Douglas MacGregor: Přijal by Izrael jadernou akci proti Íránu?

A byly by USA smeteny?

V srpnu 1961, kdy napětí mezi Washingtonem a Moskvou vrcholilo, napsal admirál Konstantin I. Derevjanko dopis premiérovi Chruščovovi. Chtěl upozornit Chruščova na to, co admirál popsal jako „jaderný romantismus“ sovětského generálního štábu. Admirálova slova mají stále sílu logiky a zdravého rozumu a jsou hodna naší pozornosti i dnes:

Na které planetě chtějí tito lidé [sovětský generální štáb] v budoucnu žít a na kterou zemi chtějí posílat své jednotky dobývat území?… Prostřednictvím tohoto nevybíravého masivního použití jaderných zbraní v malém a úzkém oblasti, jako je západní Evropa, bychom nejen… Nejen, že nejenže přijímáme miliony radioaktivně kontaminovaných civilistů, ale kvůli převládajícím západním větrům také radioaktivně kontaminujeme miliony našeho vlastního obyvatelstva po celá desetiletí – naše ozbrojené síly a populace socialistické země, včetně naší vlastní země až po Ural.

Podle nejmenovaného představitele americké vlády prezident Joe Biden řekl izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, že Spojené státy se nezúčastní protiúderu proti Íránu. To je vítaná zpráva.

Izrael nezvažuje operace proti Íránu nebo jinému státu, který by zpochybňoval izraelskou snahu o strategickou dominanci za použití výhradně konvenčních vojenských prostředků. Jinými slovy: pro izraelskou vládu je použití jaderné zbraně vždy předmětem diskuse. Základním odstrašujícím prostředkem Izraele zůstává jeho asymetrická jaderná schopnost.

Bezpodmínečná podpora Washingtonu pro jakoukoli akci, kterou si Netanjahu přál, učinila z Washingtonu spolupachatele izraelského záměrného vraždění a hladovění arabského obyvatelstva v Gaze a izraelského útoku na íránský konzulát v Sýrii, což je porušení mezinárodního práva. Tato kolaborativní podpora podkopává moc a autoritu amerického lidu.

Je na čase se zeptat, zda se národní zájem a zdravý rozum Američanů konečně promítají do formulování a provádění zahraniční politiky USA. Nikdo ve Spojených státech, Evropě nebo Asii nemá ekonomický, politický ani finanční prospěch z regionální války na Blízkém východě, která uzavírá Hormuzský průliv a potenciálně přináší přímou ruskou vojenskou intervenci na straně Íránu. Je také možné, že je Biden proti ničení životů v Gaze?

V této souvislosti je malou útěchou odhalení, že ministr obrany Lloyd Austin požádal svého izraelského protějšku Yoava Gallanta, aby předem informoval Spojené státy o možném izraelském protiútoku. Američané by neměli zapomínat, že Netanjahu má významný vliv na Hill a v mainstreamových médiích. Zákonodárci už spěchají poslat další miliardy do Izraele, zatímco hranice USA zůstávají otevřené, Američané umírají na otravu fentanylem, roste kriminalita a jsou unášeny děti.

Na odpověď na otázku, zda se zahraniční politika USA mění, je možná příliš brzy. A proč? Protože izraelská média informují, že na posledních dvou schůzkách izraelského válečného kabinetu se vášnivě diskutovalo, zda by měl být proveden velký útok na Írán. Takový útok by se pravděpodobně zaměřoval na íránské velitelské středisko, potenciální stanoviště raket dlouhého doletu, letecké základny, námořní základny a ropnou infrastrukturu. Na druhou stranu se údajně diskutovalo o izraelské reakci, která by mohla být více „měřena“, aby se zabránilo velkému regionálnímu konfliktu.

Američané vědí, že Írán se zaměřil na izraelská vojenská zařízení, nikoli na izraelské obyvatelstvo. A Írán nasadil jen malou část svého arzenálu a velmi málo svých nejnovějších zbraní. Hizballáh akci prakticky odseděl. I když se spekuluje, že byla poškozena dvě izraelská letiště a možná i zpravodajská základna na Golanských výšinách, na celé íránské operaci bylo něco teatrálního.

Nikoho to nepřekvapilo. Izraelské letectvo nebo jejich protějšky v americkém a britském letectvu rozhodně ne. Jak již bylo zmíněno, až na výjimky byla většina z více než 300 dronů a raket zachycena a sestřelena.

Írán přesto věděl, co je potřeba k přemožení izraelské a spojenecké protivzdušné obrany. Z toho můžeme usoudit, že v Teheránu také existovala touha vyhnout se eskalaci konfliktu. Představte si, co by se stalo, kdyby Írán během několika hodin nebo dokonce dní vypustil 1 500 dronů a 800 balistických střel. Írán jasně vyjádřil svůj postoj. Je to jednoduché: Írán může zničit Izrael. Teherán vytvořil nové podmínky odstrašení, které zvýhodňují Írán.

Írán prostřednictvím své mise OSN oznámil, že považuje záležitost izraelských útoků na své konzulární mise v Sýrii za uzavřenou. Ale nic se neřeší. Moc se toho nezměnilo. V Gaze hladoví milion lidí a Američané by měli očekávat, že izraelská kampaň vraždění a vysídlování v Gaze bude brzy obnovena.

V důsledku toho bude Netanjahu požadovat podrobení nebo zničení Íránu nebo jakékoli muslimské entity, která zpochybňuje strategickou dominanci Izraele. Pro Netanjahua je to pro Izrael věc existenčního významu. Přesto se USA k útoku na Írán nezavázaly. To je pro Netanjahua nepřijatelné a bude usilovat o to, aby Washington změnil svůj postoj.

Za těchto okolností by měl Washington očekávat, že Izrael použije všechny vojenské prostředky, které má k dispozici, včetně jaderných zbraní, aby zničil strategickou moc Íránu. Zničení íránských podzemních jaderných zařízení je již dlouho cílem.

Moskva však nebude tolerovat ničivý útok na Írán. Otázkou je, zda Biden bude takový útok tolerovat a bude nadále podporovat izraelské operace v Gaze. Možná by se měl Biden zastavit a přečíst si radu admirála Derevjanka z roku 1961 Chruščovovi, než odpoví.