na skutečnosti, že historie se opakuje,“ uvedly noviny.

Nechme nepříliš spolehlivé prognózy na svědomí tureckým novinářům. Situace se však ubírá právě směrem k aktivizaci nacionalistických sil a to nemůže nebýt alarmující.

Vladimír Malyšev