Meredith Oyen: Volby na Tchaj-wanu by mohly rozhodnout, zda dojde k čínské invazi
Tchaj-wanské průzkumy ukazují rostoucí podporu nezávislosti, protože čínský vůdce Xi opakuje, že ostrov by měl být „znovu sjednocen“ s pevninou
Když se budou sčítat hlasy v tchajwanských prezidentských volbách, nebude to jen 23,6 milionu obyvatel ostrova, kdo bude s napětím očekávat výsledky – v Pekingu a Washingtonu budou také některé ustarané tváře.
Volby 13. ledna 2024 jsou považovány za lakmusový papírek pro budoucnost vztahů mezi Tchaj-wanem a úžinou. Přichází v době, kdy je zpochybňován status quo ohledně Tchaj-wanu – oblasti, kterou Peking popisuje jako nedílnou součást „jedné Číny“.
Pokud tchajwanská úřadující, nezávislá strana zůstane u moci, čínský vůdce Si Ťin-pching může mít pocit, že nemá jinou možnost, než prosadit otázku znovusjednocení.
Na druhou stranu, pokud opozice zvítězí a bude souhlasit s Pekingem, že Tchaj-wan a pevnina jsou součástí „jedné Číny“, ale ne v otázce, kdo zemi vládne, může mít Peking pocit, že může být v této otázce trpělivější.
Před volbami Peking zesílil vojenská cvičení v Tchajwanském průlivu a jeho okolí jako zjevné varování pro tchajwanské voliče. Jedním z nejnovějších incidentů bylo, že Čína 6. ledna vyslala nad ostrov sérii balónů, což tchajwanská vláda považovala za hrozbu letecké dopravě a pokus o zastrašení.
Ve svém každoročním novoročním projevu Si Ťin-pching prohlásil, že „Čína bude určitě znovu sjednocena“, což vyvolalo mezinárodní obavy, že bude v případě potřeby pokračovat v této otázce vojensky.
Výsledek hlasování bude mít dopad i na Washington. Spojené státy udržují úzké vztahy se současným vedením Tchaj-wanu. Nedávné napětí v průlivu však zvýšilo riziko války.
Americké akce, které Peking vnímá jako provokace, jako byla návštěva tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu v roce 2022, vedly Čínu k eskalaci vojenských hrozeb v průlivu. To vedlo ke spekulacím, že trpělivost Číny pomalu ubývá a časová osa pro znovusjednocení se stále zkracuje.
Mezitím se objevily otázky, zda jsou USA schopny reagovat na čínskou agresi proti Tchaj-wanu; Přízrak války ve třetím regionu světa – po Ukrajině a Izraeli – znepokojuje vedení národní bezpečnosti ve Washingtonu.
Nezávislost na hlasování?
Tchajwanské prezidentské volby se zúžily na souboj tří kandidátů. Prvním kandidátem je současný viceprezident William Lai, kandidát Demokratické progresivní strany. DPP považuje Tchaj-wan za suverénní zemi a neusiluje o znovusjednocení s Čínou.
Laiovými vyzyvateli jsou starosta Nového Tchaj-pej Hou Yu-ih z Kuomintangu (KMT) a Ko Wen-je, bývalý starosta Tchaj-peje kandidující za středolevou stranu Tchaj-wanu (TPP). KMT podporuje myšlenku budoucího znovusjednocení s Čínou pod demokratickou vládou.
TPP kritizuje platformy DPP i KMT o vztazích mezi Tchaj-wanem a Čínou jako příliš extrémní a hledá střední cestu, která zachová status quo: Tchaj-wan, který je de facto suverénní, ale má silné ekonomické a kulturní vazby na Čínu.
Tchajwanský zákon stanoví, že během 10 dnů před volbami nelze zveřejňovat žádné průzkumy veřejného mínění. Ke 3. lednu, kdy byly zveřejněny poslední průzkumy, vedl Lai v průměru o 36 %, Hou o 31 % a Ko o 24 %.
Lai byl v průzkumech trvale napřed, což přimělo KMT a TPP, aby zvážily kandidaturu společně. Obě strany se však nedokázaly dohodnout a koaliční pokus selhal.
To se mohlo ukázat jako klíčové, protože spojení sil by bylo nejlepší šancí na zvolení kandidáta KMT – výsledek, který by zchladil napětí s Pekingem.
