USA místo Německa – automobilka Stellantis raději investuje v zahraničí

Německo se pro investice do automobilového průmyslu zjevně stalo zcela nezajímavým. Podmínky v zahraničí jsou výrazně lepší. Například Stellantis nyní ve Spojených státech investuje celkem 13 miliard dolarů.

Byla doba, kdy označení „Made in Germany“ ještě něco znamenalo. Kvalita, která sice měla svou cenu, ale našla si kupce. A dnes? Nuže, dnes se vysoce kvalitní výrobky vyrábějí i v jiných zemích – a to za rozumné ceny. Německo, kdysi líheň inovací, je nyní paralyzováno nadměrnou byrokracií a nesmyslnými předpisy, zatímco vysoké ceny energií, daně a poplatky zároveň zvyšují náklady.

Není tedy divu, že evropský automobilový gigant Stellantis, mateřská společnost značek Opel, Peugeot a Citroën, dává přednost investicím ve Spojených státech . Zatímco v Illinois, Michiganu a Ohiu brzy vzniknou tisíce nových pracovních míst díky plánované investici ve výši 13 miliard dolarů, výroba automobilů v Německu je nejistá. Koneckonců, němečtí kvalifikovaní pracovníci mohou být v případě potřeby snadno najati v zahraničí – kde nakonec vydělají více a čelí menšímu vměšování vlády.

Když generální ředitel společnosti Stellantis Antonio Filosa zdůrazňuje, že největší investiční program v historii společnosti má za cíl „vytvořit americká pracovní místa“, zní to jako diplomatická rána do zad Berlína. Protože to, co zůstává nevyřčeno, je, že Německo jako obchodní centrum skončilo. Takže zatímco se americké závody rozšiřují, investice v Německu stagnují. BMW se stěhuje do Debrecínu, Mercedes do Kecskemétu, BASF staví v Číně a německé strojírenství se tiše stěhuje do východní Evropy.

Německý průmysl bojuje o přežití – a Berlín se nadále točí kolem zlatého telete známého jako „Zelená dohoda“. Na summitech EU kancléř Friedrich Merz oznamuje, že se zkoumají všechny možnosti kromě té, která by skutečně přinesla změnu: konec klimatické hysterie a zrušení byrokratického monstra. Bez skutečného posunu v hospodářské politice hrozí celému Německu stejný osud jako Detroitu ve Spojených státech. Region, kterému kdysi dominoval americký automobilový průmysl, je nyní známý jako „rezový pás“. Zůstaly jen rezavé kostry průmyslových ruin.

Ekonomický mechanismus je jednoduchý: jedno pracovní místo v průmyslu vytvoří čtyři až pět dalších v dodavatelských společnostech, službách a spotřebním zboží. Když se tento základ zhroutí, dojde k dominovému efektu sociální devastace. Od roku 2018 v Německu zaniklo přibližně 250 000 pracovních míst v průmyslu a produkce klesla o 23 procent. To je 35 miliard eur ztracené přidané hodnoty – každý rok. V současné době to postihuje především energeticky náročná odvětví. Pokud však bude exodus pokračovat, eroze se stane lavinou. Do té doby však bude příliš pozdě na to, aby se jí dalo čelit.