The Swiss Connection: Jak Rusko přežívá tvrdé sankce

Moskva přestála západní sankce díky trvalému vývozu ropy a plynu a silnému rublu.

• JPM ustoupil od dřívějších předpovědí o 35% poklesu ruského HDP ve druhém čtvrtletí.
• Lví podíl ruských komodit se obchoduje přes Švýcarsko a jeho téměř 1000 komoditních společností.
• Putin před několika týdny označil válku na Ukrajině za „tragédii“ a tvrdil, že ekonomické sankce uvalené na jeho zemi „selhaly“. Jak se ukázalo, zrovna neblafoval.

Tři měsíce po nejtvrdších a nejlépe koordinovaných sankcích uvalených západními vládami se ruská ekonomika ukazuje jako tvrdý oříšek. Díky trvalému vývozu ropy a plynu a silnému rublu Moskva ustála západní sankce mnohem lépe, než se očekávalo.

V týdenním sdělení pro klienty zveřejněném v pondělí JPMorgan Chase uvedla, že průzkumy podnikatelské důvěry v zemi „ukazují na nepříliš hlubokou recesi v Rusku, a proto představují pro naše prognózy růstu proinflační rizika. Dostupné údaje proto neukazují na náhlý kolaps ekonomické aktivity, alespoň ne v tuto chvíli.

JPM také ustoupila od předchozích prognóz, že ruský HDP klesne o 35 % ve druhém čtvrtletí a o 7 % za celý rok 2022, a nyní očekává, že recese bude mnohem méně závažná.

Banka však poznamenala, že Rusko jistě pocítí dopady současných i potenciálních sankcí, a dodala, že ruská ekonomika by byla v mnohem lepší kondici, kdyby země nenapadla Ukrajinu.

Rubl se vrací na předválečnou úroveň

Možná působivějším důkazem odolnosti ruské ekonomiky je, jak rychle se měna země vzpamatovala z pádu na začátku roku. Navzdory spoustě energetických a finančních sankcí se rubl, ruská národní měna, překvapivě dobře zotavil, dokonce se vrátil na předválečnou úroveň.

Ve dnech bezprostředně následujících po nařízené invazi prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu se rubl okázale propadl a vůči americkému dolaru se propadl až o 30 %. Měna vypadala odsouzená k záhubě, protože západní země uvalily na Moskvu stále přísnější sankce, včetně opatření omezujících přístup Ruské banky k jejím obrovským měnovým rezervám. Někteří analytici dokonce varovali před nevyhnutelným bankrotem, protože Rusku došly dolary.

Rubl však neklesl na dno dlouho a zotavil se jen několik týdnů po svém největším poklesu. Na konci března se rubl začal postupně zotavovat; V polovině dubna jeho hodnota dosáhla 1 RUB = 0,013 USD, což je úroveň naposledy zaznamenaná v předvečer invaze. Rubl se aktuálně obchoduje za 0,016 USD, což je úroveň naposledy zaznamenaná v lednu 2020.

Jak lze toto zotavení vysvětlit?

Putinův požadavek, aby kupci ruského plynu platili v rublech, byl tour de force. Po počátečním odporu západní spotřebitelé plynu této poptávce stále více vyhovují. Například jeden z největších německých dovozců zemního plynu VNG nedávno otevřel účet u Gazprombank pro platby za ruský plyn za podmínek Moskvy.

Podle Marie Demertzis, zástupkyně ředitele Bruegel, bruselského ekonomického think-tanku, hrály platby EU za ruský plynovodní plyn velkou roli v podpoře měny.

Navzdory všem tvrdým slovům o vzdání se ruských energetických komodit se Rusku stále daří prodávat velké množství své ropy a plynu, protože někteří z největších světových obchodníků s komoditami nemají žádné výčitky ohledně financování Putinovy ​​válečné mašinérie.

Oleg Ustenko, ekonomický poradce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, písemně vyzval tyto čtyři společnosti, aby okamžitě zastavily obchodování s ruskými uhlovodíky, protože zisky z exportu financují moskevské nákupy zbraní a raket.

Podle údajů o sledování lodí a přístavech švýcarské společnosti Vitol, Glencore a Gunvor a singapurská společnost Trafigura nadále obchodují s velkými objemy ruské ropy a produktů, včetně nafty.

