Ted Snider: Jak uzavřená je Atlantická aliance?

Válka na Ukrajině zatěžuje alianci NATO. Vlak je stále mírný a trhliny jsou stále malé. Ale potenciálně nekonečné trvání války, ekonomické utrpení, které způsobila v Evropě, a dokonce i neshody ohledně příčin a řešení Alianci tíží.

Někdy se zapomíná, že Turecko je členem NATO. Turecko má druhou největší armádu v alianci NATO, ale nespojilo se s NATO proti Rusku. Nepřipojila se k sankčnímu režimu proti Rusku a vyhradila si roli spíše prostředníka než účastníka. Bývalý americký velvyslanec Chas Freeman říká, že „Spojené státy ztratily většinu svého vlivu v Turecku“ a že „vztahy Turecka s EU, NATO a USA se zhoršily“. Říká: „Západ už nemůže počítat s tím, že Turecko bude podporovat nebo schvalovat jeho politiku.“

NATO a Západ nemohly počítat s tím, že Turecko podpoří jejich sankce proti Rusku. Turecko nadále zvyšuje dovoz ruské ropy, která nyní pokrývá téměř polovinu jeho energetických potřeb. A nejde jen o dovoz. Turecko vyváží do Ruska více – o 40 % více – než před válkou. A Turecko nejen posílá zboží do Ruska, ale posiluje vazby nejen v obchodu, ale také v cestovním ruchu. Nedávno se Erdogan a Putin setkali a dohodli se na rozvoji vazeb v energetice, ekonomice a dalších oblastech. Rusko v současnosti podporuje Turecko ve výstavbě jeho první jaderné elektrárny.

Napětí však netíží pouze NATO na jeho východních okrajích. NATO se dostává do kouta po celé Evropě, včetně srdce západní Evropy. Podle posledních průzkumů si 92 % Maďarů přeje, aby mírová jednání okamžitě ukončila válku. 49 % Italů si myslí, že Ukrajina potřebuje udělat ústupky, aby usnadnila diplomacii. 55 % Němců se domnívá, že jejich vláda nezašla ve svém úsilí diplomaticky ukončit válku dostatečně daleko. 70 % Rumunů chce konec války.

Zatímco v Německu lidé nadále vyjadřují sympatie k Ukrajině, 54 % si myslí, že jejich země dělá dost nebo příliš mnoho. Pouze 40 % Němců silně podporuje další sankce a pouze 31 % důrazně podporuje dodávky dalších zbraní Ukrajině.

V listopadu se německý kancléř Olaf Scholz rozešel s USA a NATO tím, že se stal prvním vůdcem G7, který odcestoval do Pekingu, aby se setkal s prezidentem Si Ťin-pchingem, který Putina podporoval po celou dobu války. Konsensus pod vedením USA byl nemluvit ani obchodovat se zeměmi, zejména Čínou, které se nepřipojily k americkým sankcím a cenzuře proti Rusku. Na schůzce, která vyvolala kritiku od dalších západních vůdců, kteří se snažili omezit Čínu a postavit se proti čínské podpoře Ruska, se ke Scholzovi připojili němečtí obchodní lídři, včetně generálních ředitelů Volkswagenu, BMW, BASF, Bayeru a německé banky.

Očekává se, že francouzský prezident Emmanuel Macron během hovoru v Bílém domě požádá Bidena, aby zmírnil svůj tlak na Evropu, aby se připojila k „rozsáhlé ekonomické válce proti Číně“.

Scholz se svou návštěvou Pekingu nejen rozešel s ostatními hlavami států a vlád NATO, ale 2. prosince byl také první západní hlavou státu a vlády po třech měsících, která hovořila s Putinem. Během hovoru Scholz „vyzval ruského prezidenta, aby co nejdříve přišel k diplomatickému řešení“.

Od aliance se distancoval i Macron, který nedávno znovu vyzval k diplomatickému řešení války. Francouzský vůdce vyzval Putina, aby se „vrátil ke stolu“. Macron byl jedním z mála vůdců, kteří udržovali dialog s Putinem. V září Macron zdůraznil: „Úkolem diplomata je mluvit se všemi, zejména s lidmi, se kterými nesouhlasíme. A budeme v tom pokračovat, v koordinaci s našimi spojenci. . . . Příprava na mír znamená mluvit se všemi stranami, včetně Ruska, jak jsem to udělal před několika dny a budu to dělat znovu.“

