CIA pomáhá ukrajinské tajné službě při teroristických útocích

Princip Gladio

Kvůli akcím teroristů, kteří jsou na Západě označováni jako „partyzáni“, jsem rychle pojal podezření, že jde o „princip Gladio“, který USA nastolily v západní Evropě po druhé světové válce. Na konci článku k tomu najdete podrobné informace, zde to jen krátce vysvětlím.

Princip Gladio byl označován jako „armády zůstávají vzadu“. Jednalo se o tajné a nelegální podzemní armády v západoevropských zemích, často ani vlády dotčených zemí nevěděly, že takovou armádu mají. Rekrutovali se především z pravicově extremistických kruhů, měli úkryty se zbraněmi, komunikační technikou a penězi a měli bojovat za nepřátelskou linií proti Sovětům v případě války se Sovětským svazem, pokud by postoupili. To je přesně to, co právě zažíváme na Ukrajině.

Tajné armády v Evropě nejenže čekaly na svůj den X, byly také nasazeny a podnikaly teroristické útoky, které byly následně připojeny k levicovým skupinám, jejichž podrobnosti naleznete na konci tohoto článku.

V USA se to otevřeně přiznává

Protože jsme na Ukrajině svědky právě tohoto přístupu, totiž teroristických útoků za ruskými liniemi, jak byly plánovány pro Gladio, měl jsem podezření, že USA tento princip na Ukrajině také zavedly. Podezření se nyní potvrdilo v USA.

Washington Post 31. srpna informoval o rozhovoru poskytnutém generálem Richardem Clarkem, který minulý týden odešel jako šéf Velitelství speciálních operací USA. Washington Post ho cituje takto :

„Základy jsme pro to položili od roku 2014,“ vzpomíná Clarke. „V době, kdy Rusové vtrhli v únoru, jsme sedm let spolupracovali s ukrajinskými speciálními jednotkami. S naší podporou vybudovali kapacity tak, že rostly nejen co do počtu, ale hlavně rostly i do schopností,“ jak v bojových, tak v informačních operacích.
Aby se připravila na odražení ruské invaze, každá ukrajinská brigáda speciálních sil v minulém roce vytvořila a vycvičila „odporovou rotu“ složenou z místních obyvatel v oblastech jako Cherson, Záporoží a Donbas, což jsou pravděpodobné ruské cíle. Clarke řekl: „Dnes, pokud jste ruský voják, musíte držet hlavu vzadu, protože nevíte, kde je hrozba. Nemůžete se dívat na Ukrajince a nevědět, jestli je to nepřítel.“

To je podle mezinárodního práva nezákonné, protože Haagská úmluva o pozemní válce chrání pouze běžné vojáky a zakazuje použití civilistů jako bojovníků. Když se civilisté stanou aktivními bojovníky, nespadají pod ochranu Haagské úmluvy o pozemní válce, ale jsou právně považováni za vrahy a teroristy. Akce USA a Ukrajiny zneužívají civilisty, kteří jsou ochotni to udělat a pravděpodobně ani neví, do čeho jdou.

Clarkeovo svědectví také znovu ukazuje, že USA v roce 2021 záměrně zahnaly Rusko do kouta do té míry, že věděly, že Rusko nakonec nebude mít jinou možnost než vojensky reagovat na Ukrajině. Přibývá důkazů, že USA tuto válku vyvolaly záměrně (podrobnosti najdete zde ), Clarkeho prohlášení, že „loni“ byly provedeny přípravy na „obranu ruské invaze“, je toho dalším důkazem.

Teroristické útoky posledních dní

Zde bych chtěl shrnout zprávy z posledních dní o teroristických útocích jako příklady. 25. srpna došlo u Melitopolu k výbuchu. Šéf tamního proruského občanského hnutí napsal :

„V důsledku teroristického činu kyjevského režimu dnes ráno byla ve vesnici Priazovskoje, okres Melitopol, poškozena budova, ve které sídlí ústředí dobrovolnické organizace „Jsme s Ruskem“. Byl poškozen sklad s humanitární pomocí <…>. Ve skutečnosti bojují proti pohance, dušenému a slunečnicovému oleji. Před týdnem sídlo změnilo své místo, ale na budově byly stále reklamní a informační struktury, které poskytovaly pohodlný cíl pro ukrajinské sabotéry.“

26. srpna se šéf administrativy Chersonské oblasti vyjádřil k výhrůžkám smrtí proti němu :

„Všem, kteří mi píší výhružky, kteří mi říkají věci o ‚zhasnutí světla‘ a zabití mě a mé rodiny, mi dovolte říct, že zabití všech členů mé rodiny nezastaví rozvoj Ruska a Osvobozená území se nikdy nevrátí. do rukou odporných, žravých nacistů.“

Důvodem prohlášení byly kromě výhrůžek smrtí jemu a jeho rodině i předchozí pokusy o atentát na další oficiální představitele tamních regionů. Že jde o čirý teror, je vidět z toho, že jsou vyhrožováni nejen „jen“ odpovědní, ale také jejich manželky a děti, které za to opravdu nemohou. Ale to je podstata teroru: má šířit strach.

