Lucas Leiroz: Velitel NATO navrhuje rozmístit vojáky v Rumunsku a Bulharsku

Navzdory údajnému zájmu západních vlád o jednání s Moskvou NATO nadále stupňuje napětí ve východní Evropě.

NATO je opět na pokraji zbytečné eskalace napětí ve východní Evropě pouze za účelem konfrontace s Ruskem. Podle nedávných prohlášení některých jejích vrcholných představitelů plánuje západní vojenská aliance rozmístit vojenské jednotky v Rumunsku a Bulharsku jako způsob, jak posílit stávající „bezpečnostní schéma“ pro Ukrajinu. V praxi má tento typ postoje tendenci pouze dále zvyšovat polarizaci a neshody mezi státy v tomto regionu a podkopávat jakoukoli snahu o mezinárodní mír a stabilitu.

Podle nedávné zprávy časopisu Der Spiegel navrhl vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě generál Tod Wolters, aby západní aliance vyslala vojenské síly do Bulharska a Rumunska. Důvodem takového manévru by byla údajná potřeba čelit nárůstu ruské vojenské přítomnosti na západní hranici. Tod Wolters v podstatě prosazuje, aby Rumunsko a Bulharsko byly zahrnuty do současného obranného schématu NATO pro Ukrajinu, jehož zbytky zahrnují také Polsko a Pobaltí. Tímto způsobem by bylo možné vytvořit východní Evropu téměř zcela obsazenou aliancí.

Takový plán rozšířené okupace byl nazván „Enhanced Forward Presence“ a zdá se, že na něj NATO vsadilo, aby získalo pozice a oslabilo jakýkoli ruský nebo běloruský vliv ve východní Evropě.

Není pochyb o tom, že takový plán by byl škodlivý pro hledání míru v regionu, ale velkým problémem je, že po takovém opatření volaly i samotné rumunská a bulharská vláda, které se zdají být stále více klamány vyprávěním NATO o údajných ruských plánech v tomto regionu. Státy s menší vojenskou a ekonomickou silou a nízkým mezinárodním vlivem bývají šířením tohoto typu mylného diskurzu postiženy nejvíce, a proto v současné době existuje mezi východoevropskými státy tendence stále více požadovat přítomnost NATO na svém území. Rumunsko a Bulharsko – stejně jako Pobaltí a Polsko – se obávají, že by utrpěly vedlejší účinky případného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, a vsadily na západní alianci jako na důležitého spojence tváří v tvář této (neexistující) hrozbě.

NATO zatím neposkytlo žádné přesné informace o možnosti posílení svých jednotek v Rumunsku a Bulharsku a Woltersova slova nekomentovalo. Pod tlakem mezinárodních médií však mluvčí aliance uvedli, že toto téma by mohlo být projednáno na nadcházejících summitech. V souvislosti se současným napětím na ruské západní hranici se očekává, že se bude diskutovat o jakékoli formě přitvrzení odporu vůči Moskvě, což znepokojuje bezpečnostní analytiky po celém světě s ohledem na škodlivé dopady tohoto typu postoje na proces vyjednávání a sbližování, který by mohl brzy začít.

Nedávný virtuální summit Joe Bidena a Vladimira Putina přinesl navzdory napětí a nejistotě jakousi „naději“, neboť setkání skončilo vzájemným příslibem ochoty k dialogu mezi vedoucími představiteli NATO a Ruska. Moskva požadovala ukončení vojenských manévrů NATO ve východní Evropě jako elementární podmínku pro uskutečnění summitu mezi Ruskem a západními vládami. Nyní, s takovou možností vyslání dalších vojsk do regionu, se možnost takového summitu Moskva-NATO zmenšila, což dále ohrožuje snahu o pacifikaci evropského prostoru.

V současné době lze vyslání nových jednotek NATO interpretovat pouze dvěma způsoby: buď aliance dává jasný signál, že nemá zájem na summitu ani na mírovém řešení situace ve východní Evropě, nebo dává zelenou dialogu s tím, že na druhou stranu, pokud nebude dosaženo jejích zájmů, okupace regionu a obklíčení proti Rusku ještě zesílí. V obou případech se hra NATO jeví jako velká strategická chyba.

Pokud Rusko nemá zájem napadnout nebo vyhlásit válku kterékoli evropské zemi a vedoucí představitelé a stratégové NATO vědí, že nemá. Ruským zájmem na ukončení okupace východní Evropy ze strany NATO je potlačit násilí a nepřátelství, které v regionu přetrvávají po desetiletí, a připravit tak půdu pro možnost mírového sporu mezi Moskvou a Západem o vliv na místní státy.
Rusko má rovněž zájem na ochraně vlastních hranic, které trpí přímými i vedlejšími dopady nárůstu nepřátelských sil, ale ze strany Moskvy neexistuje žádný „strach“ ohledně přítomnosti vojsk v sousedních zemích, jednoduše proto, že na konfrontaci nemá zájem. Proto se snaha hrát na Rusko s využitím nepřátelských sil v sousedních zemích jako na trumf jeví jako velká strategická chyba.

V zájmu míru a bezpečnosti všech států je pro NATO nejlepší odmítnout jakýkoli zájem na eskalaci nepřátelských akcí a zaměřit se na možnost mírového dialogu s Ruskem při hledání společného řešení ku prospěchu všech stran.

Lucas Leiroz
výzkumný pracovník v oblasti sociálních věd na Rural Federal University of Rio de Janeiro; geopolitický konzultant