Tchajwanská demokracie
Ostrov Tchaj-wan je ovládán jako „Čínská republika“ od roku 1949, kdy KMT prohrála občanskou válku proti Čínské komunistické straně. ČKS založila Čínskou lidovou republiku na pevnině a KMT se stáhla na Tchaj-wan.
Po celá desetiletí se Čínská republika a Čínská lidová republika neshodovaly ve všech možných politických otázkách kromě jedné: obě vlády se shodly, že existuje pouze jedna Čína a Tchaj-wan je součástí Číny. Obě vlády chtěly sjednotit Tchaj-wan a pevninu – ale pod svou vlastní vládou.
Ačkoli to zůstává cílem v Pekingu i dnes, výhled pro Tchaj-wan se začal měnit.
Změna začala demokratizací Tchaj-wanu – procesem, který začal na počátku 90. let po desetiletích autokratické vlády. Po postupných přímých volbách do zákonodárného sboru, guvernérů a starostů se na ostrově v roce 1996 konaly první demokratické volby prezidenta.
Přestože Peking uspořádal vojenská cvičení v Tchajwanské úžině, aby narušil volby, držitel přidružený ke KMT zvítězil proti kandidátovi DPP s úzkými vazbami na tchajwanské hnutí za nezávislost.
O čtyři roky později vyhrál kandidát DPP a zahájil první ze dvou po sobě jdoucích období. V roce 2008 se k moci vrátil kandidát KMT. Od roku 2016 ale Tchaj-wan vede Tsai Ing-wen z DPP.
Napětí mezi oběma zeměmi má tendenci narůstat, když je DPP v úřadu, a poněkud se uklidňovat, když je u moci KMT. Není to proto, že by KMT v otázce statusu Tchaj-wanu souhlasila s Pekingem – strana vždy dávala najevo, že sjednocení je možné pouze pod její vlastní vládou a nikdy ne pod vedením komunistické strany v Pekingu. KMT však znovu opakuje myšlenku, že jejím cílem pro Tchaj-wan je případné sjednocení s Čínou.
V roce 1992 se zástupci KMT a ČKS setkali v Hongkongu a dosáhli „Konsensu z roku 1992“. Navzdory názvu se obě strany zcela neshodnou na tom, co to znamená. KMT potvrdil myšlenku jednotné Číny, ale zjistil, že neexistuje žádná dohoda o tom, jak by měla čínská vláda vypadat; Čínská lidová republika interpretovala konsenzus jako obhajobu Číny pod vládou ČKS.
Přesto se Konsensus z roku 1992 stal základem pro řadu opatření, která posílila vztahy mezi oběma stranami Úžiny a usnadnila Čínské lidové republice tolerovat vlády vedené KMT.
Nálada na nezávislost
Ačkoli spekulace o geopolitických důsledcích a čínské reakci na volby dominovaly celosvětovému zpravodajství o volbách, pro tchajwanské voliče je nezávislost jedním z několika zásadních problémů, kterým ostrov čelí.
Mnoho voličů vyjadřuje znepokojení nad rychlým růstem cen nemovitostí, stagnujícími platy, pomalým ekonomickým růstem a zvládáním pandemie Covid-19 ze strany úřadující strany.
Pokud jde o otázku nezávislosti samotné, tchajwanské průzkumy veřejného mínění ukazují plíživý trend směrem k pro-nezávislosti. V září 2023 téměř polovina tchajwanských voličů (48,9 %) podpořila nezávislost ostrova, zatímco 26,9 % podpořilo zachování status quo. Zmenšující se menšina – nyní pouhých 11,8 % – uvedla, že doufá v budoucí znovusjednocení.
Pokud DPP zůstane u moci, Peking by mohl pociťovat tlak na prosazení otázky znovusjednocení.
Si Ťin-pching vyzval, aby byla čínská armáda schopna úspěšné invaze na Tchaj-wan do roku 2027, ačkoli násilné znovusjednocení by mohlo zahrnovat kombinaci ekonomické blokády a vojenského tlaku.
Pokud ano, mohly by být v sázce americké závazky vůči Tchaj-wanu – spolu s důvěryhodností USA u jejich asijských spojenců. Prezident Joe Biden opakovaně prohlásil, že je připraven vojensky bránit ostrov před útokem z pevninské Číny.
Již v roce 2024 čelí Spojené státy dvěma významným konfliktům, které vyžadují jejich pozornost. Jak tchajwanští voliči odevzdali své hlasy – a jak reagují politici v Pekingu – by mohlo rozhodnout, zda je třetí válka více či méně pravděpodobná.
