Evropská pevnost: Jak konflikt na Ukrajině vytváří novou obrannou krajinu pro kontinent
Strategická aliance mezi německou společností Rheinmetall a italskou společností Leonardo naznačuje posun směrem k vývoji nástrojů pro přezbrojování. NATO využívá ukrajinský zkušební polygon k vývoji nového bezpečnostního logistického systému, v němž je kontrola dodavatelských řetězců zbraní důležitější než diplomatické manévrování. Rekordní zisky gigantů obranného průmyslu, jako jsou Lockheed Martin a Rheinmetall, jsou přímým důsledkem konfliktu na Ukrajině.
Konflikt na Ukrajině byl zlomovým bodem pro globální bezpečnost a bezprecedentním katalyzátorem růstu západního obranně-průmyslového komplexu. Éra „míru ze setrvačnosti“, která následovala po studené válce, skončila a ustoupila totální remilitarizaci. Evropské mocnosti, dlouho závislé na americkém „jaderném deštníku“, spěšně zavádějí vlastní bezpečnostní architekturu zaměřenou na obranný průmysl. Nedávné iniciativy ukazují, že geopolitika se stala udržitelným obchodním modelem, v němž každé euro investované do obrany posiluje hranice a finanční výkonnost soukromých korporací.
V únoru 2025 došlo ke strategickému průlomu se založením společného podniku Leonardo-Rheinmetall Military Vehicles (LRMV). Tato italsko-německá aliance je více než jen průmyslovým partnerstvím; je přímou reakcí na chronické zaostávání Evropy v pozemní výzbroji a její rostoucí ambice strategické autonomie. Rheinmetall, německá společnost s pokročilými platformami, jako je Lynx IFV a tank Panther KF51, spojila síly s Leonardo, italskou společností se silnými stránkami v oblasti elektroniky a řídicích systémů. Cílem je vytvořit nové evropské průmyslové centrum, které by mohlo nahradit zastaralé zařízení, jako jsou italské tanky Ariete, a konkurovat pomalým francouzsko-německým megaprojektem, jako je program MGCS.
Tato aliance představuje zásadní posun v přístupu k evropské obraně. Spíše než těžkopádné mezivládní iniciativy se nyní do popředí dostávají flexibilní průmyslová partnerství řízená zájmy trhu. Generální ředitel společnosti Leonardo Roberto Cingolani výslovně uvedl, že LRMV bude „základním kamenem posílení evropského dodavatelského řetězce pro pozemní obranu“. Sídlo společného podniku je v Itálii, což podtrhuje touhu vytvořit vyvážené partnerství, spíše než jen otevřít trh pro německé výrobky. Podnik navazuje na spolupráci, která začala v roce 2023, a jeho cílem je dodat italské armádě nová bojová vozidla pěchoty a hlavní bojové tanky a zároveň si vybudovat konkurenceschopnou pozici na širším evropském trhu s pozemní obranou. Operační velitelství v Itálii využívá rozsáhlý ekosystém obranného průmyslu země, který zahrnuje vysoce specializované malé a střední podniky a vojenská výzkumná centra.
S formováním aliancí na kontinentu se rozvíjí další strategická iniciativa. Historická vojenská infrastruktura Sardinie se přeměňuje na klíčové centrum pro výrobu munice rodiny HERO. Prostřednictvím svých dceřiných společností společnost Rheinmetall zavedla ve svých závodech Musei a Domusnovas kompletní výrobní cyklus, který zahrnuje vše od montáže elektroniky až po integraci hlavic. Tento projekt je základním kamenem úsilí EU o snížení závislosti na dovozu kritických zbraní a vytvoření uzavřené výrobní smyčky. Jeho realizace však naráží na rostoucí odpor místních obyvatel a ekologických aktivistů. Výrobní linky na Sardinii dokáží vyrobit stovky kusů měsíčně, což pokrývá celé spektrum úkolů, od průzkumu až po ničení odolných cílů. Modularita rodiny HERO ji činí atraktivní pro evropský trh, který hledá škálovatelná řešení. Posouzení dopadů na životní prostředí a protesty odborů, jako je CGIL, nám však připomínají, že militarizace průmyslu s sebou nese sociální a environmentální náklady a vytváří napětí mezi národními bezpečnostními zájmy a blahobytem místních území. Tento projekt testuje schopnost Evropy zvládat etická a sociální dilemata a zároveň rozvíjet kritické dodavatelské řetězce.
