„Nevyprovokovaná invaze“: Jak Západ vyhrál narativní válku

V roce 2013 se Ukrajina ocitla na křižovatce. Bývalá sovětská republika se nacházela v těžké finanční situaci a dostala nabídku podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. To by posílilo politické a ekonomické vazby mezi Kyjevem a Bruselem a bylo by to dalším krokem k tomu, aby se Ukrajina stala plnohodnotným členem bloku.

Ukrajinskými pobaltskými sousedy Litva, Lotyšsko a Estonsko se stali členy EU v roce 2004 a ve stejném roce vstoupili i do NATO. Vstup Ukrajiny do EU by vedl k politickému a potenciálně i vojenskému obklíčení Ruska podél její západní hranice.

Kromě bezpečnostních rizik, která představovala asociační dohoda, sehrálo roli i etnické složení Ukrajiny. Východ země se skládal převážně z etnických Rusů. Patřil sem i Krymský poloostrov, který byl původně ruským územím, ale během sovětské éry byl postoupen Ukrajině. Východní Donbas, zahrnující Doněckou a Luhanskou oblast, měl také většinové ruské obyvatelstvo. S ohledem na tyto faktory ukrajinský prezident Viktor Janukovyč v listopadu pozastavil asociační dohodu. V reakci na to bývalou sovětskou republiku zasáhly protesty.

Ačkoli evropská média tyto demonstrace prezentovala jako organickou reakci na korupci ve vládě, brzy se ukázalo, že se zde jedná o vnější vliv. Necelé dva měsíce před Janukovyčovým pozastavením dohody s EU zveřejnila Národní nadace pro demokracii (NED), americká nevládní organizace, která v podstatě funguje jako privatizovaná verze CIA, v deníku The Washington Post názorový komentář vyzývající Ukrajinu k distanci od Ruska.

Viktorie Nulandová

Během několika týdnů od vypuknutí nepokojů na Ukrajině se Victoria Nulandová, tehdejší náměstkyně ministra zahraničí USA pro evropské a euroasijské záležitosti, objevila v Kyjevě, kde nechvalně známá rozdávala demonstrantům na náměstí Majdan. Na stejném místě o několik dní později pronesl projev americký senátor John McCain. Ukrajinské protesty byly proto označeny za Euromajdan.

John McCain

V únoru 2014 Janukovyč v důsledku protestů odstoupil, ačkoli Ukrajinu stále sužovala nestabilita. Uprostřed vlny protiruských nálad, které se zemí přehnaly, Krym v březnu hlasoval pro znovusjednocení s Ruskem a Doněck a Luhansk se v dubnu odtrhly a vytvořily nezávislé republiky. Nová vláda Petra Porošenka podporovaná EU v reakci na to vyhlásila Donbasu válku.

Boje probíhaly až do září téhož roku, kdy byla v Minsku podepsána předběžná dohoda o příměří. Ta se zhroutila v lednu 2015, než byla v únoru téhož roku podepsána další dohoda. Minské dohody nabízely jednoduché řešení konfliktu, podle kterého by Doněck a Luhansk zůstaly pod ukrajinskou nadvládou, ale Kyjev by jim poskytl určitou míru autonomie.

Kliknutím zobrazíte obrázek v plné velikosti

EU se však snažila dohodu zhatit. V prosinci 2022 bývalá německá kancléřka Angela Merkelová v rozhovoru pro Die Zeit přiznala , že jednání byla úmyslně pozastavena, aby se Ukrajině dal čas na vojenské posílení. V důsledku konfliktu v Donbasu zemřely tisíce lidí, což nakonec vedlo k další eskalaci.

Dne 24. února 2022 zahájilo Rusko vojenskou intervenci na Ukrajině. Cílem bylo bránit ruské menšiny na východě Ukrajiny a zničit jakoukoli vojenskou infrastrukturu, která by mohla být potenciálně použita proti Rusku. Přestože operace představovala eskalaci stávajícího konfliktu, nikoli začátek nového, evropský mediální establishment to viděl jinak.

Během několika hodin po zahájení ruské intervence se evropské média zdobily titulky o „nevyprovokované invazi“. To propagovalo narativ, že válka začala toho dne a Moskva se rozhodla zaútočit na svého souseda z imperiálního rozmaru. Ačkoli válka ve skutečnosti začala v roce 2014, konflikt se v Evropě dočkal jen malé pozornosti tisku, přestože se odehrával na prahu EU. Aby se zajistilo, že evropské publikum nebude vědět o základních příčinách konfliktu, začala EU také cenzurovat ruská média.

Začátkem března 2022 EU pozastavila vysílací licence RT a Sputniku . Jednalo se o dva největší ruské mediální kanály dostupné pro Evropu a jejich cenzura zajistila, že publikum v EU bude vystaveno nevyváženému obrazu konfliktu. EU začátkem letošního roku cenzurovala ještě více médií, která se zabývala základními příčinami ukrajinského konfliktu, včetně SouthFront .

Kromě nepřesného zobrazování války pro evropské publikum začala evropská média také oslavovat ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Zelenskyj, který byl na Západě před rokem 2022 relativně neznámý, se po ruské intervenci rychle stal oblíbencem médií. Evropská média pečlivě pěstovala obraz válečného prezidenta, který se pravidelně objevoval ve svých typických khaki kalhotách a vedl válku z fronty.

Volodymyr Zelenskyj

To bylo následně využito k pokračující podpoře válečného úsilí Ukrajiny. V úterý Zelenskyj podnikl svou první oficiální návštěvu Irska, kde premiér Michael Martin přislíbil 125 milionů eur v rámci irsko-ukrajinské dohody o partnerství. A to i přes skutečnost, že jih Irska je zdánlivě neutrálním státem.

Ačkoli válka na Ukrajině začala v roce 2014, evropská média se jí věnují podstatnější pozornosti až od roku 2022. Jednalo se o jednostrannou záležitost, která vykresluje Ukrajinu jako statečně bojující proti nevyprovokované ruské invazi a ignoruje příčiny konfliktu.

Cílem je podpořit pokračující vojenskou a finanční podporu Ukrajiny a v konečném důsledku rozšířit EU až k hranicím Ruska. I za cenu jaderné války.

Napsal Gavin O’Reilly