Mohla by to být velmi dlouhá stávka

Odborová organizace strojvedoucích GDL požaduje vyšší mzdy a tvrdí, že stávka je nevyhnutelná. Určitě to nebylo nevyhnutelné, nicméně toto rozhodnutí má určitou logiku. Konkrétně se jedná o logiku nadlimitní soutěže, která úzce souvisí se zákonem o jednotě kolektivního vyjednávání. U Deutsche Bahn byla již v loňském roce uzavřena kolektivní smlouva konkurenčního odborového svazu EVG. Tato kolektivní smlouva zohlednila hospodářský propad zaviněný pandemií, která způsobila obrovské ztráty příjmů železnic ve výši sedmi miliard eur.

Šedesátiletý Wolfgang Schroeder je politolog a odborník na vztahy s odbory. Vyučuje a bádá na vědeckém ústavu Wissenschaftszentrum Berlin a na univerzitě v Kasselu. Od listopadu 2009 do února 2014 byl státním tajemníkem na ministerstvu práce, sociálních věcí, žen a rodiny spolkové země Braniborsko.

Odborový předák Claus Weselsky obviňuje vedení železnice z vyděračské mentality, když „prostým“ zaměstnancům vnucuje reálné snížení mezd. Jsou na tom zaměstnanci železnic opravdu tak špatně? Schroeder na to odpovídá, že urážky vedení sledují určitou mobilizační strategii, která říká, že ti nahoře jsou zkorumpovaní a nezajímají je zájmy těch, kteří skutečně pracují. Do jaké míry je to pravda, nebylo dosud veřejně empiricky prokázáno. Liší se tedy od posledního kola kolektivního vyjednávání platy představenstva a zaměstnanců?

V tomto ohledu se v současnosti jedná spíše o emocionálně-populistickou debatu, což je pro GDL důležité, aby mobilizovala své lidi. Na veřejnosti je šéf GDL Weselsky často vnímán jako agitátor, který odrazuje lidi tvrdou rétorikou a maximálními požadavky. Právě proto je příznivci GDL dobře přijímán, že svou rétorikou a mobilizací toho pro své sdružení v minulosti již hodně dokázal, což se se nyní opět projevilo na základě výsledků hlasování. Mezi členy GDL má rozhodně silnou podporu. V tomto ohledu je nekorunovaným králem železničářů, kteří se cítí být součástí GDL, což je pro odborového předáka nejdůležitější, že má podporu vlastních členů.

Pro Schroedera je to základ konfliktu, protože zákon o jednotkách kolektivního vyjednávání stanoví, že kolektivní smlouvu pro příslušnou oblast může uzavřít pouze unie, která je většinovou. GDL se proto snaží získat větší vliv, podle vlastního hodnocení to dokáže jedině tak, že zaútočí na druhý svaz, dosáhne lepších titulů a stane se tak pro zaměstnance atraktivnější a získá tak více členů. To je logika, kterou zákon ukládá, pokud neexistuje jasná dělba práce mezi odbory. V tomto ohledu je přístup GDL logicky srozumitelný ze struktury zákona o sjednoceném kolektivním vyjednávání. Podle Schroedera tak vznikla skutečná válka uvnitř společnosti Deutsche Bahn – německých drah.

Tyto dvě skupiny jsou vůči sobě v mnoha oblastech nepřátelské, což samo o sobě má dopad na každodenní pracovní vztahy a v tomto ohledu jde o zničující otravu podmínek, z kterého vznikl obrovský problém. Dosud nebylo možné dosáhnout větší spolupráce mezi oběma odbory, poukazuje Schroeder, protože při sporech kolektivního vyjednávání obvykle dochází ke konfliktu mezi zaměstnavateli a zaměstnaneckými organizacemi. Primárně dochází ke konfliktu mezi dvěma skupinami zaměstnanců, přičemž řízení železnic si nyní vyžaduje poskytováním pobídek na podporu spolupráce mezi odbory. Jedním ze způsobů, který mnohokrát selhal, je však regulovat, kdo je zodpovědný a k tomu se musí také ponechat prostor k přežití. Stávka tak obdržela do značné míry negativní reakci veřejnosti. Schroeder v rozhovoru pro Tagesschau poukazuje, že je to jako fotbal, tedy důležité je to na hřišti, ne v hledišti diváků.

Dokud zaměstnanci železnice, kteří jsou organizováni v GDL, zůstanou svému odboru loajální, téměř se nemusí bát veřejnosti. GDL se prostě musí ujistit, že to nepřetáhne, jinak se v určitém okamžiku dynamika přenese z publika na náměstí. Poté začnou být zaměstnanci železnice neklidní, což by nemělo vliv pouze na ochotu zasáhnout, ale také na další roli GDL ve skupině. Té se podařilo dát svým členům jasně najevo že jde o existenční konflikt, z čehož může být velmi, velmi dlouhá stávka. K tomu lze jen dodat, že pro nás by to bylo velmi nepříjemné, jak ukazuje současná situace, kdy cesta na železnici končí v Drážďanech. Dvoudenní stávka plánovaně sice skončila v ranních pátečních hodinách, ale příští týden se DGL bude radit jak pokračovat dále v prosazování svých požadavků.

Stávka na železnici je také tématem, ve kterém se noviny zabývají otázkou, zdali je tato protestní akce skutečně nutná, a pokud ano, musí to být právě teď? HANDELSBLATT komentuje: „Požaduje se o 3,2 procenta vyšší mzdy, nabízí se o 3,2 procenta vyšší mzdy. Pokud stojíte na trati, protože váš vlak nejede, můžete si položit otázku, zda je stávka strojvedoucích opravdu nutná. Kolektivní vyjednávání je vždy složité ve svých detailech. Současný spor o kolektivní smlouvu na železnici se týká také jízdních dob, problematiky důchodů, přestávek na odpočinek zaměstnanců a mnoha dalších věcí. Zároveň však vedoucí představitel GDL Claus Weselsky touto protestní akcí překročil červenou čáru. I když je právo na stávku velkým dobrem, začít s ní uprostřed stále probíhající pandemie je nehoráznost.“

MÄRKISCHE ODERZEITUNG z Frankfurtu nad Odrou naopak považuje stávky za oprávněné, ale klade si otázku, jak je to možné „že zvládnutelný počet stávkujících hluboce narušuje fungování celé země. Aby se takovým věcem zabránilo, měly by být železnice pod kontrolou státu. Tam, kde dříve jezdili vlaky státní zaměstnanci, kteří nesměli stávkovat, nyní působí normální dělníci. To však znamená, že dokud se privatizace železnic nezvrátí, je třeba stávky vydržet bez ohledu na to, jak jsou otravné.“