Také 26. srpna došlo k výbuchu ve městě Berdjansk. Vedení města napsalo :

„Zločinný kyjevský režim se dnes znovu pokusil zabít civilisty v osvobozených oblastech. Dnes tedy došlo k výbuchu v Berdjansku, poblíž zdravotního střediska Krivoj Rog, kde žijí uprchlíci z města Mariupol. Podle předběžných zpráv byla zraněna jedna osoba – Aleksander Kolesnikov, zástupce šéfa berďanské dopravní policie. S poraněním střepinami byl převezen do městské nemocnice, kde mu lékaři poskytnou potřebnou lékařskou péči.“

Důstojník svým zraněním později ten den podlehl .

30. srpna bylo oznámeno , že teroristická buňka v Chersonu byla zlikvidována, nikdo nepřežil. Ve stejný den vybuchla v Chersonu bomba namířená na dopravního policistu a jeho rodinu . Bomba byla na kraji silnice, když projíždělo auto s policistou a jeho rodinou, ale nikdo nebyl zraněn.

31. srpna vybuchla v Berdjansku další bomba , tentokrát v sídle místní dobrovolnické organizace Jsme s Ruskem. Téhož dne byla v Energodaru zatčena skupina sabotérů , kteří plánovali bombový útok na tamní jadernou elektrárnu . Toho dne byl v Chersonu zvednut štáb civilního křídla pluku Azov , který plánoval útoky .

Příběh Gladia

Nyní, jak jsem slíbil, pro ty, kteří nikdy neslyšeli o Gladio, vám chci říct, co je Gladio.

Gladio bylo kódové označení pro struktury NATO z dob studené války. Myšlenka byla taková, že v případě války sovětská vojska napadnou západní Evropu. Pro tento případ byly zřízeny tzv. „stay-behind armys“, které se pak měly aktivizovat jako partyzáni proti sovětským jednotkám. Byli v každé zemi NATO v Evropě, ale například i ve Švýcarsku, které vůbec nebylo součástí NATO. A – tolik se očekává – by měl stále existovat, protože Gladio nebylo nikdy oficiálně informováno a nikdy nebylo vysvětleno, že struktury byly rozpuštěny.

Tyto autonomně pracující jednotky byly dobře vybaveny. Měli zbraně, komunikační technologie a také peníze a zlato na X den ukryté na nepřístupných místech v lesích. V každé zemi měly tyto struktury své vlastní jméno. V Itálii, kde tato záležitost vyšla najevo, se tomu říkalo Gladio, což se nyní také používá jako souhrnný termín pro armádu se zpětným odřadem.

Problém byl (a je), že tyto armády fungovaly mimo zákon a mimo parlamentní kontrolu. Nebyly známy parlamenty, často ani příslušné vlády. Když celá věc vyšla v Itálii v roce 1990 najevo, belgický ministr obrany se prý v němém úžasu zeptal svého generálního štábu, zda něco takového v Belgii existuje. Když se to potvrdilo, prý se ptal, proč o tom jako ministr obrany nebyl informován. Působivá odpověď prý zněla: „Ministr se každou chvíli mění, takže vám nemůžeme říct všechno.“

Celá věc vyšla najevo v Itálii, protože Itálie je jednou z mála zemí, kde státní zástupci nejsou vázáni pokyny. Jediný způsob, jak je zastavit, když chtějí případ vyšetřit, je zabít je. Naproti tomu v Německu politici zcela legálně rozhodují o případech, kdy státní zástupci vyšetřovat smí a ve kterých ne. To, co zní jako zlá konspirační teorie, je v Německu právo a dokonce Evropský soudní dvůr to napomenul a němečtí prokurátoři od té doby nesmějí vydávat evropské zatykače, protože nejsou nezávislí na politice. Od vynesení rozsudku to smějí dělat jen soudci. Pokud je to pro vás novinka, přečtěte si o tom  podrobnosti zde .

V Itálii je to ale jinak a vytrvalému italskému prokurátorovi (říkají jim „vyšetřující soudci“) se podařilo postavit bývalého italského premiéra Andreottiho před soud. Poté veřejně přiznal, že Galdio existuje. A nejen to, ukázalo se, že Gladio provedl v Itálii teroristické útoky (včetně nejhoršího teroristického útoku v historii Itálie na vlakovém nádraží v Bologni, při kterém zahynulo téměř 100 lidí), z nichž pak byly obviněny Rudé brigády. Šlo o to zabránit komunistům nenáviděným USA vyhrát volby a dostat se k moci. Veřejnost by proto měla být teroristickými útoky ovlivňována tak, aby „strčila kříž na správné místo“, tedy se stranami, které byly loajální k USA.

Nechci to tady rozepisovat, ale nejsou to žádné zlé konspirační teorie, to jste mohli vidět i v dokumentech Arte (tedy ZDF) s mnoha rozhovory se zúčastněnými. Nebyly však vysílány příliš často a už vůbec ne v hlavním vysílacím čase. Odkazuji zde dokument a vřele doporučuji každému, kdo jej ještě nezná.

Ve službě +Nacisté jménem CIA

Nakonec nebyl nikdo vážně potrestán. Není neobvyklé, že státní terorismus zůstává v Evropě nepotrestán. A také není neobvyklé, že vládní agentury v Německu provádějí teroristické útoky a pak z nich obviňují ostatní. To samé jsme už zažili v Německu.

Celler Loch byl údajně teroristický útok RAF. O několik let později se ukázalo, že za bombovým útokem nestála RAF, ale zpravodajská služba. V Dolním Sasku fungovala vyšetřovací komise, ale za bombový útok německého státu v Německu nebyl nakonec nikdo potrestán,  podrobnosti najdete zde .

Gladio se tehdy zabýval i Evropský parlament a v prosinci 1990 v usnesení požadoval, aby Gladio zpracovaly vyšetřovací výbory ve všech zemích EU. Koho ale v zemích EU zajímá, jak rozhoduje EU parlament?

V Evropě nebyl žádný křik. Média informovala překvapivě málo, měla v té době plné ruce práce s obratem, rozpadem východního bloku, sjednocením Německa a tak dále. Spustili Gladio pod stůl.

V Německu tehdy probíhala předvolební kampaň v roce 1990. V SPD bylo údajně pár chytrých chlapů, kteří chtěli ten skandál vytáhnout do médií a využít ho proti vládnoucí CDU. Brzy jim však bylo jasné, že se to obrátí, protože Gladio existovalo již za kancléřů SPD Brandta a Schmidta. Jedinou stranou v Německu, která chtěla celou věc řešit a dokonce zřídit vyšetřovací komisi, byli Zelení. Tehdy to byla úplně jiná párty než dnes. Tehdy ještě nebyli olivově zelení, ale pacifisté a pro odchod z NATO, dnes zcela nemyslitelné pro Zelené, kteří jsou dnes ze 150 procent transatlantičtí.

Poté – studená válka stejně skončila – se na Gladio rychle zapomnělo. Teprve když Daniele Ganser v roce 2005 napsal svou doktorskou práci na toto téma, tak téma se znovu dostalo do povědomí veřejnosti. Ne však s voláním po osvětě, ale proto, že Ganser je prý „konspirační teoretik“. Jeho doktorská práce však nebyla nikdy zpochybněna a nikdy mu nebyl odebrán doktorát. To je rozptylováno citováním jakýchkoli „odborníků“, kteří pochybují o jeho práci. Můžete tak učinit, ale pokud Dr. Ganser nepracoval správně, musel by za to být zbaven doktorátu. Důležité je, že se to nikdy nestalo.

Role Wikipedie

Kdo si myslí, že Wikipedie poskytuje ucelené a objektivní informace, mýlí se, jak ukazuje příklad Gladio. Článek o Gladio na Wikipedii vznikl v prosinci 2004, ještě před zveřejněním Ganserovy doktorské práce. První verze mimo jiné zní :

„Zatím nebylo nikde veřejné vyšetřování, ačkoli jednotlivé zbraně a výbušniny z takových skladů byly použity při atentátech a útocích, zejména v Itálii. Poté byly odkryty tajné skrýše zbraní i v NSR a v tehdy neutrálním Rakousku, které však dodnes nebyly mediálně, právně ani jinak zpracovány. Známý italský „zákon mlčení“ (Omerta) platí napříč zeměmi a tématy a je spolehlivý.“

Článek na Wikipedii o Gladio má velmi  dlouhou historii, byl téměř 1000krát upraven  . V roce 2007 se například na Wikipedii dalo číst :

