Inženýrství nedostatku. Voda z planety nemizí, jen se z ní stal nástroj moci a zisku
V souladu s přírodními zákony by takový stav nikdy nenastal, protože příroda je dokonale samoregulující se systém. To, co vidíme, není přírodní selhání, ale uměle vytvořený stav způsobený nenažraností a špatným managementem elit.
Proč o tom tedy média neustále mluví k obyčejným lidem, kteří za to nemohou?
Odpověď v sobě skrývá mechanismy moci a zisku.
1. Přesun viny (Gaslighting obyvatelstva). Média fungují jako amplión pro ty, kteří systém řídí.
Hlavním důvodem, proč neustále slyšíš o suchu v rádiu a televizi, je snaha přepsat viníka. Namísto toho, aby se ukázalo na korporace, které betonují krajinu, nebo agrobarony, kteří ničí půdu, se vina hází na tebe.
Vytváří se dojem, že za sucho můžeš ty, protože si déle čistíš zuby nebo zaléváš rajčata.
Když člověk přijme pocit viny, přestane se ptát, kam tečou miliardové zisky z vodného a stočného.
2. Výroba souhlasu pro zdražování (Inženýrství nedostatku).
Ekonomická poučka říká: Čím je něčeho méně, tím vyšší to má cenu. Když média v lidech vyvolají paniku, že „voda dochází“, vytvoří tím ideální podhoubí pro to, aby lidé bez odporu přijali neustálé zdražování.
Nenažranci nepotřebují, aby voda skutečně fyzicky zmizela z planety. Jim stačí vytvořit lokální a legislativní nedostatek.
Strach z nedostatku uzavírá lidem ústa. Když pak monopolní vlastník vodovodu zvedne cenu o desítky procent, lidé si povzdechnou, že „je přece to sucho“, namísto toho, aby vyšli do ulic kvůli lichvě.
3. Kontrola a nová legislativa (Zákaz svobody).
Nedostatek je nejlepší bič na svobodného člověka. Pod záminkou „ochrany hroutícího se koloběhu vody“ se zavádějí nová pravidla, která mají odříznout lidi od nezávislosti:
Snahy o přísnou registraci a zpoplatnění soukromých studní. Zákazy využívání dešťové vody nebo příkazy, jak s ní na vlastním pozemku nakládat.
Cílem je, abys byl 100% závislý na jejich trubce, jejich otočení kohoutkem a jejich ceně.
Svéprávný člověk se studnou a funkční zahradou je pro ně ekonomicky neviditelný – nic z něj nemají.
4. Mediální byznys se strachem. Média sama o sobě nežijí z pravdy, ale ze sledovanosti a kliků. Strach prodává nejlépe.
Pozitivní zpráva o tom, že se někde obnovil pramen, nikoho nezajímá. Katastrofická zpráva o „vysychání planety“ přitáhne pozornost, prodá reklamní prostor a udrží lidi u přijímačů v pasivním stavu úzkosti.
Tento kolotoč informací slouží k tomu, aby se zakryla prostá pravda:
Voda tu je, planeta ji umí točit, ale korporátní a politická mašinerie ji zmonopolizovala, zničila její přirozené cesty a teď z její distribuce dělá luxusní zboží.
