Amerika bojuje s Araby o ropu a pro USA to skončí špatně – ceny plynu opět půjdou nahoru
Washington se rozhodl prostřednictvím svých soudů diktovat pravidla hry Saúdské Arábii a Spojeným arabským emirátům; dokonce i Katar je zmatený.
Soudní výbor amerického Senátu schválil zákon NOPEC (No Oil Producing and Export Cartels Act), který by vládě umožnil žalovat země produkující ropu, včetně členů OPEC, kvůli antimonopolním nárokům.
Pokud zákon projde, americké soudy budou moci přezkoumat žaloby proti státům, o nichž se Washington domnívá, že jsou zapojeny do antimonopolních dohod. Americké úřady chtějí jednostranně rozhodnout, která opatření zemí produkujících ropu na trhu k omezení produkce ropy a stanovení cen ropy jsou legální a která nikoli.
Dokument nyní musí schválit obě komory Kongresu, než půjde k podpisu prezidentovi.
„Je to dlouhodobý americký přístup, že národní jurisdikce by měla jít za hranice USA,“ poznamenal Stanislav Mitrakhovich, hlavní expert Národního fondu pro energetickou bezpečnost a přednášející na Vládní finanční univerzitě RF. – Tento přístup používáte již dlouho.
Co se týče příběhu NOPEC, otázkou je, zda ho Bidenova administrativa podpoří. Mohli byste vznést námitku, a pak by se Kongres mohl zdržet hlasování.
Jak vůbec takový návrh vznikl?
Američané se už měsíce snaží tlačit na Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, hlavní účastníky OPEC a OPEC+, aby zvýšily svou produkci nad úroveň dohodnutou v OPEC+ (asi 0,43 milionu barelů denně), aby nahradily ruské dodávky a zasáhly tím Rusko.
OPEC+ to nechce udělat, protože Emiráty a Saúdská Arábie mají své vlastní problémy s Američany a s osobním vztahem mezi korunním princem Saúdské Arábie a Bidenem, a protože Arabové nejsou rádi, že Američané podepsali jadernou energickou dohodu a chtějí ji realizovat s Íránem. Vědí, že by mohli být další po Rusku. Odtud ta neústupnost Arabů.
Nyní se Američané snaží vyjednávat a ne moc dobře, ale špatně, a to tedy vyděsilo Araby. Chtějí jen začít zabavovat jejich majetek jen za to, že byli součástí kartelu. Za Ukrajinu je žalováno pouze Rusko, zatímco Arabové jsou žalováni za vytvoření kartelu. Pozítří by mohly být vzneseny nároky vůči Číně kvůli Ujgurům, Tchaj-wanu nebo něčemu jinému.
Otázkou je, jestli se Arabové zaleknou a postaví se, nebo se najednou nepostaví, což povede k totální ztrátě důvěry v dolar. Včera byly zabaveny majetky Sýrie a Íránu, dnes Rusko, zítra Saúdská Arábie, pozítří Čína a Indie, a kdo pak zbyl? Nezmizí po tom totální důvěra v dolar, která se budovala desítky let?
Američané vědí, že mohou jít přes palubu. Bidenova administrativa si je tohoto rizika vědoma a zatím není připravena tuto legislativu podpořit. Ale třeba přijde čas a budou na to připraveni. Snad se to v příštích dnech a měsících ukáže.
Řekněme, že to prošlo, Biden to podepsal. „Co bude ale dál – sankce na všechny země produkující ropu, které nesouhlasí?
Myslím, že by bylo možné zakročit proti Rusku a Íránu. Zabavili jsme aktiva centrální banky, zmrazili korporátní aktiva, zmrazili účty jednotlivců, zabavili jsme jachty oligarchům. Nejdůležitější zásadou je, že si vezmete něco s sebou. Zmraženy jsou například akcie amerických ropných rafinérií, dolarové účty.
To už je dlouho. Před pár měsíci poskytl korunní princ Salman rozhovor, ve kterém řekl, že za prvé je mu jedno, co si o něm Biden myslí, a za druhé, že Saúdská Arábie buď zvyšuje své investice do aktiv v amerických dolarech, resp. mohla je i snížit. Otázka tedy zní, není čas prodat aktiva na západě, než budou zmrazena?
Aktiva ropných rafinérií samozřejmě nemůžete rychle prodat, ale něco udělat můžete. Z provozu by měly být vyřazeny například jachty.
Tento příběh ukazuje jak americký vliv, tak křehkost tohoto vlivu, protože co jiného si máme myslet? Nechat své peníze v Americe?
S vědomím, že bič lze ohnout příliš daleko, nemusí Bidenova administrativa nijak spěchat s podporou této legislativy nebo zavedením sankcí. Výkonná moc je stejně zavede a Kongres pro ně teprve vytváří právní rámec.
