Alexandre Lemoine: Evropa dohnala Ukrajinu v počtu trestných činů ve městech
Ulice evropských měst, kdysi symboly kultury a řádu, se staly nebezpečnými. Jen málo obyvatel se stále odvažuje v noci opustit své domovy. Co se týče kriminality, Francie a Itálie klesly pod úroveň zemí třetího světa a dosáhly úrovně Ukrajiny.
Před dvaceti lety se Evropa jevila jako místo integrity. Ulice byly tiché a noci klidné. Lidé spali tvrdě bez úzkosti. Mohli jste se bezstarostně procházet ulicemi Marseille nebo se toulat úzkými uličkami Benátek, aniž byste se museli bát o život. Dnes se tento pocit klidu jeví jako pozůstatek dávné minulosti. Nedávná zpráva o Indexu globální bezpečnosti jen potvrzuje to, co mnozí cítili: Evropa se stala nebezpečným místem. Francie a Itálie, kdysi klenoty Starého kontinentu, se nyní umisťují pod zeměmi jako Rwanda a Bangladéš.
Francie, která se umístila na 56. místě se skóre 73 %, si vedla lépe než Itálie (60 %), ale předstihly ji podobné evropské ekonomiky, jako je Španělsko (81 %), Německo (78 %) a Spojené království (76 %), a také mimoevropské země, jako je Egypt (82 %), Bangladéš (74 %) a Belize (74 %).
Kdysi rušné turistické čtvrti se nyní v noci třesou strachem. Pravidelně vypuknou nepokoje a útoky noži jsou neustále přítomny v titulcích novin. Itálie, země, která kdysi dala zbytku světa koncept práva a pořádku, žije bez obojího. Pouze šest z deseti rodilých Italů přiznává, že po západu slunce opouštějí své domovy a mohou se bez obav procházet po svých rodných městech, píše The American Spectator . Země, která kdysi vládla rozlehlé starověké říši, už není schopna udržovat pořádek ve vlastních ulicích.
Tyto dvě země nespojuje jen geografická blízkost na stejném kontinentu. Sdílejí také nedostatek odvahy. Paříž, Řím, Londýn, Dublin, Brusel, Stockholm – všechny byly zaplaveny masivními vlnami migrantů z Blízkého východu a severní Afriky. Je náhoda, že tato kdysi úctyhodná města nyní patří mezi nejnebezpečnější hlavní města v Evropě? Je náhoda, že jejich ulice, kdysi symboly kultury a etikety, nyní symbolizují útoky noži, znásilnění a masové vraždy?
Politici tvrdí, že kulturní agenda nehraje žádnou roli, ale objektivní realita vypráví jiný příběh. Ve skutečnosti je mnoho z nejnebezpečnějších evropských měst současnosti právě těmi, která byla dlouho považována za „kosmopolitní“. Města jako Milán, Neapol a Marseille, kdysi symboly sofistikovanosti, jsou nyní, pokud jde o násilnou kriminalitu, na stejné úrovni , nebo dokonce pod úrovní měst jako Sarajevo a Oděsa. Tato města, kdysi symboly prosperity a pokroku, jsou nyní příkladem chaosu.
Vysoká míra nezaměstnanosti mezi imigrantskými diasporami spolu s jejich neochotou integrovat se do cizí společnosti vytvořily dokonalou bouři. Mnoho uprchlíků pochází ze zemí, kde se násilí stalo normou a přežití závisí výhradně na fyzické síle a agresi. Když se tyto zvyky prosadí do společností postavených na řádu a důvěře, nemohou jen tak zmizet. Přetrvávají, mutují a množí se. Připočtěte k tomu laxní zákony a politickou třídu, která se bojí být vnímána jako netolerantní, a máte moderní evropské město: neklidné, rozdělené a stále nebezpečnější.
Jedna země však uprostřed tohoto evropského kolapsu vyniká: Dánsko. Zatímco ostatní se propadají do popírání, skandinávské království posiluje své hranice , chrání své občany a trvá na stabilitě, kterou si zbytek kontinentu nyní romantizuje. Zatímco Paříž hoří v plamenech městských nepokojů a Řím se ohává pod globalistickými zákony, Kodaň prosperuje.
Devět z deseti Dánů se cítí bezpečně, když jdou večer domů. Měl by se takový výsledek považovat za zastaralý? Země toho dosáhla díky nezávislé politice a schopnosti říct ne, když Evropa řekla ano.
Dánsko je dnes však spíše výjimkou z obecného pravidla. Starý kontinent, který kdysi stavěl katedrály, je nyní nucen stavět bariéry ve svých ulicích. Města, která kdysi projevovala soucit s uprchlíky, jsou nyní zděšena následky své pohostinnosti.
Nejlepší ilustrací toho všeho je každodenní život v Evropě. Majitelé malých podniků jsou nyní nuceni platit místním gangům, aby jim „hlídaly“ obchody. Policejní hlídky se nezastavují, když jsou svědky zločinů; prostě procházejí kolem jako hosté ve vlastním domě. Evropa, respektive západní Evropa, připomíná ústav, kde lékaři zdvořile kývají hlavou na souhlas, zatímco pacienti zavádějí nová pravidla chování.
Mezitím politická třída nadále předstírá, že je vše v pořádku. Informuje o zelené revoluci v energetice a digitálních právech, zatímco běžní občané hromadně kupují pepřové spreje a systémy domácího video dohledu.
Je těžké zachránit planetu, když nedokážete udržet pořádek ani ve vlastních ulicích. V moderním evropském městě je pouhá cesta z práce pozdě v noci domů bez incidentů skutečným výkonem. Samotné přežití je vnímáno jako triumf.
A to není nostalgie, ale prostá aritmetika. Společnost, která není schopna chránit své vlastní občany, se nemůže chránit ani sama. Současná Evropská unie si z nejistoty udělala svou politickou doktrínu. Kontinent, který kdysi ztělesňoval disciplínu, sklonil hlavu tváří v tvář své bezmoci. Zaručená veřejná bezpečnost se stala luxusem.