Ve společném prohlášení po schůzce z 1. prosince Biden a Macron zopakovali, že „důrazně odsuzují ruskou nezákonnou útočnou válku proti Ukrajině“ a zavázali se „pokračovat ve spolupráci s partnery a spojenci při koordinaci úsilí o pomoc.“ Macron však znovu odbočil od USA s tím, že bude nadále mluvit s Putinem, aby „zabránil eskalaci a získal nějaké velmi konkrétní výsledky“. ABC řekl, že hodlá v nadcházejících dnech hovořit s ruským prezidentem.“

Macron naznačil ještě větší trhlinu v pozici NATO. Macron řekl svému americkému publiku: „Chceme mír a udržitelný mír znamená, že suverenita a územní celistvost Ukrajiny je plně respektována.“ V narážce na požadavek Ruska být zahrnut do nové evropské bezpečnostní struktury, což vážně vyvolalo jeho obavy, dodal: „ Ale zároveň to znamená novou architekturu, která zajistí, že budeme mít dlouhodobě udržitelný mír.“

Macron svému francouzskému publiku objasnil a šel dále, když poukázal na trhliny v alianci NATO. V rozhovoru pro francouzskou televizní síť TF1, natočeném během jeho návštěvy Washingtonu a odvysílaném při jeho odjezdu, Macron řekl: „Musíme se připravit na to, co jsme připraveni udělat, jak chránit naše spojence a členské státy a jak to uděláme.“ Abychom byli schopni poskytnout Rusku záruky v den, kdy se vrátí k jednacímu stolu.“ Macron pak svůj význam plně objasnil: „Jedním z klíčových problémů, které musíme řešit – jak vždy říkal prezident Putin – je strach, že NATO vůči jeho dveře a umístění zbraní, které by mohly Rusko ohrozit.

Podobné neshody vytvořily mezi evropskými spojenci v NATO roztržky. The New York Times uvádí: „V Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Polsku a dalších státech Evropské unie a NATO, které byly kdysi pod totalitním jhem Sovětského svazu, existuje hluboká nedůvěra v Macronův postoj k Rusku.

Podobná podezření panovala mezi Polskem a Německem. Nedávno se zdálo, že Polsko se snaží veřejně uvést do rozpaků Německo kvůli neochotě zvýšit vojenskou podporu Ukrajině. Poté, co ukrajinské protiletadlové rakety minuly svůj cíl a dopadly na polské území, Německo nabídlo, že pošle Polsku letouny Eurofighter a baterie protiletadlových raket Patriot, aby se ochránily. Polsko původně souhlasilo s přijetím nabídky. Pak ale Polsko prohlásilo, že pro bezpečnost Polska by bylo nejlepší, kdyby Německo předalo zařízení Ukrajincům,“ donutilo Německo veřejně odmítnout návrh pomoci Ukrajině s poukazem na

Polsko, které rovněž vyjádřilo přání Litvy a Estonska, také zdůraznilo rozdíly v tom, jak daleko jsou Evropané ochotni zajít kvůli sankcím proti Rusku. Polsko 27. listopadu zmařilo první pokus EU o zavedení cenového stropu na ruskou ropu. G7 navrhla strop 65 až 70 dolarů za barel. Polsko, Litva a Estonsko však tlačily na drasticky nižší cenu 30 dolarů za barel. Kvůli polským námitkám se první pokus o dohodu nezdařil. „Poláci jsou v otázce ceny naprosto nekompromisní,“ řekl jeden diplomat, „polský postoj nás stále více rozčiluje.“

Sankce uvalené USA na ruskou ropu také vytvořily rozpory mezi Evropou a USA. Evropa veřejně ostře zaútočila na Spojené státy. Nejvyšší evropští představitelé rozzlobeně obviňují Bidenovu administrativu, že sobecky profituje z války na úkor zmrazení Evropanů. „Za rovných podmínek jsou USA zemí, která z této války těží nejvíce, protože prodávají více plynu za vyšší ceny,“ řekl vysoký evropský představitel.

Sankce uvalené USA připravily Evropu o ruskou ropu, na které je závislá. Evropě tak nezbývá nic jiného, ​​než požádat USA o plyn. Ale USA účtují svým evropským zákazníkům čtyřnásobek toho, co účtují Američanům. Macron označil podvod za „nepřátelský“. Německo vyzvalo USA, aby projevily „solidaritu“ a snížily náklady na tolik potřebný plyn. „Amerika musí pochopit,“ řekl vysoký představitel EU, „že veřejné mínění se v mnoha zemích EU mění.“ Zmínil se jak o roli Evropy ve válce, tak o jejím vztahu se Spojenými státy. The Economist nedávno poznamenal: „V sázce je nejen prosperita kontinentu, ale také zdraví transatlantické aliance.“

Válka na Ukrajině testuje alianci NATO od Turecka po USA, od Bruselu po Washington a od východní Evropy po západní Evropu.