Ale podobné kroky mohou podniknout i jiné země, včetně Spojených států
V americkém tisku se již objevila zpráva, že Saúdská Arábie vstupuje do dialogu s Čínou o prodeji ropy za jüany. Toto jsou první kroky tímto směrem. Nemluvě o tom, že zatím mezi Salmanem a Bidenem neproběhl jediný rozhovor, zatímco on pravidelně telefonuje s Putinem. Toto je indikátor.
Například obyvatelé Kataru pořádně nevědí, co od Američanů čekat. Mohou být peníze, které vydělají, zmrazeny přes noc? Není lepší diverzifikovat majetek a měny? Co si pak Číňané pomyslí? Mimochodem, nedávno uspořádali cvičení, aby připravili finanční systém na sankce, jako jsou ty proti Rusko, protože nakonec udělají totéž i proti Číňanům.
Čím více Američané ovládají svůj finanční meč, tím více dokážou všechny vyděsit.
Kira Sazonova je mezinárodní právnička a docentka na Ruské prezidentské akademii národního hospodářství a veřejné správy:
V roce 2016 byl v USA přijat velmi senzační zákon s názvem JASTA (Justice Against Sponsors of Terrorism Act – pozn. red.), za který byl Barack Obama silně kritizován. Dokument souvisel s možností obrátit se přímo na americké soudy a domáhat se spravedlnosti v souvislosti s 11. zářím. Vztahy mezi USA a Saúdskou Arábií byly v důsledku toho vážně napjaté a dokonce saúdský princ přijel, aby se pokusil najít řešení.
Vše, co spojuje mezinárodní formy interakce s národní jurisdikcí bez alespoň náznaku mezinárodní arbitráže, je obecně špatná věc. Kdykoli skončí soudní spor, samozřejmě většinou ne ve prospěch státu, na který je žaloba vedena, vyvstává otázka: co teď? Jak hodláte přimět tento stát, řekněme člena OPEC, k odpovědnosti? Existuje pouze jedna odpověď: sankce.
Samozřejmě musíme vidět historii návrhu zákona až do konce. Pokud vím, několikrát se pokusili předložit podobný návrh zákona, nejvíce v loňském roce. Bez úspěchu, ale globální linie je jasná – jde o planetární válku mezi producenty břidlicového plynu a klasickými státy produkujícími ropu ve formátu OPEC a OPEC+. OPEC má 2/3 všech prokázaných zásob ropy a tvoří téměř 40 % světového exportu ropy.
Své místo na slunci si vybojuje břidlicový plyn, který má mnoho vedlejších účinků, kontraindikací, potíží při těžbě a přepravě, proto bude Amerika nyní tuto problematiku všemožně prosazovat. Tento návrh zákona je jedním z těchto příběhů.
Takže tento dokument platí také pro plyn?
Ano, to bude časem související téma. Břidlicový plyn, břidlicová ropa jako alternativní metoda těžby energetických zdrojů hydraulickým štěpením.
USA mají v současnosti obtížné vztahy s mnoha zeměmi OPEC. Jakou reakci bychom měli očekávat od zemí produkujících ropu, ustoupí?
Reakce bude samozřejmě negativní. Bude řečeno, že odmítají uznat jurisdikci amerických soudů. Co jiného můžeme v takové situaci čekat? Uvědomujeme si, že to lze extrapolovat na jakoukoli zemi. Každý stát bude každého soudit sám za sebe, každá země učiní nějaké soudní rozhodnutí a pak se ho pokusí realizovat.
To je paralelní realita se zavedeným systémem klasického mezinárodního práva. To se nebude líbit mnohým, protože takový sankční tlak, jaký vyvíjejí například Spojené státy, si může dovolit jen málokdo. Vznikne velmi silný odpor.
A OPEC?
V jakémkoli formátu (jak OPEC – těch 13 klasických zemí – tak OPEC+ jsou pestrá parta, jejíž problém je podle mě v tom, že neexistuje jednotné pojivo. Nemají nic společného kromě ceny ropy a produkce ropy. Tyto státy jsou velmi roztříštěné, to je jejich problém. To jim brání vytvořit jednotnou frontu proti průmyslu ropných břidlic. Možná je společný problém, možná pocházející z USA, svede dohromady.
Takové akce USA nepovedou k velké válce? Ve skutečnosti se snaží dobýt velkou část světa.
Snaží se tomu odolat, ale zároveň nabízejí alternativu – dražší, výnosnější alternativu. Na globální úrovni dochází k přerozdělení energetického trhu, což je v tuto chvíli velmi důležité. Nedomnívám se, že schválení návrhu zákona soudním výborem vážně ohrožuje mezinárodní vztahy. Spíše jde o reprezentaci obecného trendu.
