Doug Bandow: Washington funí a bafá – ale jeho protivníci se netřesou

Reakce Severní Koreje na americké demonstrace síly je její vlastní, a to by mohlo být nebezpečné.

Severní Korea pokračuje v testování raket, zneklidňuje své sousedy a staví se proti politice USA. Začátkem října Pchjongjang odpálil dvě rakety krátkého doletu, což vyvolalo debatu v Radě bezpečnosti OSN.

Zdá se, že testovací program KLDR nabral zlověstný směr. Junnosuke Kobara z Nikkei Asia vysvětluje: „Režim Kim Čong-una zaměřuje pozornost na rakety, které se dostaly do sériové výroby, místo aby ukazoval svůj technologický vývoj pro nové zbraně.“

Tím, že se Pchjongjang chlubí svými válečnými schopnostmi, zvyšuje odstrašení a posiluje vojenský argument proti preventivnímu úderu Washingtonu proti severokorejským jaderným zařízením. Pchjongjang uvedl: „Test raketového odpalu KLDR je pravidelným a plánovaným krokem v sebeobraně k ochraně bezpečnosti země a regionálního míru před přímými vojenskými hrozbami USA, které přetrvávají více než půl století.“

Ve skutečnosti Pchjongjang napodobuje Spojené státy. Washington nedávno nasadil USS Ronald Reagan do severovýchodní Asie. Indo-pacifické velení vydalo po příletu letadlové lodi prohlášení, aby ujistilo bezpečnostní síly závislé na Washingtonu: „Závazky USA k obraně Korejské republiky a Japonska zůstávají nezměnitelné.“

New York Post uvádí: „Americká letadlová loď dorazila do Jižní Koreje v pátek poprvé za čtyři roky, aby se připojila k dalším vojenským plavidlům a poslala zprávu do Severní Koreje,“ uvedli úředníci.

Toto je známá taktika používaná Spojenými státy. Ani letadlové lodě nejsou jedinými posly Washingtonu. V roce 2017 vyslal Trump nad Jižní Koreu dva bombardéry B-1 se zaměřením na sever.

Ať už s takovým nasazením nebo bez něj, pravděpodobně neuplyne den, aby Kim nemyslel na ničivou sílu americké armády. Ve skutečnosti je to nejlepší vysvětlení pro severokorejský raketový a jaderný vývoj. Probíhající testy Severu jsou připomínkou potenciálně zapomnětlivých spojeneckých představitelů, že KLDR má nepřeberné množství jaderných zbraní a ještě více raket stále delšího doletu.

Severní Korea není jediným cílem amerických ambasád. Začátkem září Bidenova administrativa nasadila na Blízký východ dva B-52. B-52 schopné jaderných zbraní, jak zdůraznila armáda. „Hrozby vůči USA a našim partnerům nezůstanou bez odezvy,“ oznámil generálporučík Alexus Grynkewich. „Mise jako tato… demonstrují naši schopnost spojit síly, abychom odradili a v případě potřeby porazili naše protivníky.“

A tím myslel Írán.

Zdá se, že Washington si myslí, že vedení Íránu je ještě zapomnětlivější než vedení Severní Koreje. Pentagon zinscenoval podobný nadjezd v červnu. Před rokem použila Bidenova administrativa jako posla jiné letadlo. Agentura Associated Press uvedla: „Americké letectvo v neděli uvedlo, že přeletělo strategický bombardér B-1B nad klíčovými námořními úzkými hrdly na Blízkém východě se spojenci, včetně Izraele, uprostřed pokračujícího napětí s Íránem kvůli jeho jaderné dohodě se světovými mocnostmi Spojených států. je stále napadán.“

V lednu 2021 provedl Washington další dva průlety B-52. CNN vysvětlila: „Americká armáda odletěla dvěma bombardéry B-52 na Blízký východ… ze své základny ve Spojených státech – čtvrtý takový nálet a čtvrtá demonstrace síly amerického letectva za poslední dva měsíce poslat velvyslanectví do Íránu.“

Veřejnosti jsou dobře známé i návštěvy amerických letadlových lodí v regionu. USS Nimitz byla uvedena do provozu v dubnu 2020 a nahradila USS Abraham Lincoln, která byla nasazena v květnu předchozího roku. Na jaře 2020 mělo americké námořnictvo ve výzbroji dvě letadlové lodě. Generál Frank McKenzie, šéf centrálního velení, řekl, že varuje Írán a jeho zástupce, aby se nepokoušeli o reakci, která by ohrozila americké a koaliční síly nebo naše partnery.

