Damašek, povzbuzen Tureckem, se připravuje na bitvu s kurdskými silami

Termín pro implementaci integrační dohody podepsané v březnu mezi syrskou prozatímní vládou vedenou islamisty a kurdskými Syrskými demokratickými silami (SDF) se blíží ke konci roku. Zatím nebylo dosaženo žádného pokroku a obě strany se zdají být blíže k vyhrocené bitvě.

Navzdory zprávám o pokroku v jednáních o implementaci dohody, která má integrovat SDF do civilních a vojenských institucí vlády, Al-Monitor koncem listopadu odhalil, že proces zprostředkovaný Spojenými státy se zastavil.

Aldar Khalil, vysoký představitel politického křídla SDF, zpravodajské agentuře prozradil, že od října neproběhla žádná komunikace ze strany vlády, a obvinil ji z vytváření „iluze procesu“ před návštěvou prezidenta Ahmeda aš-Šaraa ve Washingtonu začátkem téhož měsíce.

Od té doby jsou pravidelně hlášeny střety mezi vládními silami a SDF napříč frontovou linií v severní a východní Sýrii, od Aleppa po Rakku a Dajr az-Zaur.

Jak vláda, tak její hlavní spojenec Turecko již dříve naznačili, že pokud se dohoda do konce roku nerealizuje, mohlo by to vést k vojenské akci.

Ankara vnímá SDF jako prodlouženou ruku Kurdské strany pracujících, známější pod zkratkou „PKK“, kterou považuje za teroristickou skupinu.

V posledních dnech došlo k eskalaci namířených proti SDF. Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan 6. prosince prohlásil, že SDF „nemá v úmyslu“ dodržet březnovou dohodu, a varoval, že Ankara podnikne vojenské kroky, pokud skupina nesplní dohodu do konce roku.

V rozhovoru pro agenturu Reuters na okraji fóra v Dauhá Fidan uvedl, že SDF se snaží dohodu spíše obejít, než aby se posunulo směrem ke sjednocení pod vládou.

„Měli by pochopit, že velení a řízení by mělo vycházet z jednoho místa. V žádné zemi nemohou být dvě armády. Může existovat pouze jedna armáda, jedna velitelská struktura. Ale v místní správě mohou dosáhnout různých urovnání a porozumění,“ dodal.

Hned následující den vydal syrský ministr informací Hamza Mustafa další varování SDF a naznačil, že by USA mohly skupinu opustit.

V rozhovoru pro Anadolu k prvnímu výročí pádu Asadova režimu Mustafa uvedl, že SDF udělaly „velkou chybu svým iracionálním přístupem“.

Řekl, že vůdce SDF Mazloum Abdi špatně pochopil situaci a „promeškal historické příležitosti“, a zdůraznil, že otázka federalismu a politické decentralizace je zcela mimo hru.

„Neexistuje žádná alternativa k dohodě s SDF z 10. března,“ prohlásil ministr a dohodu popsal jako „integrační řešení“, které bylo Abdimu předloženo jako východisko.

Mustafa varoval, že pokud dohoda selže, Sýrie bude čelit jednomu ze dvou scénářů: buď dlouhodobé americké vojenské přítomnosti v Sýrii, což označil za nemožnou, nebo stažení armády „ve stylu Afghánistánu“.

Ve stejný den Abdi znovu vyzval k „komplexnímu dialogu“ s cílem vytvořit „demokratickou a decentralizovanou“ Sýrii.

„Před rokem vstoupila Sýrie do nové fáze pádem bývalého režimu, což je klíčový okamžik, na který jsme hrdí a který ukončil desetiletí tyranie a rozdělení,“ napsal na X.

Abdi poblahopřál „syrskému lidu k tomuto výročí, které potvrzuje odhodlání Syřanů budovat budoucnost založenou na spravedlnosti, stabilitě, partnerství a ochraně práv všech komunit“.

Ještě důležitější je, že zdůraznil, že „současná fáze ukládá všem společnou národní odpovědnost a vyzývá ke komplexnímu dialogu, který klade zájmy Syřanů nade vše ostatní.“

Abdiho výroky prokázaly jasnou otevřenost k dialogu. Přesto se v onen den jak vláda, tak Turecko přiklonily k vojenské eskalaci.

Vláda nasadila do Deir Ezzoru jednotky dronů. Toto nasazení se setkalo s velkou medializací. Bezpochyby to bylo míněno jako hrozba pro SDF. Turecká armáda ze své strany vyslala posily na frontu se skupinou v Aleppu. Unikly také záběry z nasazení.

Islamisté, kteří dominují vládě v Sýrii, dosud neprojevili žádnou ochotu sdílet moc s žádnou jinou stranou, zejména s menšinami. To je obzvláště zřejmé, pokud jde o vojenské instituce. Rok po svém založení zůstává armáda plně v rukou stejných islamistů, kteří svrhli Asadův režim.

Kvůli tomu je těžké si představit, že by vláda integrovala SDF. Nejnovější poznámky Fidana a Mustafy to jasně ukazují.

Zatímco SDF jsou otevřené dialogu, vláda, povzbuzená Tureckem, může být spíše pro vojenské řešení této krize.

Rozsáhlý útok na území skupiny v severní a východní Sýrii by mohl začít hned po konci roku. Pro vládu by to bylo ideální načasování ze dvou důvodů: zaprvé, USA se chystají trvale zrušit všechny sankce vůči Sýrii do konce roku a bitva předtím by to mohla ohrozit; zadruhé, konec lhůty stanovené dohodou poskytne právní záminku pro bitvu.

SDF má 70 000 až 100 000 vojáků, z nichž většina je dobře vycvičená, vysoce zkušená a dobře vyzbrojená. Mnoho z nich však ve skutečnosti nejsou Kurdové, ale Arabové, a dokonce i příslušníci kmenů, které již Šaráovi a jeho vládě přislíbily podporu.

Pokud vypukne bitva, lze očekávat zběhnutí, a dokonce i zrady. Rovnováha sil je převážně ve prospěch vládních sil. SDF však má na to, aby se udržely, a pokud se jim podaří boj prodloužit, USA a další na Západě by mohly změnit svůj postoj, který dosud vládu velmi podporoval.

Mnoho syrských analytiků dokonce spekuluje, vyslovuje teorie a předpovědi, že USA dovolují Turecku povzbudit vládu proti SDF, aby ji tak vtáhly do pasti, která by mu umožnila plně dodržovat šaríu, zejména pokud jde o federalizaci země.

Jakýkoli neúspěch SDF by mohl vládě způsobit další problémy, zejména s Drúzy v as-Suvajdě na jihu země a s Alavity na pobřeží.