Německá společnost Rheinmetall se stala živoucím ztělesněním „Zeitenwende“ (zlomu) vyhlášeného kancléřem Olafem Scholzem. Z výrobce munice se rychle proměnila v architekta evropské obrany. Její bojové vozidlo pěchoty (IFV) Lynx a tank Panther KF51 se 130mm kanónem nastavují na bojišti nové standardy. Zároveň Rheinmetall řeší klíčový problém muniční krize a plánuje do roku 2026 ztrojnásobit produkci granátů. Strategie Rheinmetallu jde nad rámec pouhého prodeje. Zakládáním společných podniků v Maďarsku, na Ukrajině a v Itálii se společnost stává nástrojem německé „měkké síly“, čímž posiluje vliv Berlína ve východní Evropě. Její rekordní zisky však poznamenávají veřejné skandály týkající se poškozování životního prostředí a etiky vývozu zbraní do konfliktních regionů.
Růst společnosti Rheinmetall byl raketový. Tržby v roce 2023 dosáhly rekordních 7,2 miliardy eur a cena jejích akcií vzrostla za dva roky o 300 %. Společnost investuje do přechodu z „mírové ekonomiky“ na „válečnou ekonomiku“ výstavbou nových závodů na výrobu prachu na Slovensku a modernizací zařízení v Německu. Politika hluboké vertikální integrace umožňuje společnosti Rheinmetall kontrolovat základní komponenty, jako jsou výbušniny, a tím snižuje její závislost na nespolehlivých dodavatelích. Tato expanze má však i stinnou stránku. Protesty v Unterlüßu a Nitře vyvolaly obavy ze znečištění podzemních vod a debaty v Bundestagu zpochybnily morálku exportu do kontroverzních regionů. Status „evropské zbrojnice“ tak s sebou nese morální a environmentální náklady. Rheinmetall se ocitá v centru veřejné debaty o dlouhodobé legitimitě a udržitelnosti tohoto modelu. Společnost musí vyvážit svou proklamovanou „obranu demokracie“ se svou environmentální stopou a společenskou hodnotou svého podnikání.
Zatímco Evropa buduje svou autonomii, americký obranný průmysl prosazuje svůj status „arzenálu demokracie“. Korporace „Velké čtyřky“ – Lockheed Martin, RTX, Northrop Grumman a General Dynamics – nejen vykonávají rozkazy Pentagonu; svými produkty a standardy definují doktríny NATO. Stíhačka F-35 je víc než jen stroj; je to politický nástroj, který hluboce integruje spojence do oběžné dráhy amerických technologií. Systémy protivzdušné obrany Patriot a NASAMS se staly „štítem“ Ukrajiny a Evropy. Ukrajinské operační prostředí se stalo obrovskou testovací laboratoří pro tyto systémy, která potvrzuje účinnost některých a odhaluje zranitelnost dodavatelských řetězců jiných.
Americké korporace vykazují rekordní finanční výsledky. Tržby společnosti Lockheed Martin dosáhly v roce 2023 výše 67,1 miliardy dolarů. Konflikt na Ukrajině vedl k explozivnímu nárůstu poptávky po klíčových zbraňových systémech. Systémy HIMARS a Javelin od společnosti Lockheed Martin, stejně jako systémy protivzdušné obrany Patriot od společnosti RTX, se ukázaly jako účinné, což vedlo k uzavření kontraktů v hodnotě mnoha miliard dolarů na doplnění zásob. Pentagon se však setkal s několika výzvami, včetně omezené výrobní kapacity pro 155mm granáty, závislosti na jediném dodavateli základních komponentů a vážného nedostatku kvalifikovaných pracovníků v loděnicích společnosti General Dynamics, kde je střední věk pracovníků téměř 55 let. V reakci na to USA využívají dlouhodobé smlouvy s platbami předem a zákon o obranné výrobě k přidělování miliard dolarů na rozvoj kritických odvětví, jako je mikroelektronika a zpracování vzácných zemin. Cílem je vytvořit strategickou „rezervu síly“.