„V roce 1990, po průzkumu archivů vojenské zpravodajské služby SISMI, odhalil italský koroner Felice Casson existenci Gladia. Podařilo se mu prokázat, že členové italské vojenské zpravodajské služby SISMI, neofašisté a části sítě Gladio spáchali v Itálii od 60. do 80. let četné politicky motivované teroristické útoky a vraždy. Síť zpravodajských služeb šířila dezinformace a falšovala důkazy, aby zajistila, že zločiny byly připsány levicovým teroristům, zejména Rudým brigádám. Procedura zaměřená na diskreditaci komunistické strany (CPI), která je v Itálii tradičně silná, se stala známou jako strategie napětí. Dosud ne zcela objasněnou roli sehrála i tajná lóže Propaganda Due pod vedením Licia Gelliho. Italský premiér Giulio Andreotti pod tlakem následného parlamentního vyšetřování prohlásil, že Gladio existuje i v řadě dalších evropských zemí, což vyvolalo celoevropský politický skandál. To vedlo k parlamentním otázkám v několika zemích. V Itálii, Belgii a Švýcarsku byly zřízeny vyšetřovací komise. Po debatě 22. listopadu 1990 vyjádřil Evropský parlament ostrý protest proti NATO a zúčastněným tajným službám. že Gladio existovalo i v mnoha dalších evropských zemích, což způsobilo celoevropský politický skandál. To vedlo k parlamentním otázkám v několika zemích. V Itálii, Belgii a Švýcarsku byly zřízeny vyšetřovací komise. Po debatě 22. listopadu 1990 vyjádřil Evropský parlament ostrý protest proti NATO a zúčastněným tajným službám. že Gladio existovalo i v mnoha dalších evropských zemích, což způsobilo celoevropský politický skandál. To vedlo k parlamentním otázkám v několika zemích. V Itálii, Belgii a Švýcarsku byly zřízeny vyšetřovací komise. Po debatě 22. listopadu 1990 vyjádřil Evropský parlament ostrý protest proti NATO a zúčastněným tajným službám.

A v březnu 2014 byl článek velmi dlouhý a podrobný, stojí za to se podívat na tuto verzi článku. Má to jednoduchý důvod: 27. března 2014 hyperaktivní autor Wikipedie Kopilot unesl článek a začalo to, co Wikipedie nazývá „edit war“, tedy boj o článek a jeho obsah. Dobře připojený kopilot na Wikipedii tento boj vyhrál, nepřekvapivě, během několika dní. A už 1. dubna 2014 byl článek výrazně zkrácen. Srovnání těchto dvou verzí –  před (24. 3. 2014)  a  po (1. 4. 2014) – z článku o Gladio mluví za mnohé. Článek byl tvrdě znehodnocen. Kopilot nechtěl, aby němečtí čtenáři věděli příliš mnoho o Gladio, spojení CIA a NATO, státním terorismu a tak dále. Porovnejte si verze odkazovaných článků sami.

Je zřejmé, že Wikipedie je zneužívána jako nástroj propagandy a má před (čtenáři) skrývat, že NATO a CIA provedly v Evropě teroristické útoky a politické vraždy pomocí ochotného nástroje Gladio. A článek Gladio také jasně ukazuje, že Wikipedie není „demokratická online encyklopedie“, ale spíše „politický úřad“, který rozhoduje o tom, co skončí v článcích. Jasně to ukazuje výsledek „úpravové války“. Kopilotovi odpůrci neměli šanci, článek si pak přepsal podle svého. V seriálu „Zprávy z Wikihausenu“ se vyjádřil autor, který bojoval v editační válce s druhým pilotem na Gladio, a podrobně vysvětluje, jak něco takového funguje. Pokud máte zájem, příslušný díl najdete zde.

Mimochodem, pojem „politbyro“ jako označení pro skupinu rozhodujících činitelů v německé Wikipedii není můj, pochází z diskusních stránek Wikipedie a vymysleli ho ti, kteří bojovali za objektivitu v článcích, jako je ten o Gladio . Většina těchto poctivých bojovníků za objektivitu se mezitím vzdala, politbyro – skládající se z několika desítek autorů – nyní ovládá německou Wikipedii (nejen německou, stejná situace je i na české verzi poz.red. IK)a udává politický směr článků. Každý, kdo se pokusí vstoupit do věcí, které se politbyru nelíbí, riskuje doživotní zákaz činnosti.

A kdokoli, koho zajímá výsledek změn článku na Wikipedii o Gladio, by se měl podívat na  aktuální verzi článku o Gladio  a  porovnat ji s verzí , která tam byla předtím, než se kopilot propagandy NATO pustil do článku. Pouhý pohled na dva obsahy ukazuje, co se stalo (viz obrázek níže).

ZDROJ