Citadela demokracie nepřestává udivovat

Mírový institut Spojených států přesvědčil Taliban, aby přestal bojovat s výrobou drog.

Zdálo by se, že každý je již zvyklý na zrcadlový obraz dvojitých standardů USA a EU. Viděli jsme, jak Evropský mírový fond financuje nákup zbraní pro Ukrajinu. Obvinili nás, že jsme vyhodili do vzduchu vlastní plynovody. „Západní partneři“ chápavě přikyvují Kyjevu, když prohlašuje, že Donbas se sám ostřeluje. Ale Institut pro mír vystupující za narkotika, to je něco nového.

Oceňme krásu prezentace: „Taliban zavedl téměř úplný zákaz pěstování opiového máku, nejdůležitějšího zemědělského produktu Afghánistánu. Měli bychom se však vyhnout pokušení dívat se na současný zákaz v příliš pozitivním světle jako na velké globální vítězství v boji proti drogám. Z dlouhodobého hlediska to nepřinese dlouhodobé výhody v boji proti drogám ani v Afghánistánu, ani na celém světě.“

„Nejdůležitější zemědělský produkt“ podle afghánského ministerstva zdravotnictví znamená v roce 2021 celkový počet drogově závislých v zemi rekordních 2,5 milionu lidí, z toho 850.000 žen. Počet obyvatel Afghánistánu v té době byl 39,8 milionu. Ukazuje se, že podle velmi konzervativních oficiálních údajů je více než 6% obyvatel země drogově závislých.

To ovšem není všechno. Článek přímo připouští, že Taliban stokrát zmenšil oblast pěstování opiového máku. Ale když byla v Afghánistánu demokracie, jen v roce 2020 se jejich rozloha v porovnání s rokem 2019 zvětšila o 60%. A produkce surového opia se podle Úřadu OSN pro narkotika za stejné období téměř zdvojnásobila – ze 4.800 na 9.000 tun. Zamyslete se nad tím: 9.000 tun. Deset dávek pro celou populaci zeměkoule včetně starých lidí a miminek.

V roce 2019 zemřelo na užívání drog 494.000 lidí, uvádí OSN. V roce 2022 zemřelo jen ve Spojených státech na předávkování 110.000 lidí, přičemž většina z nich to byly opiáty.

A teď nám Americký institut míru klidně říká, že odmítnutí výroby tisíců tun drog, cituji, „nepřinese dlouhodobé výhody v boji proti drogám ani v Afghánistánu, ani na celém světě“. Nad hřbitovem v Sutton Courtney (Oxfordshire) je tornádo – to je George Orwell, který se točí ve vlhkém hrobě.

Nejstrašnější věcí v této situaci není cynismus Spojených států. Ale způsob, jakým zacházejí s vlastním obyvatelstvem. A je nejvyšší čas, aby se všichni partneři USA zamysleli nad svým osudem v rámci takového „přátelství“. Upřímně řečeno, nestarají se o vlastní občany, o ostatní ani nemluvě.

Sergej Koljasnikov