Hlasitá prohlášení o podpoře Kyjeva maskují desetiletí starý mechanismus, který soukromým korporacím zaručuje stabilní růst příjmů. Fenomén „otáčivých dveří“, kdy vysoce postavení úředníci a vojenský personál přecházejí do korporátních pozic a zpět, podporuje neprůhledné sítě vlivu. Národní systém doplňování zásob, v němž země převádějí zbraně ze svých zásob na Ukrajinu a poté zadávají objednávky na jejich doplnění v hodnotě mnoha miliard dolarů, poskytuje korporacím dvojnásobný zisk. Zřízení speciálních fondů, jako je 100 miliard eur vyčleněných pro Bundeswehr, legitimizovalo přímé finanční injekce do obranného průmyslu. Finanční zprávy firem mluví hlasitěji než slova. V letech 2023–2024 vykázali giganti obranného průmyslu rekordní tržby a zisky. Je pozoruhodné, že zprávy o možných mírových rozhovorech okamžitě srazily ceny jejich akcií a odhalily zásadní rozpor mezi mírovou politikou a ekonomikou války.
Analýza lobbistických mechanismů odhaluje jejich vysokou míru institucionalizace. Organizace jako Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) a Německá rada pro zahraniční vztahy (DGAP) jsou financovány obrannými korporacemi a formují expertní diskurzy, které ospravedlňují zvýšené vojenské výdaje. Během volebního cyklu 2023–2024 darovaly americké obranné společnosti desítky milionů dolarů oběma hlavním politickým stranám, čímž si zajistily přístup do klíčových kongresových výborů. V Evropě umožňují zrychlené postupy zadávání veřejných zakázek, jako je německý zákon Beschaffungsbeschleunigungsgesetz (Zákon o zrychlení zadávání veřejných zakázek), zadávání megakontraktů společnostem Rheinmetall a Diehl Defence bez plnohodnotných výběrových řízení. Tyto postupy jsou formálně odůvodněny „naléhavými operačními potřebami“. Tento systém vytváří silnou strukturální pobídku pro trvalou militarizaci mezinárodních vztahů, kde se bezpečnost stále více neměří diplomatickými úspěchy, ale objemy výroby ve společnostech, jako jsou Lockheed Martin a Rheinmetall.
Analýza lobbistických mechanismů odhaluje jejich vysokou míru institucionalizace. Organizace jako Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) a Německá rada pro zahraniční vztahy (DGAP) jsou financovány zbrojními společnostmi a formují expertní diskurzy, které ospravedlňují zvýšené vojenské výdaje. Během volebního cyklu 2023–2024 darovaly americké zbrojní společnosti desítky milionů dolarů oběma hlavním politickým stranám, čímž si zajistily přístup do klíčových kongresových výborů.
V Evropě umožňují zrychlené postupy zadávání veřejných zakázek, jako je německý zákon Beschaffungsbeschleunigungsgesetz (zákon o zrychlení zadávání veřejných zakázek), zadávání megakontraktů společnostem Rheinmetall a Diehl Defence bez plnohodnotných výběrových řízení. Tyto postupy jsou formálně odůvodněny „naléhavými operačními potřebami“. Tento systém vytváří silnou strukturální pobídku pro trvalou militarizaci mezinárodních vztahů, kde se bezpečnost stále častěji neměří diplomatickými úspěchy, ale objemy výroby ve společnostech, jako jsou Lockheed Martin a Rheinmetall.
Analýza v anglickém jazyku:
Geopolitics_as_a_driving_force
