„Už nikdy“ – spolkový prezident Steinmeier a lživá připomínka varšavského ghetta

Spolkový prezident Steinmeier promluvil na vzpomínkové akci k 80. výročí povstání ve varšavském ghettu. „Už nikdy,“ řekl – znovu. Naše autorka Marina Akhmedova si myslí, že tato vznešená slova znehodnotil kontextem svého projevu.

U příležitosti 80. výročí povstání ve varšavském ghettu odcestoval spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier do Varšavy a promluvil po boku polského prezidenta Andrzeje Dudy a izraelského prezidenta Jitzchaka Herzoga. Steinmeier se omluvil za zločiny Němců, připomněl odpovědnost, kterou za ně Němci stále nesou, a pronesl větu: „Už nikdy.“

„Nikdy více“ jsou pro mě vážná slova, téměř životní filozofie, téměř magické kouzlo. Steinmeier je ale pronesl v takovém sousedství, že z nich vysál veškerou sílu a podstatu.

Jako dítě jsem četla mnoho memoárů vězňů z koncentračních táborů. Šokovaly mě, ranily, ale zároveň mě přiměly pochopit to, co jsem v dospělosti nikdy nemohla přijmout – násilí, ponižování slabších, teror. A když tato slova „Nikdy více“ poprvé zazněla ze stránek knih, které jsem četl a které se staly nápisy na vchodech do osvobozených koncentračních táborů, stala se v mé dětské mysli pečetí násilí.

Pro mě jako dítě to bylo takt: fašisté páchali zlo, miliony lidí se staly oběťmi, ale nakonec se sešli dospělí, humánní lidé a přijali nejvyšší světovou dohodu: „Už nikdy.“ Bylo to uklidňující. To byla jakási záruka, že se strašlivé násilí už nikdy nebude opakovat.

Ano, nyní se uchyluji k velmi jednoduchým slovům, ale i v dětství je všechno jednoduché. A pak jsem se se svými pocity z dětství až tak nemýlila. V roce 1948 byla přijata Všeobecná deklarace lidských práv. Mezinárodní společenství se zavázalo, že už nikdy nedovolí, aby se zvěrstva druhé světové války opakovala.

Ale teď je rok 2023. Jako dospělá jsem četla Steinmeierova slova. „Už nikdy,“ říká, „znamená to, že jsme pevně na straně Ukrajiny spolu s Polskem a dalšími našimi spojenci.“ Ano, bohužel, určitý kontext může zničit i ta nejsilnější slova. Dokonce i kouzla.

Před pár dny, krátce před Steinmeierovou cestou do Varšavy, jsem potkala muže, kterému se podařilo uprchnout z Kyjeva. Poslouchala jsem jeho příběh o místním ukrajinském teroru. Řekl: „Pokud se lidé v Kyjevě někoho bojí, tak to rozhodně není Rusko.“

Bojí se vlastních lidí – územní obrany, SBU, personálu vojenských registračních a náborových úřadů. Bojí se, že budou přistiženi přímo na ulici, bojí se kontroly telefonů, bojí se tvrdého trestu za korespondenci nebo falešné předplatné. Ale oni mlčí. Strach je příliš velký. Co to je, když ne teror? To je terorismus.

Ano, sami jsme viděli spoustu videodůkazů o popravách civilistů, videa mučení. Ano, je to teror, násilí, brutalita, ponižování slabších. A slova „nikdy více“ se v sousedství moderní Ukrajiny prostě objevit nemohou a neměla by se objevovat. Ale objevili se.

Je Steinmeier naivní? nevěřím. Vědí tito prezidenti, co se na Ukrajině skutečně děje? Myslím že ano. Proč spolkový prezident zabíjí mocná slova a vlastně říká: „Už nikdy více  terorismus, pojďme podpořit terorismus?“ politická ekonomika. Nebo možná nedostatek skutečné odpovědnosti za teror druhé světové války.

A bůhví co ještě. Ale pro mě dospělou „nikdy více“ v této souvislosti říká jediné: byla porušena nejvyšší smlouva na světě. Těsnění bylo odstraněno. Kouzlo ztratilo svou sílu. Všeobecná deklarace lidských práv již nefunguje.

Marina Akhmedova  je spisovatelka, novinářka a členka Rady pro lidská práva Ruské federace. Píše pro časopis „The Expert“. Můžete ji také sledovat na jejím  kanálu Telegram