Miroslav Kelnar: Vítězové posledních voleb opět v defensivě

Na začátek položím otázku, jak hodnotit rozuzlení politického klinče mezi Andrem Babišem a Petrem Pavlem ohledně jmenování Andreje premiérem?

Já osobně se kloním k Vlkovým názorům vyjádřených v tomto článku, kdy považuji rovněž tento Andrejův úhybný manévr s nějakým tím slepým trustem za Andrejovu prohru. Podle mého, Babiš prohrál první kolo, ukázal slabost a mám obavu, že v tomto duchu se ponese i další jeho koexistence s agentem Pávkem na Hradě.

Proč takto chápu ten první střet mezi agentem Pávkem a Andrejem? Protože každý generál je natolik silný, kolik dokáže postavit do pole bodáků, a zde je třeba vidět ten hlavní problém. Chvilkaři už opět vystrčili drápky a zorganizovali svoji první proti-babišovskou demonstraci. Sice nevěřím, že se jim podaří sehnat opět tolik příznivců, jako při prvním Andrejově mandátu předsedy vlády, ale podle mě těch 10 tisíc bodáků dokáží kdykoliv na náměstí sehnat.

A teď  se podívejme, co naše protistrana. Při prvním Andrejově mandátu ta naše fronta nedokázala doslova a do písmene svolat jedinou demonstraci, která by se za Andreje postavila. Když zavzpomínám na tuto dobu, tak jsem do těch protibabišovských demonstrací chodil jako jediný proti-aktivista s pro-babišovským transparentem já. Pro pobavení odcituji, s jakým textem jsem se tenkrát prodíral desetitisícovými nepřátelskými davy: “ANDREJI, 5% PIJAVICE CHTĚJÍ K MOCI, NAS…Ť, TOŽ TAKTO, CHVILKOVÍ MILICIONÁŘ“. Ty 5% pijavice jsem si vypůjčil od Sládka z jednoho jeho slavného projevu, kdy těmito pijavicemi nazval snad stranu ODA a nebo jak se ten odštěpek od ODS jmenoval.

Takže 50 tisíc lidi na Václaváku proti Babišovi a já jediný za Babišem. Docela se divím, že mě na těchto demonstracích nikdo nenapadnul. V jednom případě ano, ale šlo jen o úder loktem do žeber, a ne moc silný úder.

A teď mám obavu, že se situace bude odvíjet podobně, na jedné straně desetitisíce proti, a nikdo pro. Mám obavu, že se situace zopakuje a ta očekávaná podpora pro Andreje bude tou formou, že jeho příznivci budou sedět doma a za zataženými záclonami budou Andrejovi držet palce. A to je přece ta slabost naší strany, že nedokážeme do pole poslat žádné ty bodáky. Jó, článků, těch se vyprodukují tuny, ale obrazně řečeno, boj se vyhrává v poli a ne v papučích u psacího stolu.

Když tedy zhodnotím, co ta naše pro-babišovská fronta dává Andrejovi za karty do ruky, tak to vidím chabě a pak musím samozřejmě považovat Andrejův poslední tah ústupu z boje jako logicky vynucený krok, a to i s těmi možnými následujícími prohrami.

Odkud se berou tyto moje vývody? Já jsem si totiž udělal průzkum bojem, zdali se nějak během těch 4 let Fialovy hrůzovlády vědomí společnosti posunulo někam dopředu, a proto jsme společně s hnutím Referendum – hlas lidu svolali na 6. 12. 2025 demonstraci k Hradu s cílem přimět Petra Pavla, aby respektoval Ústavu a jmenoval Andreje Babiše za předsedu vlády. Pak se ale nakonec situace změnila, a v předvečer naší demonstrace vyletěla na povrch bomba, že Andrej uhnul a vzdal se řízení Agrofertu.

Je asi možno předpokládat, že řada potenciálních účastníků naší sobotní demonstrace na Hradě si v této situaci řekla, že už není potřeba žádné demonstrace, a že problém je vyřešen a tak raději zůstala doma v teple. Ale to byl velký omyl, naše zaměření demonstrace bylo daleko širší, než jen jmenování Andreje Babiše předsedou vlády, vždyť nás čeká ještě minimálně jeden další boj o to ministerské křeslo Filipa Turka. Na úterý 9. 12. 2025 už je také svolána pochodová demonstrace protivníků s mottem: „Protest proti jmenování člena strany Motoristů sobě na post ministra životního prostředí“.

 Logická otázka je, uhne opět Andrej a bude to jeho druhá prohra v krátké době?

A právě i otázka Filipa Turka byla předmětem naší sobotní demonstrace, a to tím způsobem, že jsem tu před shromážděnými davy představil svůj transparent, na němž je vykreslen ten paradox, že agent Pávek na jedné straně podporuje fašistické symboly a na druhé straně vyčítá Turkovi, že kdysi něco profašistického prohlásil. Já neřeším to, jestli to bylo správné a nebo nesprávné, co kdysi Turek prohlásil, já jen silně protestuji proti tomu, aby toto posuzoval člověk, který očividně nahrává ukrajinskému nacismu.

A podstatu tohoto mého transparentu jsem na shromáždění přihlížejícím davům objasnil. Na transparentu je názorné foto, jak stojí dva „přátelé“ pospolu, přátelství, které se ukulo při společném posílání zbraní a další vojenské techniky na Ukrajinu. Vždyť za to dotyčný se začerněným obličejem dostal i diplom od Pávka za výbornou spolupráci při posílání vojenského materiálu na Ukrajinu.

To, co je na tom šokující, je, že ten dotyčný „kamarád“ od Pávka chodí po Praze s nášivkou organizace AZOV obsahující dvě fašistické svastiky a k tomu má na bundě i nášivku teroristické organizace Karpatská Sič. Karpatská Sič byla organizace, která za spolupráce s německým Abwehrem vraždila české vojáky v roce 1938 a 1939 na Podkarpatské Rusi.

Mimoto, dotyčný „kamarád“ od Pávka nabízí na svojí facebookové stránce i nášivku vlajky Ukrajinské povstalecké armády (UPA), která má na svědomí smrt možná až 100.000 Poláků na Volyni. Právě do teroristického batalionu Karpatská Sič tento dotyčný vozí bojovat ty české „dobrovolníky“. Tak prosím, a tento jeho „přítel“ na Hradě bude dnes tady moralizovat, kdo je nakloněn fašismu a kdo není? Je to pokrytectví hodné Havla.

A teď na závěr prozradím, kolik se nás před tím Hradem v sobotu vlastně sešlo: cca 100 osob, ti ostatní tzv. fandili doma v papučích.

Tak těch 100 osob, to jsou bez růžových brýlí ty Andrejovy karty. Přitom naši pozvánku na tuto demonstraci otisklo možná tak 7 alternativních portálů a naše demonstrace se objevila také na seznamu nahlášených shromáždění pražského Magistrátu. Tedy, kdo chtěl, tak ty informace o konání této naší akce na Hradě měl.

Zakončím pesimistickým rčením, že je naivní očekávat, že pří stejných postupech bude možno dosáhnout jiného výsledku, myslím tím u příštích parlamentních voleb za 4 roky a mám obavu, že ty dopadnou jako ty volby před 4 roky.

Ing. Miroslav Kelnar, člen Národní demokracie