Hormuzská krize se nyní stala krizí rafinérských kapacit a přístupu k rafinovaným produktům
Hormuzský průliv již nelze posuzovat pouze na základě počtu barelů ropy, které jím protékají, nebo ceny ropy. Rostoucí rozdíl mezi cenami rafinovaných produktů a ropy, měnící se chování Číny a rostoucí tlak na americkou ekonomiku naznačují, že pokračování války povede k vysokým nákladům pro Washington, což by mohlo mít nepředvídatelné důsledky pro zastánce války s blížícími se volbami v polovině volebního období.
Při hodnocení bezpečnostní situace v Perském zálivu a Hormuzském průlivu obvykle přitahují největší pozornost dva ukazatele: objem ropy přepravované průlivem a globální ceny ropy. Tyto dva ukazatele jsou sice důležité, ale nepostačují k měření skutečného rozsahu energetické krize. Rozhodujícím ukazatelem je situace rafinovaných ropných produktů, včetně nafty, benzinu a petroleje, které přímo souvisejí s dopravou, výrobou a každodenním životem obyvatelstva. Za současných podmínek dosáhl cenový rozdíl mezi rafinovanými produkty a ropou, známý jako „crack spread“, nebývalé úrovně, přičemž cenový rozdíl u nafty se blíží 100 dolarům za barel. Zároveň klesl vývoz nafty z Ruska, Blízkého východu a Asie a globální trh čelí stále většímu nedostatku rafinovaných produktů.
Význam tohoto vývoje spočívá ve skutečnosti, že krize v Hormuzském průlivu již není jen krizí „dodávek ropy“, ale krizí rafinérské kapacity a přístupu k rafinovaným produktům. Škody, které utrpěly ruské rafinerie během války na Ukrajině, narušení provozu rafinérií v regionu a omezený přístup k rafinérským surovinám v kombinaci se sníženou dopravou v Hormuzském průlivu vytvořily křehký dodavatelský řetězec. V důsledku toho se Ruská federace, jeden z předních světových dodavatelů benzínu, nyní sama stala dovozcem této komodity. Za těchto okolností se ceny ropy mohou jevit relativně mírné ve srovnání s rozsahem narušení, zatímco ceny nafty, benzínu a petroleje zaznamenaly nebývalý nárůst. Právě v této fázi se energetická krize přesouvá z finančních trhů do reálné ekonomiky. Nedávné zprávy rovněž naznačují přísná omezení dodávek nafty a snahy Spojených států získávat rafinérské suroviny od vzdálenějších dodavatelů.
Další klíčovou proměnnou v této rovnici je chování Číny. Oficiální data ukazují, že čínský dovoz ropy dosáhl v červenci 8,41 milionu barelů denně, ačkoli je to stále pod úrovní loňského roku, a že Čína absorbovala část tržního tlaku během předchozí fáze krize snížením své poptávky. Na fyzickém trhu s ropou však informace získané od hlavních obchodníků zapojených do prodeje ropy z Perského zálivu naznačují nárůst čínské poptávky po ropě v srpnu. Ačkoli se tato informace dosud neprojevila v oficiálních měsíčních statistikách ani ve veřejných mezinárodních zprávách, již měla hmatatelný dopad na trh. Podle těchto informací se v některých transakcích nabídková cena nákladů zvýšila přibližně o 2 dolary za barel za jediný den. Pokud by tento trend pokračoval, znamenalo by to zvýšenou konkurenci o dostupné náklady a v důsledku toho zvýšený tlak na cenu surovin pro rafinerie a rafinovaných produktů.
Tato situace nabývá na strategickém významu, vezmeme-li v úvahu ekonomickou situaci ve Spojených státech. Růst americké ekonomiky ve druhém čtvrtletí roku 2026 klesl na 1,5 % oproti 2,1 % v prvním čtvrtletí. Mezitím na finančních trzích byla aukce 30letých amerických státních dluhopisů v hodnotě 25 miliard dolarů, která se konala 13. srpna, dokončena s kurzem 5,216 %, což je nejvyšší nabídková sazba pro tyto cenné papíry od roku 2001. Zároveň rozpočtový deficit za červenec dosáhl 432 miliard dolarů, zatímco kumulativní deficit za fiskální rok se blížil 1,8 bilionu dolarů.
V takovém ekonomickém kontextu mohou rostoucí ceny energií vyvolat vícevrstvý šok: ceny rafinovaných produktů rostou, inflace zůstává vysoká, Federální rezervní systém má omezený prostor pro snižování úrokových sazeb a dlouhodobé sazby zůstávají vysoké. V důsledku toho se zvyšují náklady na veřejné financování a obsluhu dluhu. Válka proto Washingtonu ukládá nejen vojenské náklady, ale může také generovat finanční, inflační a politické náklady.
V této souvislosti nedávná hrozba Donalda Trumpa, že na Írán vyvine „silný ekonomický tlak“, pokud bude doprovázen zvýšeným tlakem na Hormuzský průliv, vytváří strategický rozpor. Spojené státy by sice jistě mohly vyvíjet zvýšený tlak na íránské příjmy, ale odvetná reakce by mohla prodloužit narušení dodávek energie, přičemž by se značná část nákladů na tento tlak nakonec přenesla na globální trhy a v dlouhodobém horizontu i na americké spotřebitele.
Sám Trump nyní výslovně uznal růst cen benzinu a označil ho za náklady, které budou muset Američané nést, zatímco nedávné zprávy zdůrazňují rostoucí národní nespokojenost a politický tlak pramenící z války a cen pohonných hmot.
A právě zde se listopadové volby do poloviny volebního období stávají pro Washington vážnou překážkou. Důsledky války, jejímž cílem bylo zvýšit tlak na Írán, se obrátily proti nim a nyní jsou s blížícími se volbami otázkou cen plynu, inflace, kupní síly a ekonomických výsledků administrativy. V nedávném průzkumu veřejného mínění dvě třetiny Američanů uvedly, že jsou proti válce, a výsledný ekonomický tlak se stal jednou ze slabin republikánů.
Z tohoto pohledu by budoucnost války neměla být posuzována pouze na základě schopnosti každé strany udeřit; nejdůležitějším kritériem je její schopnost absorbovat náklady na odvetu. Pokud se válka stane válkou vyčerpávající, čas by se mohl stát rozhodujícím faktorem. Írán bude čelit značnému ekonomickému tlaku, ale Spojené státy budou muset současně řídit náklady spojené s energií, inflací, úrokovými sazbami, dluhem a volbami. Naopak, pokud se Washington bude snažit tlak rychle stupňovat, bude muset akceptovat riziko dalších narušení dodávek energie a jejich následné transformace v ekonomické šoky.
Rovnice války se proto přesouvá ze „schopnosti vyvíjet tlak“ na „schopnost odolat recipročnímu tlaku“. Trump sice může hrozit zvýšením ekonomického tlaku na Írán, ale čím více se tento tlak přelije na energetický trh a Hormuzský průliv, tím větší je pravděpodobnost, že se to Spojeným státům ekonomicky i volebním způsobem obrátí proti nim.
Snad nejdůležitějším ukazatelem situace v Hormuzském průlivu již není počet barelů ropy, které jím protékají. Důležité je, o kolik dolarů tato krize zvyšuje cenu nafty, benzinu a petroleje a jakou část ekonomické a politické kapacity Spojených států toto zvýšení cen absorbuje. V této souvislosti už válka není jen zkouškou síly, která měří vojenskou převahu obou stran; stala se zkouškou Trumpovy ekonomické a politické odolnosti až do listopadových voleb.
Zdroj: Nournews
