{"id":119381,"date":"2026-10-26T00:23:35","date_gmt":"2026-10-25T23:23:35","guid":{"rendered":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/?p=119381"},"modified":"2026-10-25T14:22:58","modified_gmt":"2026-10-25T13:22:58","slug":"mounir-kilani-svet-ktery-pokracuje-bez-nas","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/2026\/10\/26\/mounir-kilani-svet-ktery-pokracuje-bez-nas\/","title":{"rendered":"Mounir Kilani: Sv\u011bt, kter\u00fd pokra\u010duje bez n\u00e1s"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n

N\u011bkdy se \u010dlov\u011bk po dlouh\u00e9 nep\u0159\u00edtomnosti na n\u011bjak\u00e9 m\u00edsto vr\u00e1t\u00ed.<\/span><\/p>\n

Vrac\u00edme se do ulice, kterou jsme kdysi znali. Fas\u00e1dy jsou st\u00e1le tam, n\u011bkter\u00e9 zm\u011bnily barvu, jeden obchod zav\u0159el, jin\u00fd otev\u0159el. Kav\u00e1rna, kde jsme se d\u0159\u00edve zastavovali, mo\u017en\u00e1 st\u00e1le existuje. Pozn\u00e1v\u00e1me terasu, stoly, vchod. Ale tv\u00e1\u0159e se zm\u011bnily. \u010c\u00ed\u0161n\u00edk u\u017e nen\u00ed stejn\u00fd. \u0160tamgasti jsou pry\u010d. Sedneme si, objedn\u00e1me si k\u00e1vu. Pak za\u017e\u00edv\u00e1me pocit, kter\u00fd se t\u011b\u017eko vysv\u011btluje: jsme sice na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b, ale u\u017e nejsme tak docela na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/span><\/p>\n

Nic velkolep\u00e9ho se nestalo. Ulice nezmizela. B\u011bhem na\u0161\u00ed nep\u0159\u00edtomnosti lid\u00e9 p\u0159ich\u00e1zeli, jin\u00ed odch\u00e1zeli, p\u0159\u00edb\u011bhy za\u010d\u00ednaly bez n\u00e1s a jin\u00e9 kon\u010dily.<\/span><\/p>\n

Sv\u011bt na n\u00e1\u0161 n\u00e1vrat ne\u010dekal.<\/span><\/p>\n

Co se zm\u011bn\u00ed, ani\u017e by se vydal zvuk<\/span><\/strong><\/h3>\n

M\u00e1me tendenci v\u011b\u0159it, \u017ee n\u00e1m m\u00edsta tak trochu pat\u0159\u00ed. Ne pr\u00e1vn\u011b, ale proto, \u017ee jsme tam n\u011bco za\u017eili. Ulice nen\u00ed jen sled fas\u00e1d. Je to cesta, kterou jsme se dostali dom\u016f, prodava\u010d, kter\u00fd n\u00e1s poznal, hlas, kter\u00fd jsme sly\u0161eli z okna, lavi\u010dka, kde jsme se n\u011bkdy bezd\u016fvodn\u011b zastavili.<\/span><\/p>\n

U\u017e nevid\u00edme jen v\u011bci. Zvyky, sch\u016fzky, na kter\u00e9 jsme nakonec zapomn\u011bli, se mo\u017en\u00e1 nikdy neuskute\u010dnily: to v\u0161e tvo\u0159\u00ed sv\u011bt, jeho\u017e p\u0159\u00edtomnost si u\u017e sotva v\u0161\u00edm\u00e1me.<\/span><\/p>\n

Pak jsme pry\u010d. P\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, p\u00e1r let. Odch\u00e1z\u00edme do pr\u00e1ce, k n\u011bkomu se p\u0159id\u00e1me, n\u011bkde jinde za\u010dneme znovu. Co m\u011blo trvat rok, n\u011bkdy trv\u00e1 deset. V\u00edme, \u017ee se v\u011bci m\u011bn\u00ed, ale zm\u011bnu si p\u0159edstavujeme jako s\u00e9rii \u00faprav: fas\u00e1da se posouv\u00e1, j\u00e1dro z\u016fst\u00e1v\u00e1. Pohybujeme se vp\u0159ed a spol\u00e9h\u00e1me se na to, co zn\u00e1me.<\/span><\/p>\n

