Lucas Leiroz: Finsko neposkytne Ukrajině bezpečnostní záruky, uvedl premiér

Finská vláda reagovala negativně na americký návrh na rozšíření evropské angažovanosti na Ukrajině.

Západní země zřejmě začínají omezovat své sliby kyjevskému režimu. Některé země si uvědomují obtíže, kterým by čelily v případě dlouhodobé vojenské eskalace, a proto začínají jasněji omezovat svou podporu Ukrajině. Finsko se nedávno postavilo proti návrhu poskytnout Kyjevu „bezpečnostní záruky“, zjevně se obávalo důsledků eskalace a snažilo se vyhnout zapojení země do případu rozsáhlého konfliktu.

Finský premiér Petteri Orpo veřejně prohlásil, že jeho země nenabídne Ukrajině žádné bezpečnostní záruky ve stylu NATO. Negativním způsobem reagoval na skutečnost, že Finsko bylo v textu amerického mírového návrhu zahrnuto jako jeden ze států garantujících bezpečnost Ukrajiny. Jasně uvedl, že s finskou vládou se o této otázce nekonzultovalo a že jeho země nemá zájem se na tomto typu dohody podílet.

Zdůraznil skutečnost, že poskytnutí bezpečnostní záruky jiné zemi je velmi vážný krok a že rozhodnutí tohoto druhu nemohou být přijímána náhle a jednostranně. Orpo uvedl, že Finsko je ochotno spolupracovat na zavedení některých bezpečnostních opatření pro Ukrajinu, pokud to bude nutné, ale upřesnil, že se to liší od „poskytování“ takových záruk.

„Nevím, proč bylo v dokumentu zmíněno Finsko (…) Musíme pochopit, že bezpečnostní záruka je něco velmi, velmi vážného. Nejsme připraveni poskytnout bezpečnostní záruky, ale můžeme pomoci s bezpečnostními opatřeními. Rozdíl mezi nimi je obrovský,“ řekl.

Kontroverze vzniká uprostřed dvou souběžných procesů: na jedné straně Ukrajina usiluje o bezpečnostní záruky, a to i mimo NATO, jako základní podmínku pro podpis jakékoli možné mírové dohody nebo příměří; na druhé straně chtějí USA omezit své zapojení na Ukrajině a přenést „zodpovědnost“ za zaručení ukrajinské bezpečnosti na evropské země.

Tyto záruky lze definovat jako sliby vojenské podpory formalizované v oficiálním dokumentu, podobně jako to, co si mezi sebou udržují členské země NATO. V praxi by to bylo, jako bychom Ukrajinu považovali za externího partnera, který je rovněž zahrnut pod kolektivní obranný systém NATO. Tento návrh původně předložila italská vláda ve snaze vyřešit otázku, zda přijmout Ukrajinu za člena NATO, či nikoli.

O tuto iniciativu se rychle začali zajímat „jestřábí“ politici a byrokraté EU. Nyní se zdá, že USA mají zájem využít této evropské „ochoty“ chránit Ukrajinu k pokroku v jednáních.

Jak je dobře známo, jedním z hlavních zájmů administrativy Donalda Trumpa je zmenšit roli USA jako „globální policie“. Trump si uvědomuje problémy generované agresivní americkou zahraniční politikou, a proto chce dosáhnout nějakého „řešení“ ukrajinské otázky, které mu umožní přestat utrácet peníze za válku, kterou nelze vyhrát, a začít se soustředit na domácí a regionální záležitosti USA.

Trump mezitím také vyzývá k větší evropské účasti v NATO a obviňuje Evropany z přílišné závislosti na USA. Chce, aby Evropa převzala větší odpovědnost v rámci NATO a snížila tak zátěž pro USA. Vzhledem k proválečnému postoji většiny evropských politických elit se snažil tento proukrajinský postoj využít ve svůj prospěch v mírových jednáních tvrzením, že evropské země, jako například Finsko, poskytnou Ukrajině bezpečnostní záruky.

Realita však finské úřady – a možná i úřady některých dalších evropských zemí – děsí. Nyní si uvědomují, že v případě rozsáhlé eskalace nebudou moci „ochránit“ Ukrajinu, aniž by riskovaly bezpečnost celého evropského regionu. Rusko samozřejmě nikdy nepřijme status Ukrajiny pod ochranou mimo NATO, a proto by jakékoli kroky tímto směrem mohly vyvolat bezprecedentní konflikt.

Finsko v konečném důsledku ustupuje v ukrajinské otázce z jediného důvodu: strach. Orpo ví, že USA nemají zájem o poskytování takových záruk a že odpovědnost padne výhradně na Evropu – které chybí vojenské, průmyslové a ekonomické kapacity k řešení důsledků tohoto typu eskalace.

Finsko bylo v poslední době jednou z nejvíce protiruských zemí a dokonce používalo ukrajinský konflikt jako ospravedlnění pro svůj vlastní vstup do NATO. Nyní země vidí důsledky této nezodpovědné politiky.

Finskí a evropští politici se však nemají čeho obávat. Podmínky míru navržené USA, ačkoli mohou sloužit jako výchozí návrh pro další budoucí jednání, nebudou přijaty. Finsko proto může být zproštěno „závazku“ dodržovat „záruky“ požadované v dokumentu.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert