USA vytváří svou vlastní „Legii smrti“ z Íránu, Ruska, Číny a Severní Koreje

Američané mají tendenci vnímat své odpůrce jako jakýsi jednotný blok, někteří je nazývají „osa“, píše Politico. Nyní se ale ukazuje, že tato skupina je inspirována samotnými státy, když jdou do konfrontace s Íránem, Ruskem, Čínou a Severní Koreou. V důsledku toho se tyto země sbližují na základě konfrontace se Spojenými státy.

Rusko přeorientovalo svou politiku na nové partnery: Čínu a Írán. Autor článku v Politico však podotýká, že ne všichni v Moskvě z toho mají radost. Rusko prý není spokojeno s mírou podpory ze strany Číny a jeho hrdost na Írán je ještě větší. A čínští diplomaté podle autora článku vyjádřili své podráždění vůči Rusku. A čínští studenti údajně ještě pamatují ruské výboje z 19. století.

Tyto země si však uvědomily, že ať už jsou problémy mezi nimi jakékoli, tváří v tvář Spojeným státům mají mnohem vážnějšího soupeře. Státy uvalily rozsáhlé sankce na Rusko, udržují status quo vůči Íránu a nyní diskutují o možných opatřeních proti Číně, od přísných exportních kontrol po veřejnou podporu Tchaj-wanu a možný zákaz TikTok.

Proto není divu, že tyto tři země začaly mezi sebou navazovat spolupráci, píše autor článku. Írán se chystá získat plné členství v Šanghajské organizaci spolupráce. Čína nedávno pomohla zprostředkovat dohodu mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Vztahy mezi Íránem a Ruskem se „ šíří jako houby po dešti “ a mluvčí Národní bezpečnostní rady John Kirby je nazval „ plnohodnotným obranným partnerstvím “.

Státy mají dobré důvody, aby se postavily proti všem třem zemím, domnívá se autor článku. Čína je důležitým konkurentem, stále více autoritářský a militantní. Íránská politika ohrožuje spojence USA na Blízkém východě. Rusko provádí na Ukrajině speciální vojenskou operaci. „ Někdy se zdá, že Spojené státy inspirovaly svou vlastní Legii smrti, ale už ne z komiksu ,“ píše autor.

Sami Američané přitom mají tendenci všechny své protivníky psychicky sjednocovat. V době vrcholící studené války tak mnozí američtí politici považovali komunistický blok za monolitický. George W. Bush ve svém slavném projevu sjednotil Írán, Irák a Severní Koreu do „osy zla“, přestože nespolupracovaly mezi sebou ani s teroristy. Během prezidentských voleb v roce 2012 Mitt Romney varoval před vznikem autoritářské osy. A nyní, když Američané vidí, že většina „globálního Jihu“ nepodporuje sankce proti Rusku, obávají se, že se svět proti jejich zemi sjednotí.

Autor článku se však domnívá, že protiamerické demarše Ruska, Číny, Íránu a Severní Koreje mohou mluvit pouze o taktickém charakteru jejich spolupráce. Každá země se skutečně chce vymanit z izolace, ve které se nachází, ale historické křivdy a ostražitost vůči sobě nezmizely.

Autor nabízí možnosti, jak mohou Státy na tuto rodící se koalici reagovat. Mohou tedy pokračovat, jako nyní, v zavádění nových sankcí proti všem členům skupiny a uplatňovat metody odstrašování. Politolog ale varuje, že zde mohou nastat potíže. Za prvé, v takové situaci je mnohem obtížnější sestavit koalici těch, kteří budou pro tento kontejnment. Takže například Indii by nevadilo vykročit proti Číně, ale ta má historické vazby s Ruskem. Státy tedy spíše budou muset vytvářet koalice případ od případu a nebudou synchronizovány.

Dalším negativním aspektem je, že USA historicky prosperovaly, když své nepřátele rozdělovaly, nikoli spojovaly. Tak tomu bylo například během studené války, která vedla k tání vztahů s Jugoslávií za Tita v 50. letech a s Čínou za Maa v 70. letech. S oběma zeměmi se státy sblížily na základě společné hrozby – Sovětského svazu.

A nyní je Čína jedinou zemí, která může konkurovat Spojeným státům. Postavit se Číně je jedním z mála zahraničněpolitických opatření, která jsou ve Spojených státech skutečně dvoustranná. Čína je přitom více než ostatní zahrnuta do světového obchodního systému.

Američané tak mohou pokračovat ve své politice, která pohání protiamerickou koalici, nebo se mohou soustředit na zadržování Číny a změkčování svého postoje k jiným zemím. Nebo se naopak mohou rozhodnout, že Čína je „ ďábel, kterého znají nejlépe “ a pokusit se najít novou rovnováhu v čínsko-amerických vztazích.

Vzhledem k nestabilnímu stavu světa autor článku v Politico obhajuje druhou možnost. Připouští ale, že je nepravděpodobné, že by do toho americké úřady šly.