\u010cas prom\u011b\u0148uje vztahy, kter\u00e9 d\u00e1valy m\u00edst\u016fm smysl. Jednoho dne u\u017e tam \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu jsme cht\u011bli n\u011bco \u0159\u00edct, nen\u00ed. \u010c\u00edslo, kter\u00e9 jsme znali nazpam\u011b\u0165, u\u017e nikam nevede. D\u016fm, do kter\u00e9ho jsme d\u0159\u00edve vstupovali bez klep\u00e1n\u00ed, ob\u00fdvaj\u00ed ciz\u00ed lid\u00e9. D\u011bti, kter\u00e9 jsme zanechali po sob\u011b, se staly dosp\u011bl\u00fdmi, s vlastn\u00edmi vzpom\u00ednkami a zvyky.<\/span><\/p>\n

Nejen\u017ee jsme prome\u0161kali ud\u00e1losti. Prome\u0161kali jsme formov\u00e1n\u00ed jin\u00e9 reality.<\/span><\/p>\n

Nejsme uprost\u0159ed p\u0159\u00edb\u011bhu<\/span><\/strong><\/h3>\n

Tato jin\u00e1 realita n\u00e1m nepat\u0159\u00ed. D\u016fm, kde jsme \u017eili dvacet let, se m\u016f\u017ee pro ty, kte\u0159\u00ed ho ob\u00fdvaj\u00ed po n\u00e1s, st\u00e1t pouh\u00fdm obydl\u00edm. Strom, pod kter\u00fdm jsme vyr\u016fstali, m\u016f\u017ee b\u00fdt pok\u00e1cen, ani\u017e by kdokoli v\u011bd\u011bl, co p\u0159edstavuje. Star\u00e1 fotografie nalezen\u00e1 v \u0161upl\u00edku m\u016f\u017ee uchovat tv\u00e1\u0159 n\u011bkoho, jeho\u017e jm\u00e9no u\u017e nikdo nedok\u00e1\u017ee vyslovit.<\/span><\/p>\n

M\u00e1m jednoho. Nepamatuji si, kdo to je.<\/span><\/p>\n

Ale nic z toho jim ne\u0159\u00edk\u00e1, co jsme za\u017eili. Mohli by b\u00fdt obvin\u011bni z lhostejnosti. Nemaj\u00ed d\u016fvod vid\u011bt na t\u011bchto m\u00edstech to, co jsme zanechali po sob\u011b. Sv\u011bt se n\u00e1m nestal lhostejn\u00fdm: nikdy nebyl organizov\u00e1n kolem na\u0161ich vzpom\u00ednek. Prost\u011b jsme si na \u010das zam\u011bnili na\u0161i zku\u0161enost se sv\u011btem samotn\u00fdm.<\/span><\/p>\n

A n\u011bkter\u00e9 ztr\u00e1ty nejsou na fotografi\u00edch viditeln\u00e9. M\u016f\u017eeme naj\u00edt stejn\u00fd d\u016fm, stejnou zahradu, n\u011bkdy dokonce i stejn\u00e9 lidi. P\u0159esto se to, co n\u00e1s s t\u011bmito m\u00edsty, s t\u011bmito lidmi spojovalo, zm\u011bnilo. Vypr\u00e1v\u00edme stejn\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy, zmi\u0148ujeme stejn\u00e1 jm\u00e9na, ale na\u0161i poslucha\u010di si je nepamatuj\u00ed stejn\u00fdm zp\u016fsobem. N\u011bkte\u0159\u00ed zapomn\u011bli. Jin\u00ed si svou historii zrekonstruovali jinak. Ti nejmlad\u0161\u00ed nikdy neza\u017eili to, o \u010dem mluv\u00edme.<\/span><\/p>\n

