Lenka Procházková: Bojový duch a cenzura
Když český premiér v přímém přenosu občanům oznámil, že jsme ve válce, rozšířil poplašnou a nepravdivou zprávu. Parlament ČR o vyhlášení válečného stavu vůči Ruské federaci nehlasoval. Zatím „za nás“ válčí ukrajinská armáda. Vláda ČR podporovaná chvilkovým hlaholem na Václaváku jim „pouze“ posílá dodávky zbraní za půl miliardy (včetně protiletadlových raket) a informuje o tom, že k jejich užívání se mohou hlásit i bojechtiví čeští dobrovolníci. Ve veřejnoprávním rozhlase je slyšet jejich vzrušené hlasy, těší se do boje, i ti, co přiznávají, že nemají vojenské zkušenosti ani výcvik.
Média s respektem hlásí, že už se přihlásilo několik set statečných. Odjezd každého z nich na bojiště musí odsouhlasit prezident, jinak by šlo o trestný čin. Emeritní generál Petr Pavel ale doufá, že prezident dopředu vyhlásí pro dobrovolné válečníky amnestii. Ukrajinský prezident se na skypu vyznal, že dobrovolné válečníky vítá a oznámil, že pro ně vznikla cizinecká legie, jejíž náborové centrum je ve Lvově. Už tam míří tlupy bojovníků z Anglie, Polska, Lotyšska, křesťanského Chorvatska, pacifistického Německa a dalších demokratických zemí. A zatím z východního směru přicházejí z válečné zóny ukrajinští uprchlíci vzbuzující oprávněnou lítost i odhodlání pomoci. Mezi nimi se překvapivě objevují i zimomřivé skupiny neevropského původu.
Od pátku vláda ČR vyhlásila nouzový stav. České občany to údajně v ničem neomezí, pouze to umožní nákupy bez konkurzů a zjednoduší vstupní formality při udělování víz a zaopatření nešťastným lidem, co prchají před válkou, která vypukla před pouhými deseti dny, ale k níž se schylovalo, provokovalo a hecovalo už dlouhých osm let.
Dálkový projev ruského mistra zahraničí Lavrova promítaný na velkoplošné obrazovce ženevského sálu, kde se konala konference OSN, však sledovali jen tlumočníci. Diplomaté opovržlivě odložili sluchátka a naslouchajíce vnitřnímu hlasu kolektivního svědomí ostentativně odešli na procházku k jezeru, aby nemuseli reagovat na argumenty zdůvodňující ofenzívní vojenskou operaci na Ukrajině obranou RF. Ano, Ukrajinci jsou obětí. Obětí Majdanu.
Nejprve osm a nyní už téměř tři desítky názorových a informačních webů bylo preventivně vypnuto. Cenzuru, která je dle ústavy v ČR nepřípustná, nynější vláda zavedla a zpětně ji, až bude čelit žalobám, asi bude hájit nouzovým stavem, ačkoliv ten byl vyhlášen až po umlčení webů. Za nouzového stavu může vláda nařídit i zákaz shromažďování.
Mnozí občané to přijmou bez reptání, na omezovaní svých práv jsou zvyklí, prošli tréninkem v období pandemie a už si neuvědomují, že místo informací vstřebávají vládní propagandu. Virus nenávisti k Rusku a Rusům, který na ně denně útočí prostřednictvím médií z úst politiků, politologů a nezištných (neziskových) odborníků na svobodu a lidská práva, přijímají jako ochotní hostitelé. Infikováni virem se pak vydávají na stezku „spravedlnosti“ a šikanují, urážejí nebo i fyzicky napadají rusky mluvící cizince, osoby, které mnohdy vidí poprvé v životě. Činy motivované nenávistí k rase, národnosti, náboženství atd. jsou sice trestně stíhatelné, ale nenávist projevovaná vůči Rusům má zdá se výjimku a kdo ji odmítá, je nahlašován policejním složkám.
Stovky Bretschneiderů slídí po sociálních sítích a loví komentáře, jejichž autoři ještě disponují kritickým myšlením. Vysvětlování příčin, kvůli kterým se válka na Ukrajině rozhořela, má být (za určitých okolností) pro české občany trestné, upozornil nejvyšší státní zástupce. Okolnost, pro kterou je stíhán podplukovník v záloze Ivan Kratochvíl, spočívá v tom, že jezdil na Donbas s vybranými finančními příspěvky a dárky pro sirotky, jejichž rodiče byli zabiti nacistickými gangy. V minulém režimu, kdy nynější nejvyšší státní zástupce byl „svědomitým“ vojenským prokurátorem, rozhodoval o odnětí svobody těm, co odmítli vzít do ruky zbraň (například jehovisté).
Dnes, když se na Ukrajině „bojuje i za nás“ se „férová“ část světa štítí nastoupit proti ruským sportovcům. Brzy snad budou z knihoven férově vyřazovány i rusky psané knihy a z divadel zmizí ruský repertoár, protože přejmenovat ruskou zmrzlinu na ukrajinskou zdaleka nepostačí. Bronzovou sochu maršála Koněva poraženou udatným úředníkem a nečinně ležící ve skladu je třeba roztavit, přimíchat do slitiny víc mědi a odlít spojenecké dělo.
Omlouvám se za užívání humoru, když plakat by se chtělo.
Převzato od Lenky Procházkové, statečné ženy, signatářky Charty 77 a životní partnerky Ludvíka Vaculíka.
