Klaus k situaci v Afghánistánu: Dnešní debakl potvrdil, že velmoci nemají přátele, ale pouze zájmy
Institut Václava Klause zveřejnil na svých stránkách stanovisko k situaci v Afghánistánu. Vítězství Tálibánu* a debakl západní intervence a udržované afghánské vlády podle něj potvrzuje dlouhodobou pozici, kterou institut zastává ohledně tohoto konfliktu.
Ve stanovisku se uvádí, že Institut Václava Klause patří k odpůrcům agresivního lidskoprávního intervencionismu a snah vnucovat západní představy vidění společnosti do zemí, které se kulturně výrazně liší a nejsou k tomu vhodné.
Porážku, kterou Západ utrpěl v Afghánistánu tak lze přičíst k řadě dalším v Iráku, Libyi, Sýrii a na Ukrajině.
„To jsou země, kde se Západ snažil bez jakýchkoliv skrupulí vměšovat do jejich vnitřních problémů, aby je nakonec zradil, opustil, nesplnil očekávání, na základě kterých v těchto zemích intervenoval a podporoval tu část společnosti, který se zdála být Západu nakloněna,“ stojí dál ve stanovisku.
Předání moci Tálibánu* bez ohledu na osud dosavadních spojenců je podle Klause mementem a varováním pro všechny, kteří se vydávají do rukou mocných a spoléhají na ně, a proto někdy zapomínají na vlastní bezpečnost.
„Dnešní debakl potvrdil, že velmoci nemají přátele, ale pouze zájmy. Neplatí to samozřejmě jen pro Afghánistán,“ píše se dále.
Podle institutu není překvapivé, že zvítězil Tálibán*, protože se k tomu podle něj schylovalo už několik let.
„To, že NATO a USA tento fakt zlehčovaly, je dalším důkazem jejich nepochopení afghánské společnosti. Je důkazem pokrytectví těch, kteří z dvě desetiletí trvající války masivně profitovali a měli na jejím prodlužování zájem bez ohledu na její skutečné výsledky,“ píše se ve stanovisku.
Podle Klause nebylo pravdou, že obyvatelé Afghánistánu Tálibán* odmítají. Kdyby tomu tak bylo, tak by Tálibán* nepostupoval tak lehce. To, jakou rychlostí došlo ke zhroucení loutkové prozápadní afghánské vlády, dokazuje, že v zemi neměla vůbec žádnou podporu.
„Vysoká morálka bojovníků Tálibánu* naopak potvrdila autentickou sílu odporu proti okupantům a pevné zakořenění Tálibánu* v zemi a jejích tradicích. To není překvapivé. Afghánistán se vrací k režimu, který odpovídá charakteru místní společnosti více než experimenty s exportem liberální demokracie. Nepřipusťme proto hysterické snahy zneužít afghánské situace k roztočení nové vlny masové migrace do Evropy,“ stojí dále ve stanovisku.
Podle Klause tato zkušenost ukazuje, že Západ nemá právo vnucovat komukoliv svoji vizi uspořádání společnosti. Připomíná také, jaké míře ostrakizace byli vystavováni ti, kteří se kriticky stavěli k angažovanosti NATO v Afghánistánu, v Iráku, v Sýrii nebo při vzrůstajícím napětí na Ukrajině.
„Současně afghánský debakl ukazuje, jak sporná byla snaha založit strukturu i tradice nově budované české armády na logice námezdního expedičního sboru bojujícího ve vzdálených konfliktech. Porážka Západu, jíž dnes v Afghánistánu přihlížíme, je také porážkou české zahraniční politiky a měli bychom být schopni si to aspoň jednou přiznat. A využít toho k zásadní reflexi. Zavazují nás k tomu i zbytečně zmařené životy 14 českých vojáků,“ uvádí se v závěru stanoviska Institutu Václava Klause.