Pam\u011b\u0165 tedy nen\u00ed \u00fazem\u00edm sd\u00edlen\u00fdm jednou prov\u017edy: transformuje se, vzdaluje se a n\u011bkdy nakonec p\u0159estane spojovat ty, kte\u0159\u00ed ji spole\u010dn\u011b budovali.<\/span><\/p>\n

Generace ne\u017eij\u00ed ve stejn\u00e9m sv\u011bt\u011b<\/span><\/strong><\/h3>\n

R\u00e1di \u0159\u00edk\u00e1me, \u017ee generace jdou jedna za druhou. Toto slovo nazna\u010duje tichou kontinuitu. To je pravda, ale tato kontinuita skr\u00fdv\u00e1 roztr\u017eku.<\/span><\/p>\n

D\u011bti d\u011bd\u00ed domy, jazyky a rodinn\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy. P\u0159eb\u00edraj\u00ed zvyky, jejich\u017e p\u016fvod neznaj\u00ed: zp\u016fsob, jak\u00fdm v\u00edtaj\u00ed hosta, reflex ponechat si to, co by se je\u0161t\u011b mohlo hodit, slovo vyslovovan\u00e9 jako p\u0159ed nimi, ani\u017e by v\u011bd\u011bly, \u017ee st\u00e1le nese p\u0159\u00edzvuk n\u011bkoho, koho neznaj\u00ed.<\/span><\/p>\n

Tyt\u00e9\u017e zdi mohou ukr\u00fdvat r\u016fzn\u00e9 sv\u011bty.<\/span><\/p>\n

Pro rodi\u010de je d\u016fm v\u00fdsledkem let pr\u00e1ce a ob\u011btov\u00e1n\u00ed. Pro jejich d\u011bti je to prost\u011b rodinn\u00fd domov. Nen\u00ed to ani nevd\u011b\u010dnost, ani lhostejnost. Co bylo obt\u00ed\u017en\u011b z\u00edskan\u00e9, se pro ty, kte\u0159\u00ed to dostali, st\u00e1v\u00e1 sou\u010d\u00e1st\u00ed scen\u00e9rie.<\/span><\/p>\n

Tot\u00e9\u017e plat\u00ed i v opa\u010dn\u00e9m sm\u011bru. Rodi\u010de pozn\u00e1vaj\u00ed ulice, slova, ale zvyky se zm\u011bnily. Ka\u017ed\u00fd v\u011b\u0159\u00ed, \u017ee \u017eije v kontinuit\u011b s t\u00edm druh\u00fdm. P\u0159esto se ned\u00edvaj\u00ed \u00fapln\u011b na stejn\u00fd sv\u011bt. \u017dijeme ve sv\u011bt\u011b, kter\u00fd n\u00e1m na\u0161e historie umo\u017e\u0148uje rozpoznat.<\/span><\/p>\n

I kdy\u017e generace mo\u017en\u00e1 nikdy nesd\u00edlej\u00ed \u00fapln\u011b stejn\u00fd sv\u011bt, nejsou si navz\u00e1jem ciz\u00ed. N\u011bco pom\u00edj\u00ed. Nev\u00edme co. Nev\u00edme jak. Ale n\u011bco pom\u00edj\u00ed.<\/span><\/p>\n

Co nos\u00edme, ani\u017e bychom o tom v\u011bd\u011bli<\/span><\/strong><\/h3>\n

Nos\u00edme si s sebou mnohem v\u00edc, ne\u017e si uv\u011bdomujeme. Je to v\u00fdraz, kter\u00fd jsme sly\u0161eli v d\u011btstv\u00ed, kter\u00fd si opakujeme, ani\u017e bychom v\u011bd\u011bli, kdo n\u00e1s ho nau\u010dil. Opatrnost, \u0161t\u011bdrost, n\u011bkdy i ned\u016fv\u011bra, jej\u00ed\u017e p\u016fvod nezn\u00e1me. Tyto v\u011bci s n\u00e1mi putuj\u00ed, skrze st\u011bhov\u00e1n\u00ed, odlou\u010den\u00ed a opu\u0161t\u011bn\u00e9 zem\u011b. Staly se sou\u010d\u00e1st\u00ed toho, k\u00fdm jsme.<\/span><\/p>\n

