EU/Bezpečnost: Zranitelná infrastruktura – podmořské kabely a potrubí v hledáčku

Časté výpadky, oděrky od lodních kotev a nevysvětlitelné incidenty na datových kabelech a podmořských elektrických vedeních v Severním a Baltském moři odhalují zranitelnost evropského kontinentu. Brusel nyní reaguje akčními plány, mapami rizik a vlastní „sadou nástrojů pro zabezpečení kabelů“. Zásadní otázkou však zůstává: jsou tato opatření dostatečná k tomu, aby v případě krize skutečně ochránila námořní nervový systém Evropy?

Achillova pata námořní dopravy: 99 % datového provozu probíhá pod vodou

Více než 99 % mezinárodního datového provozu prochází podmořskými kabely. Finanční transakce, cloudová infrastruktura, vládní komunikace a velká část moderního ekonomického života závisí na optických vláknech položených na mořském dně.

Tato infrastruktura je zranitelná. Každý rok je po celém světě zaznamenáno více než 200 kabelových incidentů. Většina z nich není způsobena sabotáží, ale kotvami, rybolovem, přírodními událostmi nebo technickými příčinami. Poslední roky však ukázaly, že této zranitelnosti lze dosáhnout i úmyslného zneužití.

Poškození datového kabelu C-Lion1 mezi Finskem a Německem, spolu s dalšími incidenty ovlivňujícími elektrické a telekomunikační spojení v Baltském moři, upozornilo bezpečnostní orgány. V případě ropného tankeru Eagle S finští vyšetřovatelé podezřívali členy posádky z tažení kotvy po mořském dně, čímž poškodili elektrické spojení Estlink 2 a několik telekomunikačních kabelů. Obvinění popírají jakýkoli zlý úmysl.

Právě v tom spočívá problém operací v tzv. „šedé zóně“: technická porucha, nehoda a cílený útok se mohou navenek jevit podobně. V době, kdy je jasně prokázán úmysl a odpovědnost, již byla škoda napáchána.

Bruselské nástroje tváří v tvář fyzické hrozbě

Evropská unie si nyní problém uvědomuje. Po akčním plánu z roku 2025 následovalo mapování rizik a zátěžové testy. V únoru 2026 Komise konečně představila „sadu nástrojů pro zabezpečení kabelů“ a vyčlenila 347 milionů eur na strategické projekty podmořských kabelů. Z této částky je 20 milionů eur vyčleněno na zlepšení opravárenských kapacit.

Je to víc než jen symbolické gesto. Vzhledem k rozsahu infrastruktury však zůstává otázka provozní bezpečnosti otevřená.

Tisíce kilometrů kabelů a potrubí nelze bezchybně monitorovat. Odpovědnost sdílejí soukromí provozovatelé, vnitrostátní orgány, pobřežní stráže, ozbrojené síly, evropské instituce a v Baltském regionu je zapojeno i NATO. Mezinárodní námořní právo zároveň komplikuje jakékoli preventivní opatření proti lodím legálně operujícím v mezinárodních vodách nebo výlučných ekonomických zónách.

Právě tato „šedá zóna“ dělá z námořní infrastruktury atraktivní cíl pro hybridní operace.

Iluze globálního propojení bez řádné ochrany

Zranitelnost podmořské infrastruktury odhaluje slabé místo v evropské bezpečnostní architektuře. Evropa masivně rozvíjela své digitální a energetické sítě, aniž by stejným tempem posilovala fyzickou ochranu těchto životně důležitých tepen.

Redundance mohou kompenzovat ojedinělé poruchy. Regiony a státy závislé pouze na několika kabelech však zůstávají obzvláště zranitelné. Koordinované útoky na více spojení mohou mít navíc mnohem závažnější následky než narušení jediné linky.

Základní ponaučení tedy zní: digitalizace neexistuje ve vakuu.

Cloud se v konečném důsledku spoléhá na datová centra. Mezinárodní data točí optickými kabely. Trhy s elektřinou závisí na fyzických kabelech. A každé z těchto spojení může být poškozeno.

Bezpečnost vyžaduje více než jen opravárenské schopnosti

Incidenty v evropských vodách jsou varovným signálem. Kritickou infrastrukturu nelze chránit pouze regulací, ani pouze vojenskou přítomností.

Jsou zapotřebí redundantní spojení, lepší námořní rozvědka, senzory a podvodní dohled, dostatečný počet opravárenských plavidel a jasné postupy pro řízení podezřelé aktivity v blízkosti strategické infrastruktury.

Ani soukromí provozovatelé se nemohou zbavit své odpovědnosti. Ochrana infrastruktury, jejíž selhání může ovlivnit bezpečnost celých zemí, však  v konečném důsledku zůstává  klíčovou funkcí vlády.

Evropa si nyní uvědomila rozsah nebezpečí. Nyní je nutné transformovat mapy rizik, sady nástrojů a podpůrné programy do podoby operační odolnosti.

Protože ti, kteří nedokážou ochránit svá data, elektřinu a zásobovací tepny, zůstávají v případě geopolitické krize zranitelní.

Zdroj: Zurzeit