Od Černého moře po východní Středomoří, nenarazíte na ruského medvěda – Nový geopolitický řád vzniká dechberoucím tempem

USA neměly šťouchat ruského medvěda. Teď je úplně vzhůru: Po Ukrajině si Rusové pravděpodobně vyčistí prostor se zahraničními útočníky ve východním Středomoří a Černém moři.

Když medvěda bodne banda otrhaných hyen, šakalů a malých hlodavců, stane se toto: Nový geopolitický řád vzniká závratnou rychlostí.

Od dramatického zasedání Rady bezpečnosti Ruské federace, přes lekci historie OSN od ruského prezidenta Vladimira Putina a následné narození dvojčat – lidové republiky Doněcká a Luhanská – až po výzvu odtržených republik, aby Putin vojensky zasáhl a zastavil Ty podporované NATO. Vyhnání ukrajinských bombardovacích a ostřelovacích sil z Donbasu byl bezproblémový proces probíhající rychlostí warpu.

To (jaderné) brčko, které medvědovi (skoro) zlomilo vaz – a donutilo ho vyskočit – byl komik a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který se vracel z rusofobií prosycené Mnichovské bezpečnostní konference, kde byl oslavován jako mesiáš, a řekl, že Budapešťské memorandum z roku 1994 by mělo být revidováno a Ukrajina by měla být jaderně vyzbrojena.

To by bylo ekvivalentem jaderného Mexika jižně od Hegemona.

Putin okamžitě postavil Odpovědnost chránit (R2P) na hlavu: americký konstrukt vynalezený k vedení válek byl předělán, aby zastavil zpomalenou genocidu v Donbasu.

Nejprve přišlo uznání dvojčat – Putinovo nejdůležitější zahraničněpolitické rozhodnutí od vstupu ruských stíhaček do syrského vzdušného prostoru v roce 2015. To byla předehra k dalšímu posunu: „zvláštní vojenské operaci… zaměřené na demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny“. jak to definoval Putin.

Kreml se až do poslední chvíle snažil spoléhat na diplomacii a vysvětloval Kyjevu imperativy nutné k zabránění heavy metalovému hromu: uznat Krym jako ruský poloostrov, vzdát se jakýchkoli plánů na vstup do NATO, přímá jednání s Baby Twins – anathema pro Američany od roku 2015 – a nakonec demilitarizace a prohlášení Ukrajiny za neutrální.

Kyjevští poskoci by balíček podle očekávání nikdy nepřijali – stejně jako by nepřijali hlavní balíček, na kterém skutečně záleží, totiž ruský požadavek na „nedělitelnou bezpečnost“.

Takže následek byl nevyhnutelný. Během mrknutí oka byly všechny ukrajinské síly mezi takzvanou linií dotyku a původními hranicemi Doněcké a Luhanské oblasti přeměněny na okupační armádu na územích spojenců Ruska, která Moskva právě slíbila chránit.

Vypadni – nebo jinak

Kreml a ruské ministerstvo obrany neblafovaly. Přesně na konci Putinova projevu oznamujícího operaci za pouhou hodinu Rusové přesnými střelami usekli hlavy všemu, co bylo ve vztahu k ukrajinské armádě důležité: letectvo, námořnictvo, letiště, mosty, velitelská a řídicí centra, celý turecký Bayraktar flotily dronů.

A nebyla to jen syrová ruská síla. Bylo to dělostřelectvo Doněcké lidové republiky (DPR), které ostřelovalo velitelství ukrajinských ozbrojených sil na Donbasu, kde se ve skutečnosti nacházelo celé ukrajinské vojenské velení. To znamená, že ukrajinský generální štáb okamžitě ztratil kontrolu nad všemi svými jednotkami.

To byl šok a hrůza proti Iráku před 19 lety, obráceně: ne pro dobytí, ne jako předehra k invazi a okupaci. Politicko-vojenské vedení v Kyjevě ani nestihlo vyhlásit válku. Zmrzlé a demoralizované jednotky začaly dezertovat. Totální porážka – za hodinu.

Zásobování Krymu vodou bylo okamžitě obnoveno. Pro dezertéry byly zřízeny humanitární koridory. Zbytky ukrajinských ozbrojených sil nyní zahrnují většinou přeživší nacisty z praporu Azov, žoldáky vycvičené obvyklými podezřelými z Blackwater/Academi a hromadu salafistických džihádistů.

Jak se dalo očekávat, západní média se již úplně zbláznila a označila incident za dlouho očekávanou ruskou „invazi“. Pro připomenutí, když Izrael běžně bombarduje Sýrii a když saúdský House of One běžně bombarduje jemenské civilisty, v médiích NATO se nikdy neobjeví ani písmeno.

