Mluvčí Kremlu má pravdu: puč na Euromajdanu byl historickým zlomem
Po svržení demokraticky zvolené a do té doby široce uznávané ukrajinské vlády bývalého prezidenta Janukovyče se Západ vedený USA mohl pustit do svého projektu vytvoření takzvaného „antiRuska“, jehož cílem bylo vždy tajně unést vojenská infrastruktura NATO namířená proti jejímu sousedovi.
Mluvčí Kremlu Peskov správně vyhodnotil, že Západem podporovaný městský terorismus, který vyvrcholí pučem „EuroMaidan“, představuje historický zlom pro globální bezpečnost. Řekl: „Skutečná hrozba pro světový řád a situaci ve světě a… v Evropě pochází z převratu na Ukrajině v roce 2014, který byl pečlivě zorganizovaný mimo jiné zeměmi NATO. Z toho plyne hrozba a nebezpečí pro světový řád.“
Jeho komentáře následovaly po popisu generálního tajemníka NATO Stoltenberga současné fáze ukrajinského konfliktu jako „nejnebezpečnější situace v Evropě od druhé světové války“. Vůdce protiruské aliance předvídatelně vynechal širší kontext, který podnítil ruskou speciální vojenskou operaci na Ukrajině, a proto Peskov přispěchal s objasněním. Mluvčí Kremlu prosazoval historickou pravdu připomenutím, že nic z toho by se nestalo bez Západem podporovaného státního převratu, který zase vytvořil bezpečnostní dilema, které vedlo k této poslední fázi konfliktu.
Svržením demokraticky zvolené a dosud široce uznávané ukrajinské vlády bývalého prezidenta Janukovyče se Západ pod vedením USA mohl pustit do svého projektu vytvoření takzvaného „anti-Ruska“, který by vždy vyvrcholil tajným budováním armády v této zemi a infrastruktury NATO namířené proti svému sousedovi. Souběžně s tím měly být ruské jaderné schopnosti druhého úderu nahlodány regionálním rozmístěním takzvaných „systémů protiraketové obrany“ a jaderných zbraní poblíž hranic této euroasijské supervelmoci, aby se země dostala do pozice jaderného vydírání.
Konečným cílem bylo donutit Rusko, aby se jednostranně vzdalo svých objektivních národních zájmů jako první hlavní část hlavního strategického úsilí USA „zadržet“ Čínu, multipolární supervelmoc, která do té doby ze zřejmých ekonomických důvodů skutečně představovala takovou pozici tzv. „systémové ohrožení“ jejich slábnoucí unipolární hegemonie. Kdyby triumvirát francouzských, německých a polských ministrů zahraničí dodržel slovo, které falešně slíbilo dodržet dohodu, kterou tehdy pomohli zprostředkovat mezi Janukovyčem a městskými teroristy podporovanými ze zahraničí, historie by byla jiná.
Není možné s jistotou znát podrobnosti, ale rusko-západní rozměr nové studené války mezi Zlatou miliardou pod vedením USA a Globálním Jihem pod vedením BRICS by se pravděpodobně neuskutečnil, nebo by byl alespoň na nějakou dobu odložen, protože Washington místo toho zaměřil veškerou svou hlavní strategickou pozornost na Peking. Po pravdě řečeno, zdá se, že USA oživily svůj takzvaný „pivot to Asia“ mnohem rychleji, než většina pozorovatelů očekávala, jak dokazuje provokativní cesta americké poslankyně Nancy Pelosiové na Tchaj-wan, která zdůraznila čínsko-západní rozměr světového povědomí a novou studenou válku.
Ať už jde o „zadržování“ Ruska nebo Číny, nepopiratelným trendem je, že USA agresivně rozdmýchávají potíže se dvěma hlavními světovými multipolárními vůdci jako součást své cynické strategie zbrojení chaosu po celém světě v naději, že zneužijí výsledné nepředvídatelné procesy k tomu, aby se držely na neurčito k jejich slábnoucí unipolární hegemonii. Tento destruktivní přístup k mezinárodním vztahům, nikoli demokratické znovusjednocení Krymu s Ruskem na jaře 2014 nebo nedávná vojenská cvičení Číny v Tchajwanském průlivu, je nejvíce přímo odpovědný za světovou destabilizaci.
Když se vrátím k hodnocení mluvčího Kremlu, je důležité, aby si jeho slova uvědomili lidé na Západě. Jejich vlády a média jim lhaly více než osm let, ale už začínají mít podezření, že něco není v pořádku poté, co poslední průzkum Gallupova ústavu prokázal, že doslova pouhé 1 % z nich označilo Rusko za „top téma“ v USA, přestože je neustále vedená propagace proti Rusku. Když se dozvědí, jak jejich země vyvolala „nejnebezpečnější situaci v Evropě od druhé světové války“, mohou alespoň přesně pochopit, co se děje a proč.