Vitol se zavázal, že přestane nakupovat ruskou ropu do konce tohoto roku, ale to je ještě daleko. Trafigura oznámila, že od 15. května přestane nakupovat ropu od ruské státní společnosti Rosněfť, ale stále může odebírat ruskou ropu od jiných dodavatelů. Glencore prohlásil, že neuzavře žádné „nové“ obchodní dohody s Ruskem. Skutečnost je však taková, že zatímco se skupina G7 zavázala zakázat nebo postupně ukončit dovoz ruské ropy a USA, Kanada, Spojené království a Austrálie zavedly úplné zákazy, EU to stále nemůže udělat, aby dosáhla pokroku, protože Maďarsko zakázat rukojmí. Mezitím Indie a Čína tvoří velkou část ruských ztrát.

Zlaté tele Švýcarska

Velká část viny leží na Švýcarsku. Lví podíl ruských komodit se obchoduje přes Švýcarsko a jeho téměř 1000 komoditních společností.

Švýcarsko je významným globálním finančním centrem s prosperujícím komoditním sektorem, přestože je daleko od všech světových obchodních cest, nemá přístup k moři, žádná bývalá koloniální území a žádné vlastní významné komodity.

Oliver Classen, mediální pracovník švýcarské nevládní organizace Public Eye, říká, že „tento sektor tvoří mnohem větší podíl na švýcarském HDP než cestovní ruch nebo strojírenský průmysl“. Podle zprávy švýcarské vlády z roku 2018 dosahuje objem obchodu s komoditami téměř 1 bilionu dolarů (903,8 miliardy eur).

Deutsche Welle oznámilo, že 80 % ruských komodit se obchoduje přes Švýcarsko, uvádí zpráva švýcarského velvyslanectví v Moskvě. Asi třetinu komodit tvoří ropa a plyn a dvě třetiny obecné kovy jako zinek, měď a hliník. Jinými slovy, dohody podepsané na švýcarských deskách přímo přispívají k udržení volného toku ruské ropy a plynu.

Vzhledem k tomu, že vývoz plynu a ropy je hlavním zdrojem příjmu Ruska a tvoří 30–40 % ruského rozpočtu, nelze úlohu Švýcarska v této válečné rovnici přehlédnout. V roce 2021 vydělaly ruské státní společnosti jen na vývozu ropy kolem 180 miliard dolarů (163 miliard eur).

I zde se bohužel Švýcarsko chovalo ke svému obchodu s komoditami dětskými rukavicemi.

Podle DW se s komoditami často obchoduje přímo mezi vládami a prostřednictvím komoditních burz. Lze s nimi ale také volně obchodovat a švýcarské společnosti se díky svému kapitálovému bohatství specializovaly na přímý prodej.

Při transakcích s komoditami používali švýcarští obchodníci s komoditami jako preferované nástroje akreditivy. Banka poskytne obchodníkovi úvěr a jako záruku obdrží dokument, který z ní činí vlastníka zboží. Jakmile kupující zaplatí bance, je dokument (a vlastnictví zboží) převeden na obchodníka. Tento systém poskytuje obchodníkům více úvěrových linek, aniž by museli kontrolovat jejich bonitu, a banka má hodnotu zboží jako záruku.

Jde o ukázkový příklad tranzitního obchodu, při kterém přes Švýcarsko proudí pouze peníze, ale skutečné suroviny se švýcarské půdy obvykle nedotýkají. Na stole švýcarských celních orgánů tak neskončí žádné podrobnosti o rozsahu transakce, což vede k velmi nepřesným informacím o objemu toků surovin.

Veškeré obchodování s komoditami je podhodnoceno a nedostatečně regulováno. Musíte se prohrabat, abyste sbírali data, a ne všechny informace jsou dostupné, řekla DW Elisabeth Bürgi Bonanomi, lektorka práva a udržitelnosti na univerzitě v Bernu.

Je zřejmé, že nedostatek regulace je velmi přitažlivý pro obchodníky s komoditami – zejména pro ty, kteří obchodují s komoditami těženými v nedemokratických zemích, jako je Demokratická republika Kongo.

Na rozdíl od finančního trhu, kde existují pravidla pro boj proti praní špinavých peněz a nezákonným či nezákonným finančním tokům a orgán dohledu nad finančním trhem, v současnosti nic takového pro obchodování s komoditami neexistuje, řekl ARD David Mühlemann, finanční a právní expert z Public Eye. .

Ani to se v dohledné době nezmění.

Požadavek na dozorový úřad pro surovinový sektor podle modelu finančního trhu, který vznesly mimo jiné švýcarské nevládní organizace Public Eye a švýcarská Strana zelených, zatím neuspěl. Thomas Mattern ze Švýcarské lidové strany (SVP) se vyslovil proti takové instituci a zdůraznil, že Švýcarsko by mělo zůstat neutrální: „Nepotřebujeme žádnou další regulaci, a to ani v sektoru surovin.“