Jiří Paroubek: Bezpečnostní strategie USA a válka na Ukrajině
Když se dívám na informace, které byly zatím zveřejněny v českém a evropském tisku o Nové bezpečnostní strategii USA, musím říci, že je to velký průlom do politiky Spojených států a celého Západu. A samozřejmě se tato změna bezpečnostní politiky USA dotkne zejména jejích velkých evropských spojenců.
V těchto dnech se lídři koalice ochotných schází s ukrajinským prezidentem Zelenským, aby jej ujistili nehynoucí podporou ukrajinské válečné mašinérii. To vše se děje v situaci, kdy se zdá, že všechny tři jednající strany, které domlouvají mírové řešení na Ukrajině – tedy USA, Rusko a Ukrajina – zvolna dospívají ke konečnému výsledku, kterým bude mírová smlouva. Evropští lídři vlastní vinou jsou tím, kdo představuje jakési menu na stole Američanů a Rusů. Zkrátka, oni nejsou těmi, kdo by se zúčastnili hostiny velmocí a o něčem by rozhodovali. Maximálně tak budou rozhodovat o tom, kolik přispějí Ukrajině na její válečné úsilí a na chod tohoto korupcí a válkou zničeného státu. Spojené státy evropské spojence vyzývají k tomu, aby nahradili od příštího roku americká vojska ve východní Evropě svými jednotkami.
Prostě Američané, a to vyplývá i z Nové bezpečnostní strategie zvolna končí se svojí vysokou angažovaností v Evropě. Tato angažovanost zatěžuje ekonomiku Spojených států a zejména se této zemi zdá, alespoň pod Trumpovým vedením, že vojenská účast USA v Evropě nedává velký smysl. V Nové bezpečnostní strategii je Evropa, EU, označována jako společenství, které se potýká s permanentními krizemi. Ukrajinská válka je termín, který je používán v této strategii k charakteristice ruské invaze na Ukrajinu. A strategie vybízí, a to je velmi podstatné, k omezení expanze NATO. Tedy jinak řečeno, Spojené státy pod Trampovým vedením nemají žádný zájem na tom, aby přibývaly do této organizace další státy. A to je myslím správné a týká se to v první řadě Ukrajiny.
To rýsuje i budoucí bezpečnostní architekturu ve východní Evropě. Jinak řečeno, to znamená, že se USA budou dezinterestovat, pokud to povede k nějaké kolizi s dalšími sousedy především pak s Ruskem. Tuto zásadní změnu strategického přístupu USA by měly reflektovat především evropské politické elity, včetně českých politických elit. Jedním z důvodů, proč Evropa vypadla z jednání o míru mezi Ukrajinou a Ruskem bylo to, že vrcholní představitelé Evropské unie se vyjadřovali naprosto nesmiřitelně ve vztahu k prezidentu Putinovi. Slova o zločincích, kteří patří před mezinárodní soud a s nimiž se nejedná, jistě nezněla libě ruskému prezidentovi. A tak dal přednost v jednání tomu, kdo v Anchorage nechal rozvinout červený koberec od letadla, aby si s ním pak srdečně potřásl rukou.
Prostě svět se nám mění před očima a ten, kdo dnes stojí na místě, tak zjistí, že bude zanedlouho stát opodál, mimo hlavní evropský proud politiky. To se stane zejména těm různým Lipavským, Petříčkům a jiným „expertům“ české zahraniční politiky, když očekávají, že zvítězí jejich mírový plán pro Ukrajinu. Ten Lipavský nedávno charakterizoval slovy, že jeho mírový plán pro Ukrajinu spočívá v tom, že Rusové vypadnou z této země.
Jak se zdá, na rozdíl od Lipavského, realistickou politiku opírající se o fakta, která vyplývají především z toho, jak a kam se posunula frontová linie na Ukrajině, si osvojili Američané. A zdá se, že vojenské úspěchy jsou v poslední době, přes ustavičné lhaní mnoha mainstreamových i nemainstreamových českých sdělovacích prostředků na straně Ruska. To zabírá každý měsíc více a více ukrajinského území, každý měsíc v řádech několika set kilometrů čtverečních. A blíží se zřejmě doba, kdy se dostane až na úroveň hranic těch provincií Ukrajiny, o kterých má představu, že budou součástí Ruské federace. Provincií, které jsou obývány převážně ruským obyvatelstvem.