V současné době Realpolitik připravuje možnou koncovku, jak řekl šéf Doněcka Denis Puschilin: „Speciální operace v Donbasu brzy skončí a všechna města budou osvobozena.“

Brzy můžeme být svědky zrodu nezávislého Novorossie– východně od Dněpru, jižně podél Azovského/Černého moře, jak ho Lenin v roce 1922 připojil k Ukrajině. Nyní by však byla plně spojena s Ruskem a tvořila by pozemní most do Podněstří.

Ukrajina by samozřejmě ztratila veškerý přístup k Černému moři. Historie si ráda zahrává: co bylo „darem“ Ukrajině v roce 1922, se může stát o sto let později darem na rozloučenou.

Nastal čas kreativní destrukce

Bude fascinující sledovat, co prof. Sergej Karaganov mistrovsky podrobně popsal jako novou Putinovu doktrínu konstruktivní destrukce a jak se to bude týkat západní Asie, východního Středomoří a širší trajektorie globálního Jihu.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, slavnostní sultán NATO, odsoudil uznání dvojčat jako „nepřijatelné“. Není divu, protože tím skončily všechny jeho propracované plány působit jako privilegovaný prostředník mezi Moskvou a Kyjevem během Putinovy ​​nadcházející návštěvy Ankary. Kreml – a také ministerstvo zahraničí – neztrácejí čas rozhovory se stoupenci NATO.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov měl nedávno velmi produktivní setkání se syrským ministrem zahraničí Faisalem Mekdadem. Minulý víkend Rusko hostilo velkolepou ukázku strategických raket (hypersonických a dalších) s ICBM Khinzal, Zircon, Kalibr, Yars, Iskander a Sineva – historická ironie, která se shoduje s Russophobia Fest v Mnichově. Paralelně prováděly lodě tichomořské, severní a černomořské flotily ruského námořnictva sérii průzkumných cvičení ponorek ve Středozemním moři.

Putinova doktrína privileguje asymetrické – a to platí pro blízké zahraničí i mimo něj. Putinova řeč těla v jeho posledních dvou klíčových intervencích naznačuje téměř maximální zoufalství. Jako by si spíše rezignovaně než radostně uvědomoval, že jediným jazykem, kterému neokonzervativci a „humanitární imperialisté“ z Beltway rozumí, je heavymetalový hrom. Rozhodně jsou hluší, němí a slepí k historii, zeměpisu a diplomacii.

Vždy si tedy můžete hrát s ruskou armádou – například zavedením bezletové zóny v Sýrii, abyste zabránili sérii návštěv pana Khinzala nejen v sešlém džihádistickém deštníku v Idlibu chráněném Turky, ale také  ti, kteří jsou chráněni Američany, podporující džihádisty na základně Al-Tanf poblíž syrsko-jordánských hranic. Koneckonců, všechny tyto exempláře jsou zástupci NATO.

Americká vláda neustále štěká o „územní suverenitě“. Kreml tedy žádá Bílý dům o plán, jak se odpoutat od Sýrie: Američané koneckonců nelegálně okupují část syrského území a způsobují další zmatek v syrské ekonomice tím, že kradou její ropu.

Ochromený šéf NATO Jens Stoltenberg oznámil, že aliance přehodnocuje své „obranné plány“. Pravděpodobně to znamená o něco víc než schovávání se za jejich drahými stoly v Bruselu. V Černém moři jsou stejně irelevantní jako ve východním Středomoří – protože USA zůstávají v Sýrii docela zranitelné.

Ruská základna Hmeimim v Sýrii je v současnosti domovem čtyř ruských bombardérů TU-22M3, z nichž každý je schopen nést tři protilodní střely S-32, které létají nadzvukovou rychlostí (4,3 Mach) a mají dolet 1000 km. Žádný systém Aegis je není schopen zvládnout.

Rusko také umístilo několik Mig-31 k v syrské pobřežní oblasti Latakia, vybavené hypersonickými khinzaly – více než dost na to, aby potopilo jakýkoli typ skupiny amerických hladinových lodí, včetně letadlových lodí, ve východním Středomoří. USA nemají žádné mechanismy protivzdušné obrany, které by měly byť jen minimální šanci je zachytit.

Pravidla se tedy zásadně změnila. Hegemon je nahý. Nová dohoda začíná obrácením struktury východní Evropy po studené válce na hlavu. Na řadu přijde východní Středomoří. Medvěd je zpátky, a je slyšet ho řvát.

Od Pepe Escobara: Je publicistou v The Cradle, hlavním redaktorem Asia Times a nezávislým geopolitickým analytikem specializujícím se na Eurasii. Od poloviny 80. let žil a pracoval jako zahraniční zpravodaj v Londýně, Paříži, Miláně, Los Angeles, Singapuru a Bangkoku. Je autorem mnoha knih; jeho poslední knihou je Raging Twenties.