Jednoho dne napodob\u00edte gesto sv\u00e9ho otce nebo matky. Pou\u017eijete v\u00fdraz, kter\u00fd v\u00e1m kdysi p\u0159ipadal sm\u011b\u0161n\u00fd. Sly\u0161\u00edte, jak v\u00e1\u0161 vlastn\u00ed hlas nab\u00fdv\u00e1 zn\u00e1m\u00e9 intonace.<\/span><\/p>\n

N\u011bco p\u0159ekro\u010dilo \u010das.<\/span><\/p>\n

Ale tato kontinuita nikdy nen\u00ed \u00fapln\u00e1. Ti, kdo p\u0159ijdou po n\u00e1s, nedostanou neporu\u0161en\u00fd sv\u011bt: shroma\u017e\u010fuj\u00ed jeho fragmenty a sestavuj\u00ed je jinak. Zvyk p\u0159est\u00e1v\u00e1 b\u00fdt p\u0159ed\u00e1v\u00e1n, slovo miz\u00ed, rodinn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh se ji\u017e nevypr\u00e1v\u00ed. Nic se nutn\u011b nehrout\u00ed. \u017divot jde d\u00e1l, ale nepokra\u010duje \u00fapln\u011b stejn\u00fdm zp\u016fsobem.<\/span><\/p>\n

Sv\u011bt, kter\u00fd jsme znali, nebyl cel\u00fd sv\u011bt<\/span><\/strong><\/h3>\n

N\u00e1\u0161 sv\u011bt se zd\u00e1l stabiln\u00ed, proto\u017ee jsme v n\u011bm \u017eili tak dlouho. Stejn\u00e1 m\u00edsta, stejn\u00e9 hlasy, stejn\u00e9 zvyky: tuto kontinuitu jsme brali jako samoz\u0159ejmost. Ale tento sv\u011bt se zrodil ze setk\u00e1n\u00ed doby, m\u00edsta, lid\u00ed a na\u0161\u00ed vlastn\u00ed historie. Nemohl z\u016fstat nezm\u011bn\u011bn\u00fd.<\/span><\/p>\n

M\u016f\u017eeme se vr\u00e1tit do sv\u00e9ho d\u011btsk\u00e9ho domova, vid\u011bt p\u0159\u00edtele po dvaceti letech, znovu si p\u0159e\u010d\u00edst dopis. Tyto v\u011bci v n\u00e1s probouzej\u00ed n\u011bco konkr\u00e9tn\u00edho. Ale nevr\u00e1t\u00ed n\u00e1s zp\u011bt. Zm\u011bnili jsme se. Zm\u011bnili se i jin\u00ed. I kdy\u017e se okolnosti zdaj\u00ed b\u00fdt podobn\u00e9 t\u011bm z minulosti, d\u00edv\u00e1me se na n\u011b z jin\u00e9ho \u00fahlu pohledu na n\u00e1\u0161 \u017eivot.<\/span><\/p>\n

Cht\u011bli bychom se vr\u00e1tit do n\u011bjak\u00e9 doby a hledat osobu, kterou jsme v t\u00e9 dob\u011b byli. Cht\u011bli bychom se vr\u00e1tit do n\u011bjak\u00e9ho domu a hledat hlasy, kter\u00e9 ho napl\u0148ovaly. Cht\u011bli bychom se vr\u00e1tit do n\u011bjak\u00e9 zem\u011b a hledat m\u00edsto, kter\u00e9 jsme tam ob\u00fdvali.<\/span><\/p>\n

N\u011bkter\u00e1 zp\u011btn\u00e1 vazba v n\u00e1s zanech\u00e1v\u00e1 pr\u00e1zdnotu, kterou nic neospravedl\u0148uje. V\u0161echno je tam, a p\u0159esto nem\u016f\u017eeme naj\u00edt to, co jsme hledali.<\/span><\/p>\n