Bohužel neexistuje žádný důkaz o tom, že by adresáti těchto vojenských zpráv byli zastrašováni rituálními demonstracemi moci. Dokonce i někteří bojovní analytici tímto přístupem pohrdají. Kathryn Wheelbarger a Dustin Walker, kteří sloužili v exekutivě i v zákonodárném sboru, poznamenali: „Rozmístění nejpokročilejších a nejnákladnějších amerických konvenčních sil na Blízký východ v reakci na jakoukoli potenciální provokaci není efektivní ani udržitelnou cestou, jak Írán odradit od jeho špatné chování. Pokračování v tomto přístupu plýtvá penězi daňových poplatníků, oslabuje vojenskou připravenost a připravuje USA o operační síly, které potřebují, aby mohly konkurovat a odradit Čínu a Rusko.

David B. Larter z Defense News vyjádřil podobné obavy: „Existuje dostatek důkazů, že rozmístění odvádí síly od operací zaměřených na odstrašení Číny a Ruska – něco, na co by se USA měly zaměřit podle své národní obranné strategie.“ Kromě toho [analytici] řekli Defense News, že udržení dvou letadlových lodí v regionu nestojí za vysokou daň, kterou si vyžádá připravenost námořnictva, a dodali, že provádění takové strategie přinese těžce vydobyté zisky připravenosti z posledních let anulovat.

Známkou marnosti je skutečnost, že tyto operace nikdy nevedou k vojenské akci. To by samozřejmě mohlo znamenat dokonalé odstrašení. To se však zdá nepravděpodobné. Pokud by bylo odstrašování dokonalé, alespoň by nebylo potřeba neustále posílat lodě a letadla. Ještě důležitější je, že aktivity Teheránu a Pchjongjangu, které Washington a jeho spojenci považují za různorodé, rušivé a ohrožující, nevykazují žádné známky poklesu.

Samozřejmě je těžké dokázat opak. Severní Korea však zůstává lidskoprávní hrůzou, pokračuje v štvaní proti svým sousedům a odmítá mluvit s Washingtonem při vývoji jaderných zbraní a rozšiřování svého raketového arzenálu. Teoreticky by to mohlo být horší, ale Pchjongčchang se nezdá být příliš brzděný.

Írán také ukázal málo důkazů o účinném odstrašování. Přestože Trump a ministr zahraničí Mike Pompeo v Íránu vystupovali jako drsní hoši, v reakci na zvýšenou jadernou aktivitu a útoky na americkou ambasádu v Iráku a Saúdské Arábii, narušení tranzitu ropy v Perském zálivu a další provokace tentokrát udělali jen málo.

Je tu další, možná ještě větší problém. Jak se americké vojenské postupy na Blízkém východě nebo v Asii stávají stále významnějšími, zdá se, že Washington přebírá větší odpovědnost za bezpečnost v těchto regionech. Několik vlád uvedlo, že chtějí, aby spojenci udělali více. Proč by ale státy závislé na americké obraně měly jednat, když břemeno nesou USA? Bohužel Američané posílají zprávu přátelům i nepřátelům, a v tomto případě ne pozitivní.

Vysílání amerických letadel a lodí se stalo preferovanou politikou Washingtonu, jak ukázat odhodlání. Ve skutečnosti jsou tyto operace plýtvání a pravděpodobně podkopou americkou bezpečnost. Je čas, aby vlády USA změnily kurz a podpořila podstatu nad symbolikou.