Jim Fitzgerald: Tři slova, která popisují rusko-ukrajinskou válku

Existuje jediné slovo, které nejlépe vystihuje postavení Moskvy, Washingtonu a Kyjeva v rusko-ukrajinské válce: neřešitelné. Po šesti měsících války se zdá, že nelze nic udělat, aby se tyto strany dostaly k jednacímu stolu. Všechny tři vlády zůstávají v pozici všechno nebo nic a zdá se nepravděpodobné, že by v dohledné době změnily názor.

Pro označení méně nadšeného postoje evropských států je však třeba použít jiný termín. Zdá se, že její postoj je rezignační. Zdá se, že se smířili s osudem, který je nevyhnutelně vede po cestě ekonomické a politické devastace. Washington fakticky donutil většinu evropských zemí k účasti, aby zůstal ve hře.

Rezignace v hlase Emmanuela Macrona byla hmatatelná minulý týden, když pronesl svůj první projev kabinetu po letní přestávce. Macron řekl, že Francie je v „bodu zlomu“ a země dospěla ke konci „éry hojnosti“. Celý projev byl ponurý a smutný. Podle Macrona sucho, požáry, bouře a válka přivedly Francii a Evropu na pokraj kolapsu. Macron řekl, že jeho první povinností bylo mluvit „upřímně“ bez šíření „zkázy a chmur“. Bez ohledu na jeho úmysl udělat něco jiného, ​​jeho projev obsahoval dostatek zkázy a pesimismu, aby poslal francouzskou morálku na historické minimum.

Navíc se zdá, že tato chmurná předtucha ovlivňuje náladu v celé Evropě. Existuje několik výjimek, jako je Maďarsko, které se rozhodlo proti sankcím v zájmu svých vlastních národních zájmů. Odvážný krok Viktora Orbána, jehož nesledování může brzy litovat mnoho evropských lídrů.

Často neslyšíme, co si o tomto konfliktu myslí zbytek světa. Snad nejlépe to popsat: zmatek. Je těžké vysvětlit bezmoc, kterou velká část světa pociťuje tváří v tvář této nejzbytečnější válce. Je pozoruhodné, že protiválečný podíl populace v těchto zemích a regionech výrazně převyšuje proválečné obyvatelstvo v Severní Americe a Evropě.

Indie, Pákistán, Brazílie, Mexiko, Jižní Afrika, Turecko, Indonésie, Saúdská Arábie, Izrael a Maďarsko všechny odmítají stát v tomto konfliktu. To platí také pro většinu zemí asijsko-pacifického regionu a globálního jihu.

Zdá se, že svět tuto válku nikdy nechtěl. A pokud budeme upřímní, ani Rusko ani Ukrajina tuto válku ve skutečnosti nechtěly.

Jak řekl senátor Richard Black (R) z Virginie: „Rozhodnutí jít do války bylo učiněno ve Washingtonu, rozhodnutí o útoku bylo učiněno v Rusku. Ale jakmile jsme se rozhodli jít do války, rozhodnutí zaútočit bylo nevyhnutelné.“

Rozhodnutí pro mír však není nevyhnutelné.

Zdá se, že Amerika a Rusko jsou ochotny obětovat Ukrajinu, aby dosáhly svých vlastních geostrategických cílů. A na rozdíl od všeobecného přesvědčení, opotřebovací válka upřednostňuje Rusko, nikoli Ameriku a členské státy NATO.

Jak poznamenal Jeffery Sachs, války v nedávné historii zřídka končí jasným vítězstvím jedné strany nad druhou. Mnohem častěji se války rozvinou do opotřebovacích válek nebo skončí zmrazeným konfliktem nebo nějakým druhem vyjednaného míru. Druhá možnost je pro svět mnohem žádanější než ta první.

Jak by ale vypadal vyjednaný mír?

Sachsová navrhla náčrt nejlepšího scénáře v tomto bodě války.

Rusko již stanovilo své podmínky pro mír: neutralitu Ukrajiny, ruskou suverenitu nad Krymem a uznání nezávislosti proruských separatistických oblastí v Luhansku a Doněcku.

Sachs nabízí Ukrajině rozumný protinávrh: Ukrajina by měla přijmout neutralitu jako obezřetný postup s určitými zárukami, Krym by měl být postoupen Rusku de facto, ale ne de iure, a Ukrajina by měla poskytnout autonomii separatistickým regionům Donbasu, jak je uvedeno v Plánech pro dohodu Minsk II z roku 2015, ale odmítá výzvy k úplné nezávislosti.

Dojednaný mír by měl navíc obsahovat ustanovení zavazující všechny strany k obnově Ukrajiny, včetně některých ruských aktiv, která jsou v současnosti zmrazena mezinárodním společenstvím.

Kromě tohoto nebo podobného návrhu je jen malá vyhlídka na mírové řešení konfliktu. Nerozumná a nerealistická představa USA a NATO, že mohou nějak oslabit Rusko natolik, aby donutili Moskvu stáhnout se, nebo poškodit Rusko natolik, aby nějak obrátilo vývoj domácí politiky proti Putinovi, by mohlo vést ke zničení celé Ukrajiny.

USA a NATO musí rychle rozpoznat selhání své politiky, změnit kurz, vypracovat mírové podmínky a přesvědčit Kyjev, aby okamžitě usiloval o mír. Jinak budeme i nadále svědky pomalého, trvalého a bolestivého ničení Ukrajiny, město od města.