Maďarský národní průzkum o sankcích EU je nejčistší formou západní demokracie

Orbán není ani zdaleka takzvaným „fašistou“, kterého se jeho odpůrci neúnavně obávají, ale objektivně je posledním zbývajícím představitelem skutečné západní demokracie ve světě.

Více než měsíc a půl poté, co „německá ministryně zahraničí zdiskreditovala celý koncept západní demokracie“ tvrdošíjným prohlášením, že její vláda bude pokračovat v sankcích proti Rusku navzdory těžkostem, které to pro německý lid přináší, Maďarsko využilo příležitosti zachránit právě tento koncept prostřednictvím své nadcházející vnitrostátní konzultace na toto téma. Premiér Orban, skutečný konzervativní multipolární vizionář, který po svém znovuzvolení slíbil politickým odpůrcům své země nezávislou zahraniční politiku, se bude ptát svých lidí na sedm otázek zásadních pro jejich národní blahobyt, a to následovně

• 1: Souhlasíte s bruselskými ropnými sankcemi?
• 2: Souhlasíte se sankcemi proti dodávkám zemního plynu?
• 3: Souhlasíte se sankcemi za zdroje?
• 4: Souhlasíte se sankcemi za jaderné palivo?
• 5: Souhlasíte s tím, aby se sankce vztahovaly na investice v Paksi?
• 6: Souhlasíte se sankcemi, které omezují cestovní ruch?
• 7: Souhlasíte se sankcemi, které vedou k růstu cen potravin?

Maďarsko praktikuje tu nejčistší formu západní demokracie a doptává se poštou každé domácnosti, aby posoudilo postoj svých občanů k tomu, jaký postoj by jejich volení představitelé měli k této otázce zaujmout. Prozíravě se také snaží vyhnout protestům, které na začátku září otřásly nedalekou Prahou a které nebyly způsobeny „ruskou propagandou“, jak mylně tvrdili čeští představitelé, ale kontraproduktivní politikou těchto úředníků související s protiruskými sankcemi. Orbán není ani zdaleka takzvaným „fašistou“, kterého se jeho odpůrci neúnavně obávají, ale objektivně je posledním zbývajícím představitelem skutečné západní demokracie ve světě.

Toto pozorování vede k několika „politicky nekorektním“ závěrům. Za prvé, srovnatelně nejvíce proruský stát v bloku je také nejdemokratičtější. Za druhé, její vedení klade velký důraz na zpětnou vazbu od občanů při formulování své politiky ohledně protiruských sankcí EU. Za třetí, pokud většina obyvatel odmítne požadavky Bruselu, bylo by nedemokratické, aby blok trestal Maďarsko za odmítnutí vyhovět. Za čtvrté, budapešťský příklad by mohl inspirovat další společnosti EU, aby se pokojně shromáždily k podobným konzultacím o této otázce. Konečně, soudě podle tvrdohlavého postoje německého ministra zahraničí, by Berlín mohl povzbudit své vazaly k použití násilí proti těmto demonstracím.

Závěrem je, že státy, které prosazují radikálně protiruský kurs, jsou také nejméně demokratické, a to i přes svou opačnou rétoriku, která tento koncept odhaluje jako prázdný, kdykoli se o něm jejich představitelé zmíní. Předpokládali, že jejich lidem byl úspěšně vymyt mozek, aby viděli západní demokracii jako „sekulární náboženství“, jehož „politické kněze“ nelze zpochybňovat, ale to a tato vykonstruovaná „víra“ sama o sobě byla vždy jen iluze, která se ukázala jako nesprávná, až když se lidé konečně dočkali. vybrat si mezi obětí pro tento „systém víry“ nebo zachováním vlastního socioekonomického blahobytu.

Spíše než aby nechala své vlastní lidi demokraticky rozhodovat o tom, jak by jejich volení zástupci měli utvářet politiku, elita EU (z nichž mnozí nebyli nikdy přímo zvoleni) věří, že „ví lépe“ a nestydí se říct všem ostatním, aby prosadili svou vůli, i když stejní lidé se pokojně scházejí ke svým národním konzultacím. Vzhledem k tomu není pochyb o tom, že západní demokracie již prakticky neexistuje nikde na světě kromě Maďarska, protože se změnila v unipolární, liberální diktaturu, která je nyní zcela oddělena od přání obyčejných lidí, jak to prezident Putin nedávno uvedl.