Na\u0161li jsme to m\u00edsto. Nebyl \u010das.<\/span><\/p>\n

Budeme tak\u00e9 pokra\u010dovat<\/span><\/strong><\/h3>\n

Sv\u011bt jde d\u00e1l i bez n\u00e1s. Tato fr\u00e1ze se m\u016f\u017ee zd\u00e1t krut\u00e1: p\u0159ipom\u00edn\u00e1 n\u00e1m, \u017ee nejsme nezbytn\u00ed pro historii m\u00edst, kter\u00e1 opou\u0161t\u00edme, \u017ee na\u0161e absence se nakonec stanou oby\u010dejn\u00fdmi.<\/span><\/p>\n

Ale i my pokra\u010dujeme d\u00e1l. U\u010d\u00edme se \u017e\u00edt jinde, potk\u00e1v\u00e1me dal\u0161\u00ed lidi, vytv\u00e1\u0159\u00edme si n\u00e1vyky, kter\u00e9 se n\u00e1sledn\u011b stanou vzpom\u00ednkami. D\u011bl\u00e1me p\u0159esn\u011b to, co d\u011blali ostatn\u00ed p\u0159ed n\u00e1mi.<\/span><\/p>\n

\u017dijeme v p\u0159\u00edtomnosti, ani\u017e bychom v\u011bd\u011bli, \u017ee se stane minulost\u00ed, do kter\u00e9 se budeme sna\u017eit vr\u00e1tit. Nelitujeme toho, co jsme ztratili. Litujeme toho, \u017ee jsme nev\u011bd\u011bli, \u017ee o to p\u0159ich\u00e1z\u00edme. Bereme ur\u010dit\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti jako samoz\u0159ejmost, ur\u010dit\u00e1 slova jako v\u017edy dostupn\u00e1. Nev\u00edme, kter\u00e9 detaily, dnes nev\u00fdznamn\u00e9, se stanou t\u011bmi nejcenn\u011bj\u0161\u00edmi.<\/span><\/p>\n

Jednoho dne opust\u00edme m\u00edsto, ani\u017e bychom v\u011bd\u011bli, \u017ee jsme ho vid\u011bli takov\u00e9, jak\u00e9 bylo, naposledy. Zav\u0159eme dve\u0159e v domn\u011bn\u00ed, \u017ee se brzy vr\u00e1t\u00edme. Nech\u00e1me rozhovor nedokon\u010den\u00fd, slib nespln\u011bn\u00fd. Nebudeme v\u017edy v\u011bd\u011bt, \u017ee n\u011bco pr\u00e1v\u011b skon\u010dilo.<\/span><\/p>\n

Pak bude \u017eivot pokra\u010dovat. N\u00e1\u0161, \u017eivot ostatn\u00edch, \u017eivot m\u00edst, kter\u00e1 jsme ob\u00fdvali.<\/span><\/p>\n

Sv\u011bt na n\u00e1s ne\u010dekal. Ani na n\u00e1s d\u00e9le \u010dekat nebude.<\/span><\/p>\n

Budeme tam n\u011bjakou dobu \u017e\u00edt. Pak tam budou \u017e\u00edt jin\u00ed. A mo\u017en\u00e1 jednou n\u011bkdo najde na\u0161e stopy, ani\u017e by v\u011bd\u011bl, \u017ee jsme to my.<\/span><\/p>\n

Mounir Kilani<\/span><\/a><\/p>\n

 <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

N\u011bkdy se \u010dlov\u011bk po dlouh\u00e9 nep\u0159\u00edtomnosti na n\u011bjak\u00e9 m\u00edsto vr\u00e1t\u00ed. Vrac\u00edme se do ulice, kterou…<\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":119382,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":[],"categories":[7],"tags":[794,276,3058,2170],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/119381"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=119381"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/119381\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/wp-json\/wp\/v2\/media\/119382"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=119381"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=119381"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.infokuryr.cz\/n\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=119381"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}